Propustnost česko-polské hranice po Schengenu
Zadavatel projektu: Jméno zadavetele projektu
Česko-polská státní hranice, dlouhá 800 km, patří v západní polovině mezi nejdéle trvající mezistátní hranice v Evropě. V období reálného socialismu představovala skutečnou rozvojovou bariéru a překážku přeshraniční spolupráce. Po vstupu obou států do EU (2004) a Schengen prostoru (2007) byl význam hranice jako překážky výrazně oslaben. V rámci společného výzkumu českých a polských geografů bylo provedeno hodnocení propustnosti dílčích 100 km dlouhých úseků hranice podle kritérií, k nimž jsou k dispozici veřejně dostupná data a zpracovatelské technologie GIS. Byla použita tato kritéria propustnosti hranice: přítomnost orografické nebo hydrologické bariery ve dvou úrovních intenzity, počet silničních přechodů, počet ostatních přechodů, dostupnost vnitrozemí po silnici, kontrast hustoty obyvatelstva v příhraničních mikroregionech, počet podnikatelů ze sousední země v obcích na druhé straně hranice, počet řešených mikroprojektů, počet řešených velkých projektů. Číselné charakteristiky kritérií byly převedeny do bodoveho hodnocení a výsledné hodnoty rozděleny do tří úrovní propustnosti, a to při stejné váze všech kritérií a při zdvojené váze klíčových kritérií. Kartografické prezentace výsledků pak ukázaly na přetrvávající obtíže s propustností zejména centrálního úseku česko-polské hranice.
Czech-Polish border, 800 km long, includes the longest-lasting international borders in Europe in its western half. In the period of real socialism it represented a genuine development barriers and obstacles of cross-border cooperation . After both countries joined the EU (2004) and the Schengen area (2007), the importance of boundaries as barriers significantly weakened. The joint research team of Czech and Polish geographers evaluated the permeability of 100 km long sections of the border according to the criteria for which are publicly available data and GIS processing technology. Following criteria were used for the border permeability evaluation: the presence of orographic or hydrologic barriers in two levels of intensity, the number of road crossings , the number of other crossings, the availability of the inland roads, contrast of population density in the border micro-regions, the number of entrepreneurs from the neighboring country in the villages on the other side of the border, the number of solved micro-projects , the number of solved large projects. Numerical characteristics of criteria were transferred to score and the resulting values are divided into three levels of t permeability, while using 1) the same weights of criteria and 2) the doubled weights of the key criteria. Cartographic presentation of results then showed the persistent difficulties with permeability especially the central section of the Czech-Polish border.
Jmenný seznam řešitelů projektu
Ústav geoniky AV ČR, v.v.i., Ostrava, oddělení environmentální geografie, Pobočka Brno:
Jaromír Kolejka
Karel Kirchner
Jana Zapletalová
Kateřina Batelková
Tomáš Krejčí
Uniwersytet Wroclawski, Wydzial Nauk o Ziemi i Ksztaltowania Šrodowiska:
Wieslawa Zyszkowska
´ Waldemar Spallek
Stanisław Ciok
Sylwia Dołzbłasz
Andrzej Raczyk
SPOLUPRÁCE NA ČESKO-POLSKÉ HRANICI
Ještě na počátku 90. let minulého století byly termíny přeshraniční spolupráce či euroregion pro většinu Čechů, Poláků, Maďarů a dalších obyvatel zemí střední a východní Evropy neznámé. Neprodyšně uzavřené státní hranice těchto zemí neumožňovaly téměř žádné přeshraniční kontakty, lidé neznali místa a sousedy na druhé straně. Hranice vzniklé v průběhu posledních třech století a ještě zesílené po druhé světové válce tak postavily neprůchodné bariéry mezi regiony, které historicky patřily k sobě, a vtiskly jim postavení periferních, pro život ne příliš atraktivních oblastí. Touha obyvatel příhraničí po životě stejně kvalitním jako ve vnitrozemí vedla po roce 1989 obce a města k hledání nových společného řešení specifických problémů hraničních regionů. Po vzoru západní Evropy začala vznikat regionální sdružení, která navazovala spolupráci s obdobnými sdruženími na druhé straně hranice. Tak i ve střední a východní Evropě začaly vznikat první „euroregiony", které jako mosty spojily sousední země a staly se hnací silou přeshraniční spolupráce (http//www.euregion-silesia.cz). Posléze se otevřela i možnost volného pohybu pracovních sil a vytvořeny podmínky pro podnikatelské aktivity obyvatel zemí Evropské unie v kterékoli zemi EU za stejných podmínek jako tuzemců.
