Postindustriální krajina Česka

Poloha: Postindustriální krajina Zdicko byla vymezena na základě rozsahu poddolovaného území Černín-Zdice, které vzniklo v souvislosti s těžbou železné rudy. Krajina se nachází na okrese Beroun 4 až 9 km jihozápadně od Berouna. Na svém jihozápadním okraji začíná na katastrálním území Knížkovic a směrem k severovýchodu pak pokračuje přes katastry Zdic, Černína, Svaté, Levína a Trubína, na katastr Trubské, kde končí. Jádrem krajiny je poddolované území protáhlého tvaru, v podélném JZ–SV směru dlouhé přibližně 5 km a v kolmém SZ–JV směru široké 400 až 1 300 metrů.

Přírodní poměry: Z geomorfologického hlediska se Zdicko nachází v Poberounské subprovincii, a to v její Brdské oblasti, na rozhraní dvou celků, Křivoklátské vrchoviny (podcelek Zbirožská vrchovina) a Hořovické pahorkatiny (podcelek Hořovická brázda). Rozhraním je úpatí strmých jihovýchodních okrajových svahů Zbirožské vrchoviny. Krajina se nachází v povodí Berounky, resp. jejího pravostranného přítoku Litavky. U Zdic se nachází hydrologický uzel, stéká se zde Litavka se svým největším přítokem Červeným potokem a ten se svým největším přítokem Stroupinským potokem. Územím ale protékají pouze jejich krátké levostranné přítoky. Zdicko se nachází v teplé klimatické oblasti T2 (Quitt 2007) s průměrnými ročními srážkami 500 až 550 mm a s průměrnou roční teplotou vzduchu 8 až 9  C. Půdní pokryv tvoří modální kambizemě a pseudogleje. Území se nalézá na rozhraní bukovodubového a dubovobukového vegetačního stupně a fytogeografických obvodů České termofytikum (okres Český kras) a Českomoravské mezofytikum (okres Křivoklátsko).

Historický vývoj: Postindustriální charakter této krajiny vznikl v souvislosti s těžbou železné rudy. Ruda se v okolí Zdic těžila na několika místech, ovšem významný byl pouze důl Na Hroudě u Zdic a důl Bařechov u Černína (cca 2 km severovýchodně od Zdic). K soustavnému dobývání železné rudy u Zdic dochází od roku 1820. Ruda se zde tehdy těžila povrchově lomem. Ložisko bylo k tomuto způsobu dobývání příznivé, protože ruda vycházela na několika místech na povrch. V roce 1912 koupila ložisko Pražská železářská společnost a nastává období velkého rozvoje zdejší těžby. Tato společnost otevřela ložisko štolou a přešla tak k hlubinnému dobývání. V roce 1913 uvedla do provozu visutou lanovou dráhu mezi dolem a Králodvorskými železárnami dlouhou 5 695 metrů. U dolu bylo vybudováno 22 pražících pecí pro úpravu rudy. Těžba zde pak probíhala až uzavření dolu v roce 1962. Černínské ložisko bylo objeveno v druhé polovině 19. st. I zde se nejdříve těžilo povrchově lomem, protože ruda na východním okraji ložiska vycházela až na povrch. Za první světové války bylo ložisko otevřeno štolou a v roce 1919 pak byla z povrchu vyražena tzv. stará jáma. V roce 1932 byly veškeré hornické práce zastaveny a obnoveny byly až v roce 1939. Poté zde byly postaveny dvě pražící pece a lanový výtah k silnici odkud pak byla pražená ruda přepravována auty do železáren. Přístup k povrchovým objektům dolu Černín (Bařechov) vedl totiž jen po polních cestách. Po roce 1945 byla těžba zastavena. K obnovení těžby došlo v roce 1952 a k definitivnímu ukončení v r. 1962.

Současné problémy: Bývalý důl „Hrouda“ nebo „V Hroudě“ nebo také „Na Hroudě“ a bývalý důl „Bařechov“ představují dvě hlavní postindustriální lokality v tomto území. Důl Hrouda se nacházel zhruba 0,5 km severozápadně od Zdic na úpatí zalesněného svahu Hřebene. Současný stav této lokality stavem od ukončení těžby 1. srpna 1962.Hornická činnost zde po sobě zanechala tři haldy hlušiny. První (západní) halda má podobu pahorku o průměru zhruba 50 metrů a výšce 5 až 7 metrů. Její povrch je, s výjimkou nejstrmějších svahů, porostlý keři a stromy. Druhá (jižní) halda je nejnápadnější, zvláště při pohledu od jihu a jihovýchodu, tedy od města Zdic. Má úzký protáhlý tvar o délce zhruba 200 metrů a šířce 50 metrů. Její přibližně 5 metrů vysoké svahy jsou porostlé trávou a keři a řídce i stromy. Má plochý vrcholový povrch, který je nesouvisle porostlý ruderálním společenstvem. V posledních letech byly na tomto povrchu vysazeny listnaté stromky. Třetí (severní) halda je plošně nejrozsáhlejší. Má zhruba čtvercový půdorys o straně dlouhé přibližně 100 metrů. Její svahy vysoké cca 5 metrů jsou hustě porostlé stromy a keři. Plochý vrchol haldy byl upraven a slouží jako odstavná plocha.Z důlního areálu byly odstraněny objekty, které bezprostředně souvisely s těžbou, a nebylo možné je jinak využít. Řada budov se však zachovala. Areál bývalého dolu Hrouda je tedy stále využíván, sídlí a působí zde v současné době několik firem a město Zdice má v areálu plochu, kterou využívá jako mezideponii sypkých materiálů. Místy projevily i poklesy povrchu v důsledku poddolování. Ve vzdálenosti 250 až 500 metrů severozápadně a severně od bývalého dolu se v zalesněném svahu nachází čtyři pinkové tahy.

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Zdicko

Důl Bařechov se nacházel přibližně 2 km severovýchodně od Zdic na katastru Černína v pramenné části údolí Počapelského potoka. Důl byl uzavřen 1. července 1962. Důlní činnost zde po sobě zanechala mnohem méně stop než je tomu u dolu Hrouda. Nejvíce nápadným dědictvím hornické minulosti je zde halda. Má podobu oválného pahorku dlouhého přibližně 100 metrů, širokého asi 50 metrů a vysokého cca 15 metrů. Směrem k jihu halda přiléhá ke svahu údolí. Zatímco její vrcholový povrch a úpatí jsou hustě porostlé stromy a keři, její strmé a kamenité svahy jsou z větší části holé, místy je na nich nesouvislý travní porost. Areál dolu Bařechov se nezachoval, veškeré budovy, objekty a zařízení byly odstraněny a prostor byl ponechán přirozenému vývoji. Dnes po 50 letech je poměrně značná část původní plochy důlního areálu porostlá vysokým travním porostem a nezarostla náletovými dřevinami, je proto příkladem postindustriálního úhoru (postindustriálních lad). Asi 50 až 100 metrů jihovýchodně od haldy se nacházejí pinky vzniklé poklesy původního povrchu v důsledku poddolování.

                                                                                                                                                   So