Postindustriální krajina Česka

Poloha: Rosicko-oslavanská PIK je součástí širší brněnské průmyslové aglomerace. Nachází se při západním okraji Boskovické brázdy cca 15 km od města Brna. Vznikla v souvislosti s již ukončenou těžbou kamenného uhlí a na navazujících hutních, strojírenských, energetických a potravinářských podniků.

Přírodní poměry: Od SSV k k JJZ protažené území PIK doprovází kamenouhelnou pánev tvořenou pásem permokarbonských uhlonosných vrstev mezi obcemi Říčany na severu a Nová Ves na jihu o délce kolem 14 km a šířce přibližně 1 km. Uhlí vznikalo prouhelněním organických sedimentů v rašelinné deltě řeky ústící do mělkého sladkovodního jezera při okraji deprese dnešní brázdy. Sníženina Oslavanské brázdy s pahorkatinným reliéfem byla v kvartéru v pásu výskytu uhlonosných vrstev překryta pleistocénními sprašemi. Orograficky náleží do Brněnské vrchoviny v rámci Česko-moravské subprovincie, resp. její části Boskovické brázdy, zde zastoupené Oslavanskou brázdou (Czudek, et al., 1973). Klimaticky je zájmové území Rosicka-Oslavanska řazeno do přechodu mezi mezoklimatickými regiony T2 a MT11 (podle metodiky E. Quitta, Atlas podnebí Česka, 2007) s průměrnými ročními srážkami do 500 mm při průměrné roční teplotě vzduchu do 9 ^oC (tamtéž). Půdní pokryv odpovídá přírodním podmínkám s převahou černozemí a hnědozemí na spraších a permokarbonské sedimenty představují matečnou horninu pro kambizemě a pararendziny. Nivy systému Bobravy v severní části PIK a Oslavy s Balínkou na jihu pokrývají fluvizemě. Původní vegetace patřila dubovému a bukodubovém stupni.

Historický vývoj PIK: Po objevu uhlí u Padochova v roce 1760 nastávají nejprve pozvolné, potom radikální změny ve využití původně výrazně zemědělské krajiny. Těžba uhlí byla zahájena u Oslavan již v roce 1783 a průmyslová exploatace severně od Zbýšova počátkem 19. století. Během téhož století vzniklo v pásu uhlonosných vrstev mezi dnešní Zastávkou a Oslavany osm významných hlubinných dolů (těžních jam bylo mnohem více).  Již během 19. století si těžba vynutila výrazné změny ve využití krajiny: výstavbu dělnických kolonií v uvedených obcích, přičemž město Zástavka bylo nově založeno (jako Sägen Gottes) na „zelené louce“ v roce 1840 jako středisko hutnictví a železářství vybavené vysokou pecí a válcovnou na bázi nedalekých ložisek železné rudy v Bítešské vrchovině a místního kamenného uhlí. Další železářský průmysl byl umístěn v Oslavanech. Reorganizace znamenala další posílení orné půdy (na úkor zbytků lesa), ovocnářství (na původně orné půdě), úbytek trvalých travních porostů (rozoráním) a úplnou likvidaci rybníků (s dalekosáhlými úpravami vodotečí kvůli ochraně před vsakováním vod do dolů a ve prospěch pěstování cukrové řepy v době expanze cukrovarnictví v regionu). Oblast těžby napojena na odbytiště v rozvíjejícím se brněnském průmyslu železnicí (Brno–Zastávka 1856, Zastávka–Zbýšov 1862, Zastávka–Okříšky 1886). Těžba poprvé kulminovala v letech před první světovou válkou, kdy byl odbyt uhlí posílen spalováním v Oslavanské elektrárně (od 1913, železniční spojení od 1912). Po válce rozvoj těžby uhlí pokračoval po poklesech v době hospodářských krizí (1919–20, 1929–32). Města Oslavany, Zbýšov a Rosice byla rozšířena o havířská sídliště. V 50. letech byla zprovozněna visutá nákladní lanovka od zbýšovského Dolu Jindřich přes Padochov kolem Dolu Františka do Oslavanské elektrárny v délce cca 5 km. Mezitím došlo k likvidaci železářských provozů v Zastávce a jejich částečnému nahrazení strojírenskou výrobou v jiné lokalitě. Podobně zanikly cukrovary v Rosicích a Oslavanech. Od 60. let těžba postupně utichala, až ve druhé polovině 80. let zcela ustala. Oslavanská elektrárna ukončila činnost v roce 1993. Odklon od průmyslu s jeho navazující finální redukcí v průběhu 90. let vedl k opuštění a chátrání řady objektů, případně k postupnému narušování těžebních, komunikačních a průmyslových tvarů reliéfu.

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Rosicko-Oslavansko

Současné problémy: Prostor Dolu Ferdinand mezi Zastávkou a Babicemi je klasickou ukázkou brownfields s opuštěnými stavebními objekty, zarůstajícími i roztěženými haldami hlušiny. Až k Dolu Jindřich u Zbýšova vede stále funkční železnice, používaná však jen sporadicky pro nákladní dopravu po Babice, od Babic po Zbýšov jako úzkokolejná rekreační trať. Samotný prostor dolu je částečně revitalizován pro jiné účely – fotovoltaická energetika, částečně ponechán hnědé zóně. Velkoblokové havířské sídliště Sička ve vzdálené poloze vůči vlastnímu městu má nejasnou budoucnost. Haldy hlušiny postupně zarůstají (zčásti cílené zalesnění), podléhají samovolné destrukci erozí a sesouváním či jsou rozebírány. Havířská sídliště z gründnerského, meziválečného i socialistického období prodělávají postupnou obnovu a některé objekty představují historické pozoruhodnosti. Další místní doly Antonín, Simson a Anna jsou částečně převedeny na jiné účely. Těžební věže Jindřich II a Simson však stále představují krajinné dominanty. Železnice, kdysi je spojující, je demontována. Některé úseky v intravilánu Zbýšova jsou již téměř neznatelné. Podobně nejasná situace je u Dolu Františka v Padochově. Objekty Dolu Nosek (Kukla) v Oslavanech jsou zčásti zachované a areál prodělal funkční přestavbu na zábavní park Permonium. V části prostoru bývalé Oslavanské elektrárny proběhla úspěšná revitalizace části brownfields pro objekty společnosti Metaldyne. V jejím sousedství je upravený tok řeky Oslavy a drobné vodní nádrže. Nákladní lanovka byla beze zbytku odstraněna. Těžební jámy jednotlivých dolů jsou již zasypány. Důlní a průmyslové objekty, příp. i navazující obytná zástavba vznikly v určité době jako vcelku reprezentativní ukázky tehdejší stavební, urbanizační i „krajinářské“ kultury.

Další informace:

http://www.obec-rosice.cz/, http://cs.wikipedia.org/wiki/Oslavany                                          jk