Střípky z historie česko-polské hranice
Cílem této kapitoly není detailně popsat historický vývoj současné česko-polské hranice. Jde o historicky citlivou a složitou otázku, kterou se zabývají jak čeští, tak polští historikové. Zde se omezíme na krátký exkurz vývoje hranice od počátku 20. století, který ovlivnil a stále ovlivňuje přeshraniční kontakty jak osob, tak obcí i přeshraničních podnikatelských aktivit.
Po rozpadu Rakousko-Uherska v roce 1918 byly státní hranice s tehdejším Německem a Polskem vymezeny Versailleskou smlouvou. Podle ní byla hranice státu vedena v historických hranicích s několika výjimkami. Na severní hranici bylo dříve pruské Hlučínsko připojeno k Československé republice, stejně jako Těšínsko v rámci rakouského Slezska. To zapříčinilo spor a posléze válečný konflikt mezi Polskem a nově vzniklým Československem o toto území (tzv. Sedmidenní válka). Spor byl definitivně vyřešen až v roce 1920 (Spa, 28.7.1920), kdy Hlučínsko definitivně připadlo Československu a Těšínsko bylo rozděleno mezi Polsko a Československo. Státní hranicí se stala část koryta řeky Olše a hřeben Slezských Beskyd. Další územně-politické změny v tomto prostoru nastaly ve druhé polovině třicátých let v souvislosti s událostmi druhé světové války. Po jejím ukončení byla v roce 1945 státní hranice Československa obnovena ve stavu z roku 1937.
Státní hranice byla sice obnovena, ale došlo k zásadní změně ve státoprávním uspořádání území na sever od našich hranic. Na základě Jaltské dohody byla hranice mezi tehdejším Německem a Polskem posunuta západním směrem a státní hranicí se staly řeky Odra a Nisa.
Příslušnost pohraničních území k různým státním útvarům neměla zásadní vliv na národnostní a hospodářskou strukturu území, a to až do čtyřicátých let minulého století. Žilo zde etnicky smíšené obyvatelstvo – Němci, Češi, Poláci, Židé a další národnostní minority. Přeshraniční sociální i ekonomické kontakty kontinuálně pokračovaly, byť s různými peripetiemi vyvolanými politickými a hospodářskými událostmi své doby.
Zvrat nastal po skončení druhé světové války, kdy na základě Jaltské a Postupimské dohody došlo k zásadní teritoriální změně mezi Německem a Polskem. Podle výše uvedených dohod bylo německé obyvatelstvo z Polska, Československa a Maďarska (a také z Holandska Francie, Italie, Belgie a Lucemburska) odsunuto do poválečného Německa. Prameny uvádějí, že v celém Československu šlo o cca 3 miliony lidí, v Polsku pak asi o 5 milionů.
