Postindustriální krajina Česka

Poloha: Vejvanovská PIK se nachází severovýchodně od Plzně ve směru na Středočeský kraj a hlavní město Prahu. Jde o PIK, jejíž rozvoj byl v minulosti spjat s těžbou černého uhlí. Vlastní těžba, která zde byla realizována klasicky hlubinným dobýváním, se odehrávala ve vejvanovské uhelné pánvi v okolí obcí Vejvanov a Chomle. Těžba zde probíhala s velmi různou intenzitou v období od 16. století až do roku 1980.  

Přírodní poměry: Z geomorfologického hlediska náleží sledované území PIK do okrsku Radnické vrchoviny – jde o zvlněný reliéf se zbytky antropogenních tvarů po těžbě uhlí (haldy, odvaly). Geologicky je území chomelsko-vejvanovskou částí radnické karbonské pánve, kterou tvoří soustava příkopových propadlin převážně SSZ–JJV směrů, vyplněná usazeninami kladenského souvrství. Vyskytují se zde šedé a rudé kalovce, pískovce, arkózy, slepence a uhelné sloje. Území je odvodňováno menšími toky (Vejvanovský a Chomelský potok) do řeky Berounky tekoucí západně a severně od PIK. Klimaticky je zájmové území Vejvanovska řazeno mezi klimatické regiony MT11 (podle metodiky E. Quitta, Atlas podnebí Česka, 2007) s průměrnými ročními srážkami kolem 500 mm při průměrné roční teplotě vzduchu do 8 ^oC. Půdní pokryv tvoří převážně luvizemě a hnědozemě luvické. Z hlediska vegetačních stupňů jde o území na pomezí bukovodubového a dubovobukového vegetačního stupně. V rámci fytogeografického členění území Vejvanovska náleží do fytogeografického obvodu Českomoravské mezofytikum a fytogeografického okresu Křivoklátsko.

Historický vývoj PIK: Je úzce spojen v této oblasti s hlubinnou těžbou kamenného uhlí. První písemné zprávy o těžbě uhlí spadají do poloviny 16. století (1548), kdy pod ochranou pana Jana Černína z Chudenic bylo dolováno uhlí pod Chomlí. Intenzivnější těžba byla ovšem zahájena až s nástupem průmyslové revoluce v průběhu 19. století. V roce 1830 otevřel menší doly na místě zvaném ,,Čeňkov“ hrabě Kašpar Šternberk a v roce 1846 byla zahájena těžba v dole David, který se postupně stal nejhlubším dolem v oblasti (v roce 1873 vtažná jáma byla hluboká 120 m). V tomto dole již v roce 1873 horní úřad v Plzni povolil jízdu na laně (v klecích), což umožnilo dále zvýšit efektivitu těžby. Důl David byl také spojen lanovkou v délce 4,4 km s železniční stanicí v Radnicích. Tento důl a další doly, které byly ve vlastnictví rakouského mocnářství, odkoupili Starckovi dědici, kteří blízko dolu David vyhloubili novou jámu Prkénka a zaměstnávali na ní asi 120 havířů. Celý důlní komplex Starckových dědiců představoval jednu jámu těžební a tři jámy odvětrávací, přičemž podle inspekčních záznamů v dolovacím deníku z roku 1880 pracovalo na dole David 48 havířů, kteří měsíčně narubali 5112 q uhlí. Těžba na dole ,,David“ ve Vejvanově byla zastavena 7. srpna 1931. Poté byly povrchové části dolu zbourány a některé části prodány, vlastní těžní jáma byla zavezena. Těžební aktivity se přesunuly do dolu Ferdinand u Chomle, kde se 24. dubna 1937 odehrálo velké důlní neštěstí – při náhlém zatopení dolu zde zahynulo 14 horníků. Těžba na dole Ferdinand, která byla v následujícím období obnovena, dosáhla vrcholu v roce 1940.  Tehdejší dobývání, které zajišťovalo strategickou surovinu pro chod válečné výroby, probíhalo intenzívním způsobem, přičemž se příliš nehledělo na dopady těžby na povrchu. V důsledku odstřelů a poddolování se tak u mnohých domů v Chomli objevily trhliny. Tyto problémy se řešily až po skončení 2. světové války – tehdy bylo poškozeným vlastníkům nabídnuto, že si mohou najít v pohraničí hospodářské usedlosti po odsunutých Němcích, přičemž cenové rozdíly mezi majetkem občana a majetkem po odsunutém Němci doplácel důl Ferdinand. Těžba na dole Ferdinand byla ukončena v roce 1954. V roce 1958 byl otevřen nový důl Pokrok, který v roce 1976 vytěžil 82 200 tun uhlí (182 zaměstnanců). Tento důl byl dotěžen v roce 1980, kdy bylo zastaveno čerpání důlních vod a důl se pozvolna začal zatápět.

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Vejvanovsko

Současné problémy: Vejvanovská PIK vykazuje již převážně postindustriální charakter, neboť většina průmyslových výrob zde zanikla s koncem těžby uhlí. Na území vlastní obce Vejvanov byla funkce výrobní zčásti nahrazena nevýrobními funkcemi (zejména funkcí obytnou), což lze ilustrovat za vývoje počtu obyvatel. Zatímco v druhé polovině 19. století a v průběhu 20. století se počet obyvatel se počet obyvatel Vejvanova soustavně snižoval (701 obyvatel v roce 1869, 553 obyvatel v roce 1910, 444 obyvatel v roce 1930, 250 obyvatel v roce 1980 a 216 obyvatel v roce 2001), tak v prvním desetiletí 21. století počet obyvatel Vejvanova začal opět mírně růst (245 obyvatel k 1. 1. 2011). Tento obrat byl ovlivněn suburbanizačními procesy odehrávajícími se v širším zázemí plzeňské aglomerace. Někdejší intenzivní těžbu uhlí lze tak vysledovat již pouze v některých lokalitách – například jde o zbytky hald dolu Ferdinand a Pokrok či památník obětem již zmiňovaného důlního neštěstí, při kterém tragicky zahynulo 14 horníků.

Další informace:

http://www.zdarbuh.cz/reviry/zud-reviry/vejvanovska-uhelna-panev/

http://www.chomle.cz/historie-tezby-cerneho-uhli-v-okoli-chomle/ds-1004/archiv=0

http://www.kbi.zcu.cz/studium/geo/frvs/www_frvs/06_kar/Kar_ex04.htm

http://www.chomle.cz/historie-tezby-cerneho-uhli-v-okoli-chomle/ds-1004/archiv=0

http://www.chomle.cz/fotografie-dolu-a-tezba-uhli/gs-1009

                                                                                                                                                 pk