Postindustriální krajina Česka

Poloha: PIK zahrnuje pás území protáhlého tvaru ve směru SZ–JV, 13 km SZ od Tišnova, vymezené od jihu k severu obcemi a údolími: Tišnovská Nová Ves, údolí Loučky z. od Skryjí, Drahonín, Olší a území v. od Stříteže, a údolí Nedvědičky J od Věžné. PIK má některé podobné nebo společné rysy s PIK 95 Rožensko. Důvodem vzniku PIK byla těžba uranu ve druhé polovině 20. stol. a pozůstatky ve formě poddolovaného území a kontaminovaných míst u bývalých šachet Olší 1 (Rudý říjen) a Drahonín 4.

Přírodní poměry: PIK Olešsko se nachází ve východní části Českomoravské vrchoviny a z větší části leží na území geomorfologického celku Hornosvratecká vrchovina, v jeho jižní části náležící podcelku Nedvědická vrchovina. Pouze malá, jihovýchodní část v okolí Tišnovské Nové Vsi náleží geomorfologickému celku Křižanovská vrchovina a její východní části, podcelku Bítešská vrchovina. Hranicí mezi oběma geomorfologickými celky je hluboké údolí řeky Loučky, přítoku Svratky. Zatímco okolí Tišnovské Nové Vsi je plošinaté (Žďárecká plošina) je severní část PIK výrazně vrchovinná se znaky vyklenutí, rozpadající je na dva hřbety, z nichž východní hřbet Pernštejnské vrchoviny u Olší je nižší (Horka 541 m) a západní u Stříteže vyšší (Kraví hora 611 m). Krajina je členěna údolími, na jihu Loučky a na severu Nedvědičky a jejich přítoků. Území PIK náleží k chladné klimatické oblasti se srážkami do 800 mm/ročně a s převahou půd typu kambizemí. Ložisko Olší se nachází v na SV okraji tzv. strážeckého moldanubika, na styku se svrateckým krystalinikem. Horninový komplex budují zejména biotitické pararuly, dále amfibolity a z ostatních ještě ultrabazické horniny jako hadce, durbachity aj. Uranové zrudnění na ložisku Olší je hydrotermálního původu a jeho stáří je paleozoické (variské) cca 250 mil. let. Hlavním faktorem vzniku uranové mineralizace je zlomová tektonika, zejména dislokace směru SSZ – JJV, v až 30 m mocné poruchové zóně. Na pukliny jsou vázány karbonátové žíly, na kterých se vyskytuje uranová mineralizace. Těžená ruda obsahovala 0,15–0,25 % U obsaženého ve dvou základních minerálech – uranitu a coffinitu. Nejmladší kvartérní uloženiny jsou zastoupeny svahovými sutěmi, údolní dna vyplňují fluviální sedimenty s fluvisoly. Vegetační stupeň je dubovo-bukový.

Historický vývoj PIK: Těžba uranové rudy v  PIK Olešsko trvala 30 let. V roce 1954 se započalo v širším okolí Dolní Rožínky s geologickým průzkumem a již za dva roky zde bylo nalezeno jedno z největších uranových ložisek, ze kterého bylo za dobu těžby získáno 14 milionů tun uranové rudy. Těžba probíhala v katastru obce Olší, kde byl roku 1961 otevřen důl Olší 1 (Rudý říjen). Ložisko Olší je v JV částí ložiska Rožná a otevřeno je dvěma hlavními těžebními jámami v údolí potoka Hadůvka, kromě Olší 1 na horním toku ještě šachtou Drahonín na středním toku. Těžba na dole Olší začala roku 1959, v roce 1960 byla vyhloubena jáma č. 4 Drahonín, v letech 1972–1987 probíhaly průzkumné práce i u Tišnovské Nové Vsi na jihu PIK. V roce 1963 bylo ložisko Olší po prohloubení vhodné k další těžbě. Nastal rychlý nárůst těžby uranu, který činil v r. 1963 více než čtyřnásobek objemu roku 1959. Po vytěžení bohatší části ložiska po r. 1970 objem těžby klesal, nejvíce po roce 1985, což urychlilo konec těžební činnosti. Od 1. ledna 1989 bylo toto ložisko převedeno do likvidace a započalo se se zatápěním dolů (Šenk, 2001). Ústí obou jam bylo zasypáno nezpevněným zásypem, jehož stabilita se kontroluje. Postupně byla odstraněna všechna povrchová zařízení, důlní věže, strojovny i budovy.

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Olešsko

Současné problémy: V roce 1996 byl likvidovaný uranový důl Olší zatopen a zahájilo se čištění důlních vod na dekontaminační stanici u šachty Drahonín. K dekontaminaci a čistění se přivádějí i srážkové vody, z odvalů nebo vývěrů v okolí. Odvaly hlušiny z obou šachet byly rekultivovány. U šachty Drahonín byl vrchol zarovnán a svahy stupňovitě zterasovány. Také koryta horního i středního toku Hadůvky a dolního toku potoka Teplá (přítok Nedvědičky) byla upravena. Pod odvalem šachty Olší je Hadůvka vedena potrubím, kdežto haldu Drahonína obtéká v upraveném korytě. V povodí potoka Teplá se nacházejí spíše pozůstatky po průzkumných pracích – terénní valy a prohlubně sondách a rovněž zabetonovaná místa tzv. šurfů. Při úpatí haldy Dobronín byla vybudována čistírna důlních vod (ČDV). V r. 1999 byla dokončena rekultivace těžebního prostoru u dolu Olší a pozemek byl předán s.p. Lesy ČR. Ústí větracích komínů i poddolovaná území v okolí bývalých jam byla označená tabulemi s varováním a u některých komínů zabetonována. Vrty byly v zatopených patrech dolu Olší zachyceny důlní vody s vysokým obsahem uranu (17,5mg/l). Byla zde proto zřízena sorpční stanicí, kde je uran separován a vody vraceny zpět do dolu (Hejnic, 2011). Na území PIK byla kromě rekultivací v l. 1995–1997, v rámci projektu  na podzemní mezisklad vyhořelého jaderného paliva z JE Dukovany“, na lokalitě Skalka vyražena průzkumná štola v délce 700 m. U PIK vzniklých po těžbě uranu se ukazuje, že i po více než 20 letech od ukončení těžby je třeba provádět kontroly radioaktivity a čistoty důlních vod.

Další informace:

HEJNIC, O. (2011): Kontrola starých zátěží na Dolní Rožínce. Hornický kalendář 2011 (http://www.hornicky – klub.info/view.php?cisloclanku=2009060006)

ŠENK, B. (2001): Likvidace ložiska U-rud Olší okres Žďár nad Sázavou. 7 s. (http://slon.diamo.cz/hpvt/2001/sekce/sanace/11/S11.htm).

                                                                                                                                              Mh