Zatímco na českém území v česko-polském pohraničí nedošlo k úplné výměně obyvatel, na polské straně hranice tomu tak nebylo. Na toto (v podstatě vylidněné) území přišlo polské obyvatelstvo z východní části Polska postoupené Sovětskému svazu. Důsledkem těchto změn bylo sice národnostně homogenní, ale kulturně velmi diferencované obyvatelstvo. Na české straně se do česko-polského pohraničí stěhovalo obyvatelstvo jak z českého vnitrozemí, tak čeští a slovenští reemigranti z Rumunska, Bulharska, Volyně, Maďarska a Jugoslávie, ale i Slováci ze Slovenska (Nosková, Tošovská, 2010, Vaishar, et al., 2011). I sem tedy přišlo obyvatelstvo národnostně homogenní, ale s rozličnou historickou zkušeností i kulturními zvyklostmi. S ohledem na politickou situaci jak v Československu, tak v Polsku nebyl v té době politický zájem o přeshraniční kontakty obyvatel a obyvatelstvo samo jako alochtonní prvek o tyto kontakty také velký zájem neprojevovalo.
Přestože Polsko i Česká republika (resp. Československo) byly zeměmi bývalého „socialistického tábora“, přeshraniční kontakty mezi polskými a českými obcemi i obyvateli v příhraničním pásmu se začaly rozvíjet až po roce 1990. Do té doby byla hranice střeženým prostorem a její překročení bylo povoleno jenom na oficiálních mezinárodních hraničních přechodech. Je pravdou, že obyvatelé žijící do vzdálenosti 15 km od státní hranice mohli vedle mezinárodních hraničních přechodů využívat i tzv. hraniční přechody malého pohraničního styku, určené jen pro obyvatele tohoto příhraničí. Na česko-polské hranici to bylo celkem 38 přechodů státních hranic malého pohraničního styku, z nichž 4 byly funkční nepřetržitě a 34 dalších fungovalo denně od 6.00 do 22.00 hod. Explicitně šlo o obyvatele 415 českých a 115 polských obcí, kteří mohli na těchto přechodech přecházet přes státní hranici (Sb. Zákonů 187/1996 částka 54/1996). Tato možnost byla využívána především na Ostravsku, kde podle mezivládní dohody mezi Polskem a bývalým Československem (později Českou republikou) bylo možno v dobývání surovin a těžkém průmyslu zaměstnávat polské občany. Obdobná dohoda existovala i pro zaměstnávání dělníků z Polska v textilním průmyslu (západní část česko-polského pohraničí). Po vstupu obou zemí do schengenského prostoru je možno hranici překračovat na kterémkoli místě mimo území se zvláštním statutem, jako jsou přírodní rezervace a ptačí oblasti. Také pohyb pracovních sil není omezen.
Na zaměstnávání polských osob v českých podnicích a institucích se pohlíží jako na zaměstnávání českých státních příslušníků. Zaměstnavatelé mají v tomto případě stejné povinnosti jako u zaměstnávání českých občanů. Zaměstnavatel má povinnost přihlásit je na úřadu práce. Pokud jsou v zaměstnaneckém poměru vůči českému zaměstnavateli, pak je povinen za ně odvádět zdravotní a sociální pojištění. V celé České republice bylo v roce 2011 v zaměstnaneckém poměru 19 718 Polských občanů (Cizinci v ČR, 2013). Bohužel, statistická data pro nižší územní jednotky nejsou dostupná.
Přeshraniční spolupráce - oficiální programy
Spolupráce obcí, občanských sdružení i ekonomická spolupráce se začala rozvíjet na počátku 90. let po rozpadu socialistického bloku.
Kulturní i hospodářské kontakty se uskutečňují řadou různých forem. Jde o spolupráci v rámci euroregionů, na úrovni mikroregionálních sdružení i jednotlivých obcí. Tyto typy spolupráce jsou realizovány převážně na poli kultury, školství, protipožární ochrany a někde i v rámci lékařské první pomoci.
Jedním z prvních mezinárodních programů spolupráce, který byl spolufinancován z programu Evropské unie, byl program PHARE. Následovala přeshraniční spolupráce v rámci programu INTERREG a dalších navazujících programů. Po vstupu obou států do EU v r. 2004 je garantován volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu v rámci celé Evropské unie, tedy i mezi Polskem a Českou republikou.
