Postindustriální krajina Česka

Poloha: PIK Merklínsko se nachází jihozápadně od Plzně ve směru na Domažlice. Jejím centrem je obec Merklín, jejíž rozvoj byl v minulosti úzce spjat s těžbou černého uhlí a zinku. Území PIK je tvořeno plochou poddolovaného území. Vlastní těžba se odehrávala v merklínské uhelné pánvi zejména v oblasti Výtuně, Bukové, Krchleb a Podivous – nejintenzivnější přitom byly těžební aktivity v období druhé poloviny 19. století a v první polovině 20. století. 

Přírodní poměry: Z geomorfologického hlediska se nachází sledované území PIK na rozmezí Staňkovské a Výtůňské pahorkatiny – jde o zvlněný denudační reliéf s výskytem antropogenních tvarů (haldy a odvaly po těžbě uhlí). Geologicky jde o paleozoikum českého masívu – vyskytují se zde šedé a rudé kalovce, pískovce, arkóny, slepence, uhelné sloje a také polymetalická ložiska zinku. Území je odvodňováno Merklínkou a Srbickým potokem. Klimaticky je zájmové území Merklínska řazeno mezi klimatické regiony MT7 (podle metodiky E. Quitta, Atlas podnebí Česka, 2007) s průměrnými ročními srážkami kolem 500 mm při průměrné roční teplotě vzduchu do 8 ^oC (tamtéž). Půdní pokryv, který reflektuje geologické a klimatické poměry, je tvořen převážně luvickými hnědozeměmi s lokálním výskytem pseudoglejů. Z hlediska vegetačních stupňů jde o území na pomezí bukovodubového a dubovobukového vegetačního stupně. Z hlediska fytogeografického území Merklínska spadá do fytogeografického obvodu Českomoravské mezofytikum a fytogeografického okresu Plzeňská pahorkatina (podokres Plzeňská pahorkatina vlastní).

Historický vývoj PIK: Je spojen v této lokalitě s důlní činností, zejména s těžbou uhlí a v mnohem menší míře i o těžbu a zpracování zinku, při které složilo dobývané uhlí jako zdroj energie. Merklínská uhelná pánev byla z prostorového hlediska nejmenší ve srovnání s ostatními uhelnými pánvemi v západních Čechách (např. Nýřanská, Radnická aj.). Přesto její význam nebyl pouze lokální, neboť uhlí z této oblasti bylo využíváno nejen v rámci studovaného území Merklína a jeho přímého zázemí, ale i na vyšší regionální úrovni Domažlicka, Klatovska či příhraničních částí Bavorska. Uhlí v okolí Merklína bylo objeveno již v 16. století (1577), ale v tehdejší době tento objev nevyvolal větší zájem, což bylo ovlivněno i nedůvěrou k novému typu paliva. První těžba, která byla zahájena až na počátku 18. století, probíhala jednoduchým povrchovým způsobem v místech, ve kterých sloje uhlí byly v blízkosti zemského povrchu. Začátek hlubinné těžby uhlí, který byl ovlivněn již novými těžebními technologiemi z období průmyslové revoluce, spadá do první poloviny 19. století. Nejhlubším dolem z tohoto období byl důl "Soudný", který byl založený v roce 1820. Další rozvoj nastal v druhé polovině 19. století, neboť v tomto období byly otevřeny další šachty – např. v roce 1868 bylo otevřen důl "Ondřej (byl v provozu až do roku 1925). Rostoucí těžba uhlí iniciovala vznik dalších výrob – vznikla vytuňská sklárna s výrobou zrcadlového skla, došlo k dolování zinkové rudy na "Stříbrnici". Výroba zinku, která se již v průběhu 19. století ukázala z mnoha důvodů jako neefektivní (velká vzdálenost od železničního spojení, nedostatečně silná rudná žíla, velké provozní náklady), byla definitivně ukončena již na sklonku 19. století (konkrétně v roce 1897). Naproti tomu sklářská výroba v regionu se ukázala jako životaschopná, a proto byly například v této době některé doly spojeny lanovou dráhou se sklárnou v Holýšově. Těžba uhlí probíhala ve studovaném území i v první polovině 20. století, přičemž ovšem postupně docházelo k vyčerpávání těžitelných zásob uhlí z jednotlivých dobývaných slojí. Poslední fungující důl „Kreysa II“, který byl lokalizován u Bukové, byl uzavřen v roce 1950. 

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Merklínsko

Současné problémy: Území Merklínska lze označit za území již převážně postindustriálního charakteru, neboť většina ekonomicky aktivních osob pracuje již mimo průmyslová odvětví. Na území vlastní obce Merklín, která tvoří hlavní jádro studovaného území, se rozvinul sektor služeb spojených s cestovním ruchem – v obci působí například i jeden hotel a dva penziony. Počet obyvatel Merklína, který byl nejvyšší v období rozmachu průmyslové produkce na přelomu 19. a 20. století (v roce 1900 zde žilo 2275 obyvatel), měl v průběhu 20. století převážně klesající trend, což souviselo s odsunem části obyvatel po skončení 2. světové války a s ukončením těžby uhlí v roce 1950. Minimálního počtu obyvatel, který byl zaznamenán v rámci jednotlivých sčítání lidu, dosáhla obec Merklín v roce 2001 (1021 obyvatel). V posledním desetiletí lze pozorovat rostoucí trendy, které mohly být částečně ovlivněny i suburbanizačními procesy odehrávajícími se v širším zázemí Plzeňské aglomerace (obec Merklín měla k 1. 1. 2011 dle údajů Českého statistického úřadu 1199 obyvatel). Někdejší intenzivní těžbu uhlí v lokalitě tak již připomíná pouze bludiště zarostlých roklí a hald v lesích v okolí Merklína.

Další informace:

http://www.merklin.cz/old/odmin/hornic.html, http://geologie.vsb.cz/loziska/loziska/historie.html        

                                                                                                                                                  pk