Postindustriální krajina Česka

Poloha: Základem pro vymezení této oblasti bylo poddolované území, které je v databázi České geologické služby nazvané „Ratibořské Hory – revír“ a které vzniklo v souvislosti s těžbou stříbra. Nachází se na území obce Ratibořské Hory na okrese Tábor, 5 až 9 km severovýchodně od Tábora.

Přírodní poměry:  Z geomorfologického hlediska se vymezená oblast nachází na rozhraní Středočeské pahorkatiny a Českomoravské vrchoviny. Ze Středočeské pahorkatiny do ní zasahuje jednak celek Táborská pahorkatina, svým podcelkem Soběslavskou pahorkatinou, a také celek Vlašimská pahorkatina, svým podcelkem Mladovožickou pahorkatinou. Z Českomoravské vrchoviny do ní zasahuje celek Křemešnická vrchovina, svým podcelkem Pacovskou pahorkatinou. Oblast se nalézá v povodí řeky Lužnice, a sice v povodí jejího pravostranného přítoku Chotovinského potoka, který protéká její jihozápadní částí. Východní částí této oblasti protéká Ratibořský potok, což je levostranný přítok Chotovinského potoka. Z klimatického hlediska se Ratibořské Hory a jejich okolí nacházejí na rozhraní mírně teplých klimatických oblastí MT7 a MT4 (podle metodiky E. Quitta, Atlas podnebí Česka, 2007). Průměrné roční srážky se pohybují většinou v intervalu 600 až 650 mm a průměrná roční teplota vzduchu kolem 7 °C (tamtéž). Půdní pokryv vymezeného území je tvořen převážně modálními kambizeměmi. Území se nalézá na rozhraní dubovobukového a bukového vegetačního stupně a z hlediska fytogeografického ve fytogeografickém obvodu Českomoravské mezofytikum a fytogeografickém okrese Votická pahorkatina (podokres Táborsko-vlašimská pahorkatina) a na východním okraji v okrese Českomoravská vrchovina.

Historický vývoj PIK: Je to z historie velmi dobře známý, starý a věhlasný důlní revír, kde se stříbro těžilo v podobě směsi polymetalickych rud pravděpodobně již ve 14. a 15. století. Hlavními těženými rudními minerály byly stříbronosný galenit a sfalerit, méně často stříbronosný tetraedrit a chalkopyrit a také ušlechtilé rudy stříbra – argentit, pyrargyrit, proustit, stefanit a místy přímo ryzí stříbro. Přímé doklady o těžbě z této doby ale chybí. Nálezy stříbra v první polovině 16. století vedly k obnovení těžby a následně k jejímu prudkému rozmachu. Konec 16. století již představoval dobu vrcholného rozkvětu těžby. Ratibořské Hory vznikly postupně po roce 1526 a v roce 1652 byly povýšeny na město. Na přelomu 17. a 18. století došlo k úpadku těžby, ale v 18. století zažila ještě na několik desetiletí druhý vrchol svého rozvoje. V roce 1730 byla zdejší tvrz přestavěna na renesanční dvoukřídlý jednopatrový zámek bez zvláštní výzdoby. Na přelomu 18. a 19. století byly ale již zásoby stříbra prakticky vyčerpány a revír v podstatě vytěžen. S rozkvětem a úpadkem těžby velmi úzce souvisí rozkvět a úpadek samotných Ratibořských Hor. Podle odhadů odborníků, se v místních dolech vytěžilo od počátku dolování v polovině 16. stol. do jejího ukončení v polovině 19. stol. celkem 90 tun stříbra. Prakticky současně s těžbou stříbra probíhala i těžba olova. V 19. stol. byl východně od náměstí postaven malý barokní zámeček. Poměrně velká zámecká budova na náměstí dnes slouží jako obytný dům. Kdysi věhlasné horní město, kde žilo více jak 2 tisíce lidí, je dnes malou obcí přibližně se 450 obyvateli, společně s 5 dalšími částmi jej obývá kolem 750 lidí. Vzhledem k tomu, že těžba stříbra v okolí Ratibořských Hor probíhala a skončila ještě v počátku doby industriální, nelze považovat zdejší krajinu za pravou postindustriální. Rozhodující většina těžebních indicií PIK pochází ze století předcházejících století devatenáctému.

Současné problémy: Přestože dolování stříbra v tomto území definitivně skončilo již téměř před 200 roky, některé stopy po této dávné těžbě jsou zde dosud stále patrné. Povrchové důlní objekty a zařízení samozřejmě dávno zanikly, na několika místech se ale v okolí Ratibořských Hor dodnes zachovaly pinky, vzniklé poklesy povrchu v důsledku poddolování, a drobné odvaly. Řada starých odvalů se nachází v rozlehlém lese jižně od této obce. Lze je nalézt i přímo v intravilánech Ratibořských Hor a Ratibořic a samozřejmě i v jejich okolí, v zemědělské krajině, kde spontánně zarostly vegetací. Vznikly tak malebné skupinky stromů a keřů, představující ostrůvky zeleně rozptýlené v krajině. Jsou nápadné a patrné již na první pohled a zemědělskou krajinu významně zpestřují a obohacují. Z krajinářského hlediska představují cenné lokality a jsou považovány za půvabnou a nádhernou ozdobu zdejší krajiny. Vytékající důlní vody jsou potenciálním zdrojem tepla.

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Ratibořskohorsko

Další informace:

http://www.hornictvi.info, http://www.ratiborskehory.cz/obec/historie/

http://cs.wikipedia.org/wiki/Ratibo%C5%99sk%C3%A9_Hory

http://www.jiznicechy.org/cz/index.php?path=mest/ratihory.htm

http://www.turistika.cz/mista/ratiborske-hory-zamek

POŇAVIČ, M. (2008): Chování a mobilita vybraných těžkých kovů ve dvou výtocích důlních vod v okolí Ratibořských Hor v Jihočeském kraji. Zprávy o geologických výzkumech v roce 2007, Česká geologická služba, Praha, s. 182-185.

ZACHARIÁŠ, J., HÜBST, Z. (2012): Structural evolution of the Roudný gold deposit, Bohemian Massif: a combination of paleostress analysis and review of historical documents. Journal of Geosciences, roč. 57, s. 87–103 (DOI: 10.3190/jgeosci.117).

http://is.muni.cz/th/327910/prif_b/Fluidni_inkluze_-_reserse.txt

http://www.cemc.cz/OZE2011/105.pdf                                                                                                                                                                                                                                so, jk