Euroregiony
Euroregiony jsou nadnárodním typem svazků či sdružení obcí a měst. Cílem euroregionu - mezinárodního sdružení měst a obcí je především podpora a realizace projektů odrážejících všechny formy spolupráce mezi smluvními stranami. Hlavním motivem sdružených měst a obcí, které jsou zde zastoupeny svými místními představiteli veřejné správy, je odstraňování nerovností mezi regiony na obou stranách hranice, vedoucí k postupnému vyrovnávání ekonomického i sociálního rozvoje. Spolupráce přesahující hranice napomáhá zmírňovat nevýhody, které s sebou hranice v území nesou. Překonává národní okrajové polohy pohraničních oblastí a zlepšuje životní podmínky obyvatelstva zde žijícího. Má zasahovat do všech kulturních, sociálních, hospodářských a infrastrukturních oblastí života občanů (http://www.euro-glacensis.cz). Euroregiony však nemají právní subjektivitu, jsou v roli koordinátora aktivit právnických osob – členů euroregionů. Jak vyplývá z níže uvedených mapek, účastníci euroregionálních sdružení jsou i obce, které leží hluboko ve vnitrozemí.
Obr. 1: Euroregiony při česko-polské hranici
Zdroj: vlastní zpracování
V česko-polském pohraničí fungují následující Euroregiony (obr. 1):
- Euroregion Neisse-Nisa-Nysa (trojstranný euroregion D-CZ-PL)
- Euroregion Glacensis
- Euroregion Praděd – Pradziad
- Euroregion Silesia
- Euroregion Těšínské Slezsko - Śląsk Cieszyński i Regionální sdružení pro česko-polskou spolupráci Těšínského Slezska-
- Euroregion Beskydy-Beskydy
Pro zabezpečení koordinace aktivit a spolupráce na česko-polské hranici došlo k vytvoření sdružení EUREGIO PL-CZ, které zaštiťuje přeshraniční spolupráci všech šesti euroregionů na česko-polské hranici. Jejími členy jsou všechny zmíněné euroregiony
Euroregion Nisa-Nysa
Euroregion Nisa-Nysa sdružuje obce ležící při hranicích česko-polsko-německých (obr. 2). Je jedním z prvních euroregionů založených v České republice (1991). Tento euroregion má klíčovou roli především na poli sociálním a kulturním.
Hlavními cíli tohoto euroregionu bylo proto:
· Zvýšení prostupnosti hranic
· Zlepšování životního prostředí (tzv. černý trojúhelník)
· Zlepšování sociálních kontaktů mezi obyvateli euroregionu
Činnost euroregionu je rozdělena na tři samostatné okruhy, a to na pohraniční úsek česko-německý, česko-polský a německo-polský.
Nás zajímají aktivity v oblasti česko-polského pohraničí. Finanční prostředky na schválené projekty byly v posledních 5 letech čerpány z programu Fondu mikroprojektů Operačního programu přeshraniční spolupráce Česká republika – Polská republika 2007 – 2013. Vedle programů „people to people“ lze za úspěch označit rekonstrukci zprovoznění trati Harrachov – Kořenov - Szklarska Poreba. Na rekonstrukce tratě si vyžádala cca 5 mil. Euro.
Obr. 2: Poloha euroregionu Neisse - Nisa- Nysa.
Zdroj: http://www.neisse-nisa-nysa.org/index.php?id=63&L=1
Euroregion Glacensis
Euroregion Glacensis (Regionální sdružení Euroregion Pomezí Čech, Moravy a Kladska a Sdružení měst Kladské oblasti) podporuje ideu přeshraniční spolupráce, evropské jednoty, rozvoj přátelských a vzájemně výhodných kontaktů mezi Českou republikou a Polskou republikou a pečuje o zachování společného kulturního dědictví pohraničních území.
Česká část euroregionu se rozkládá (obr. 3) na území 3 krajů, a to Královéhradeckého, Pardubického a Olomouckého a náleží do ní podle oficiálních materiálů 11 okresů (příhraniční okresy Jeseník, Šumperk, Ústí nad Orlicí, Rychnov nad Kněžnou, Náchod a Trutnov, ale i vnitrozemské okresy Svitavy, Chrudim, Pardubice, Hradec Králové a Jičín - http://www.euro-glacensis.cz/). Svou rozlohou je Euroregion Glacensis největším českým i česko-polským euroregionem s nejdelší společnou hranicí. Je očividné, že celý takto regionálně rozsáhlý euroregion nemůže naplňovat základní princip euroregionů – tedy přímé kontakty a přeshraniční spolupráci obcí ležících při státní hranici. Tuto funkci plní spíše mikroregionální sdružení obcí ležících podél státní hranice.
Obdobně jako u ostatních euroregionů je spolupráce zaměřena na:
· územní plánování
· spolupráce v oblasti hospodářství a obchodu
· zachování a zlepšování životního prostředí
· výstavba a přizpůsobení infrastruktur přesahující státní hranice
· spolupráce při předcházení vzniku, průběhu a odstraňování důsledků přírodních katastrof a živelných pohrom
· rozvoj turistiky a zřizování nových hraničních přechodů
· spolupráce v oblasti školství, kultury a sportu
· spolupráce v humanitární a sociální oblasti
Významným úkolem Euroregionu Glacensis zůstává překonávání předsudků a bariér vytvořených v minulém období a napomáhání integraci na principech subsidiarity v rámci procesu Evropské integrace ČR a PĹ (http://www.euro-glacensis.cz/).
Vedle projektů people to people se daří získávat prostředky na rekonstrukce komunikací. V roce 2013 byla např. dokončena rekonstrukce silnice Bartošovice v Orlických horách.
Obr. 3: Vymezení euroregionu Glacensis. Zdroj: http://www.euro-glacensis.cz/
Euroregion Praděd – Pradziad
Přeshraniční kontakty obcí v prostoru současného euroregionu Praděd se datují k roku 1990 a 1991. Již tehdy se zástupci obcí z obou stran hranice shodli na tom, že pro další rozvoj území na obou stranách hranice je nutno navazovat vzájemné osobní vztahy pořádáním a podporou společných akcí v oblasti cestovního ruchu, sportu, kultury a osvěty. V ekonomické sféře pak navázat kontakty mezi hospodářskými podniky, které je nutno podporovat pořádáním společných výstav a podnikatelských informačních center. Jako primární se tehdy jevila malá prostupnost hranice (počet hraničních přechodů) a strohé celní předpisy (http://www.europraded.cz). Završením této několik let trvající spolupráce obcí, škol a dalších kulturních a sportovních institucí bylo podepsání dohody o vzniku česko-polského euroregionu Praděd-Pradziad (2. 7. 1997). Členy tohoto sdružení jsou svazky měst a obcí okresů Bruntál a Jeseník na české straně hranice a na území Opolského vojvodství v Polské republice (obr. 4). Na činnosti euroregionu participuje v současnosti celkem 72 obcí na české straně hranice a 34 obcí na polské straně hranice (http://www.europraded.cz).
Obr. 4: Euroregion Praděd Zdroj: http://www.europraded.cz
Mezi hlavní formy spolupráce v letech 2014-2020 patřily:
- Přeshraniční aktivity v oblasti zamezování pohrom a koordinace
- preventivních a záchranných aktivit (integrovaný záchranný systém)
- Podpora přeshraničních aktivit pro hospodářský rozvoj a podnikání
- Rozvoj přeshraničního cestovního ruchu
- Rozvoj institucionální spolupráce
- Odborné vzdělávání a trh práce
Euroregion Silesia
Euroregion Silesia vznikl v září 1998 a je jedním z nejmladších euroregionů česko-polského pohraničí. Euroregion se rozkládá v okresech Opava, Bruntál, Nový Jičín a Ostrava na české straně hranice a okresech (powiatech) Glubczyce, Racibórz, Rybnik a Wodzislaw na straně polské (obr. 5). V současné době participuje na činnosti euroregionu v jeho české části 57 obcí a dalších pět institucí významných pro toto území (Slezská univerzita v Opavě, Okresní hospodářská komora Opava, Matice slezská v Opavě, Místní akční skupina Opavsko, Místní akční skupina Hlučínsko). Na polské straně je v současnosti zapojeno do činnosti euroregionu 19 obcí (gmin) (www.euroregion-silesia.cz).
Obr. 5: Vymezení euroregionu Silesia (červeně)
Zdroj http://www.euroregion-silesia.pl/index,mapa,20.html
Euroregion Těšínské Slezsko - Śląsk Cieszyński
Česká část euroregionu je tvořena 44 obcemi sdruženými do tří mikroregionálních sdružení (Svazek měst a obcí okresu Karviná, Regionální rada rozvoje a spolupráce se sídlem v Třinci a Sdružení obcí Jablunkovska. Na polské straně je to Stowarzyszenie Rozwoju i Współpracy Regionalnej „Olza“, které má 16 členů. Euroregionální sdružení mělo možnost do konce čerpat finanční prostředky z programu Fondu mikroprojektů Operačního programu přeshraniční spolupráce Česká republika – Polská republika 2007–2013 (obr. 6). Tento program pokračoval letech 2014‒2020. Mikroprojekty byly zaměřeny převážně na malé neinvestiční projekty zaměřené na společné zlepšování sociálních, kulturních a ekonomických vztahů.
Euroregion svoji činnost zaměřuje na:
· výměnu zkušeností a informací při rozvoji regionu
· výměnu zkušeností a informací z oblasti trhu práce
· spolupráce při územním plánování
· řešení společných zájmů v oblasti dopravy, komunikací, spojů a bezpečnosti obyvatel
· řešení společných problémů ekologie a životního prostředí
· spolupráci při prevenci a řešení důsledků živelných pohrom
· spolupráci v oblasti hospodářské a obchodní
· rozvoj turismu a cestovního ruchu včetně rozvoje a dalšího zlepšování hraničního styku
· akce podporující rozvoj kultury, osvěty a sportu, zejména poskytování informací o jednotlivých aktivitách
· kulturní výměnu a péči o společné kulturní dědictví
· vzájemnou spolupráci záchranných a horských služeb na území Euroregionu
· spolupráci mezi školami a mládeži na území Euroregionu
Obr. 6: Vymezení euroregionu Těšínské Slezsko
http://www.euregio-teschinensis.eu/wp-content/uploads/2011/11/Mapa-Euroregionu-Śląsk-Cieszyński.pdf
Euroregion Beskydy-Beskydy
Euroregion Beskydy je druhým euroregionem, který se rozkládá na území tří států (obr. 7). V tomto případě jde o území Polska, Slovenska a České republiky. Česká část euroregionu je nejmenší. Přeshraniční projekty jsou zaměřeny především na česko-slovenskou hranici, třebaže spolupráce na poli cestovního ruchu je realizována i s polskými partnery. Nicméně žádná obec, která participuje na činnosti euroregionu, nemá přímý fyzický kontakt se státní hranicí česko-polskou.
Primárním cílem tohoto euroregionu je napomáhání rozvoje cestovního ruchu (tvorba propagační materiálů, podávání žádostí). Jako vedlejší cíle euroregion uvádí:
- hospodářství, obchod, průmysl, malé a střední podnikání, dopravní infrastruktura – dálnice, železnice, hraniční přechody, atd.
- pošta a telekomunikace
- zemědělství, lesní hospodářství, potravinářství
- vzdělávání, školství, univerzity
- systém výměny informací
- turistika
- ochrana životního prostředí
- územní plánování a výstavba
- kultura, osvěta a sport
- péče a zdraví
Českou část euroregionu tvoří sedm regionálních sdružení obcí (Mikroregion Žermanické a Těrlické přehrady, Sdružení měst a obcí "Slezská brána", Zájmové sdružení Frýdlantsko-Beskydy, Dobrovolný svazek obcí Olešná, Sdružení měst a obcí povodí Ondřejnice, Sdružení obcí povodí Morávky a Mikroregion Sdružení obcí povodí Stonávky). Celkově se na činnosti euroregionu podílí 105 měst a obcí všech tří států. Obce české části euroregionu spolupracují spíše s jeho slovenskou částí. Žádná obec euroregionu přímo nepřiléhá k česko-polské hranici. V rámci propagace cestovního ruchu však kooperují všechny tři části euroregionu.
Obr. 7: Vymezení euroregionu Beskydy
Zdroj: vlastní zpracování
Přeshraniční podnikatelské aktivity polských občanů v česko-polském příhraničí (pohraničí)
Vedle již uvedených forem institucionální spolupráce se rozvíjejí i přeshraniční ekonomické aktivity. Jde především o lokalizaci různých provozoven, obchodů a služeb na území druhého státu.
Podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, mohou na území České republiky podnikat i cizinci stejně jako občané ČR, pokud splní náležitosti dané tímto zákonem a souvisejícími předpisy. Cizinci mohou provozovat podnikatelskou činnost podle živnostenského zákona jako fyzické osoby, ale mohou zakládat i právnické osoby (zpravidla obchodní společnosti nebo družstva podle obchodního zákoníku) nebo zřizovat na území České republiky organizační složky svého podniku v zahraničí. Živnostenský zákon za zahraniční fyzickou osobu považuje fyzickou osobu, která nemá bydliště (tj. trvalý pobyt) na území ČR. Tato osoba nemusí mít podle zákona č. 326/1999 Sb. na území ČR povolen pobyt, jedná-li se o občana členského státu Evropské unie nebo státu, s nímž má Česká republika uzavřenu smlouvu (www.mpo.cz).
Z právního hlediska podnikají Poláci ve většině případu jako subjekty zapsané v registru živnostenského podnikání či v evidenci zemědělských podnikatelů. V menší míře pak jde o jiné druhy podnikatelských aktivit (akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným, podnik se zahraniční majetkovou účastí, a další).
Podnikatelské aktivity polských občanů na našem území mají sice vzestupnou tendenci, ale jejich počet je stále malý. Důvody mohou být různé. Jednak je v polském příhraničí (stejně jako na české straně) nedostatek kapitálu k zakládání podnikatelských aktivit na území cizího státu, jednak jde o legislativní důvody. V České republice je z pohledu cizinců nejisté právní prostředí v podnikatelské sféře, stále se měnící předpisy týkající se daní a v neposlední řadě vysoké daňové zatížení. Naopak výhodou je relativně malá jazyková bariéra.
Statistiky uvádějí, že v roce 2011 měli polští občané v celé České republice 1 712 živnostenských oprávnění. V této práci jsme se zabývali podnikatelskými aktivitami polských občanů v ČR jenom v obcích ležících v mikroregionech při česko-polské hranici. Český registr ekonomických subjektů (http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ares_es.html.cz) nám umožnil získat informace o polských občanech podnikajících podle českých právních předpisů na území mikroregionů přiléhajících k česko-polské hranici. Naprostá většina z nich podniká jako zahraniční fyzická osoba či fyzická osoba zapsaná v živnostenském rejstříku, výjimečně jde o organizační složky zahraničního podniku. Akciové společnosti s polským kapitálem se téměř nevyskytují. Většina těchto podnikatelských subjektů se rekrutuje z polské příhraniční oblasti.
V roce 2013 jsme v registru identifikovali 449 polských podnikatelských subjektů. Polští občané většinou podnikají ve sféře maloobchodu a velkoobchodu. V některých částech česko-polského příhraničí jsou dokonce jedinými zahraničními firmami, které zde vyvíjejí obchodní aktivity ve sféře velkoobchodu i maloobchodu). Dalším rozšířeným oborem jsou stavební práce a řemesla spojená se stavebnictvím. Třetím v pořadí pak je zemědělství a živnosti spojené se službami pro zemědělství a lesnictví. Častěji se vyskytuje ještě šití oděvů, kadeřnické a kosmetické profese. Ostatní činnosti jsou spíše výjimkami. Podnikatelské aktivity spojené s turistikou a cestovním ruchem polští podnikatelé na území ČR nepreferují.
Prostorové rozložení podnikatelských aktivit polských občanů v příhraničním území koresponduje s orografickými podmínkami pohraničí. V horských oblastech, respektive v oblastech s větším zastoupením lesních ploch a výskytem malých obcí (horší dopravní dostupnost z polské strany, malá poptávka po nabízených službách/činnostech) se podnikatelské aktivity Poláků téměř nevyskytují.
Podnikatelské aktivity Poláků jsou lokalizovány převážně do administrativních středisek různé hierarchické úrovně počínaje okresní města, respektive obce s rozšířenou působností, popřípadě do obcí s pověřeným obecním úřadem. Z celkového počtu 386 analyzovaných obcí byly zaznamenány podnikatelské aktivity polských občanů v 95 z nich.
Některé z projektů sledují zlepšení dopravní propustnosti státní hranice mezi českou republikou a Polskem. V železniční dopravě lze jmenovat v loňském roce zprovozněnou železniční trať Szklarska Poręba Górna – Harrachov. Od opětovného zprovoznění této železniční tratě si obce i podnikatelé slibují zvýšení turistického ruchu v oblasti Krkonoš.
Literatura
Čermáková, D., Schovánková, S., Fiedlerová, K. (2011): Podnikání cizinců v Česku: vliv struktury příležitostí. Geografie, roč. 2011, č. 4, s. 440-461.
Jirásek, Z. (1994): Polští pracovníci v textilním průmyslu Trutnovska a Náchodska po druhé světové válce. Jirásek, Zdeněk. In: Nesejt, F., Wolf, V. (eds.) Pohledy do minulosti: Sborník příspěvků k šedesátinám Doc. PhDr. Vladimíra Lesáka. Gaudeamus pro Historický klub, Praha, s. 139-148.
Nosková, H., Tošovská, E. (2010): Kapitoly o proměnách pohraničí se zřetelem na Králicko. Ústav pro soudobné dějiny AV ČR, Praha, 254 s. ISBN 978-80-7285-121-8
Vaishar, A., Dvořák, P., Hubačíková, V., Nosková, H., Nováková, E., Zapletalová, J. (2011): Regiony v pohraničí (Případové studie vybraných periferních regionů jednotlivých úseků českého pohraničí). Studia Geographica 103, Ústav geoniky AV ČR, Brno, 133 str., ISSN 0587-1247, ISBN 978-80-46407-16-69.
Sb. zákonů 187/1996 částka 54/1996.
http://www.neisse-nisa-nysa.org
http://www.euregio-teschinensis.eu/euroregion-tesinske-slezsko/Beskydy
http://www.euroregionbeskydy.cz/
http://www.euro-glacensis.cz/clanky-diky-opravenemu-mostu-v-bartosovicich-je-snazsi-provoz-na-hranici.html
http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ares_es.html.cz
http://portal.mpsv.cz/sz/zahr_zam/zz_zamest_eu/zz_eu_trh_prace
http://www.czso.cz/csu/2013edicniplan.nsf/p/1414-13 (Cizinci v ČR 2013)
http://www.kraj-lbc.cz/Smlouva-o-vzajemne-spolupraci-na-zeleznicni-trati-Szklarska Poreba-Gorna-Korenov-jiz-plati-n219330.htm (on line 30-1-2014)