Postindustriální krajina Česka

Poloha: PIK Vejprtsko se nachází v Krušných horách v severozápadní části okresu Chomutov. Vlastní zájmové území PIK se rozkládá na území současného intravilánu města a na něj bezprostředně navazujících ploch. Vejprty leží přímo na státní hranici s Německem, kterou zde tvoří řeka Polava a mimo vlastního údolí se rozkládá na SZ svahu Přísečnické hory.

Přírodní poměry: Sledované území PIK Vejprtsko je geomorfologicky řazeno k tzv. Loučeňské hornatině (součást celku Krušné hory). Geologická stavba území je významná násunovým zlomem, který půlí sledované území přibližně ve směru severozápad–jihovýchod. Odděluje tím od sebe biotitické ruly a svory/pararuly různého typu a stáří. Půdní pokryv tvoří kambické a modální kryptopodzoly. Vzhledem k orientaci reliéfu a nadmořské výšce jsou Vejprty součástí chladné klimatické oblasti (srážky do 1000 mm/rok, T_a do 5 °C), což je zde typické pro úzký pás území podél česko-německé hranice. Tomu odpovídá i chladnomilná květena (oreofytikum). Potenciální přirozená vegetace ukazuje na – zde dominující – bikové bučiny. Území PIK tvoří buď zastavěné plochy, nebo trvalé travní porosty, celé okolí je však zalesněno.

Historický vývoj PIK: Podle Binterové (2007) jsou Vejprty jednou z nejdříve osídlených lokalit v Krušných horách (historická solná stezka), větší rozmach je datován do 16. století. Nevhodné přírodní podmínky předurčily rozvoj obce směrem k těžbě nerostných surovin a průmyslu. Impulsem rozvoje byl nález stříbra, exportovaného do mincovny v Jáchymově – viz Binterová (2007). Se stříbrem souvisí vznik hornických kolonií (Nové Zvolání) i povýšení Vejprt na královské horní město. Katolizace po třicetileté válce však způsobila emigraci horníků hlavně do Saska. „Pozitivním dopadem války“ však bylo založení zbrojní výroby (hlavně k puškám) – o rozmachu puškařství blíže Ježil (2011) nebo Binterová (2007). Krátká renesance hornictví je ve Vejprtech datována na přelom 17. a 18. století, kdy se ve městě otvíraly i nové šachty. Spíše zde však začínají dominovat nové činnosti – krajkářství či prýmkařství (Ježil, 2011). Přínosem se ukázalo vybudování železnice z Chomutova (1872) a na počátku 20. století v obci fungovala asi stovka továren (Binterová, 2007). Díky tomu narostla populace až na 13 tis. obyvatel v r. 1912. Druhá světová válka znamenala konec rozvoje města, stejně tak události následující po ní – uzavření hranice a přerušení železnice do Německa, zpřetrhání vazeb se Saskem. Tím se z Vejprt stalo izolované periferní středisko, orientované na textilní a strojírenský průmysl.

Současné problémy: Město Vejprty prošlo po r. 1989 vcelku živelným vývojem – konverze průmyslu, odchod produktivního obyvatelstva, úpadek služeb (nemocnice). Výše uvedené lze chápat jako výsledek předchozího přetrhání vazeb a nekomunikace se saskou stranou a nepřipraveností obyvatel na rychlé hospodářské a společenské změny. Nadto i sousední Sasko bylo po sjednocení Německa postiženo dílčími strukturálními problémy. K určité stabilizaci tak dochází až v posledních letech díky novým impulsům. Za hlavní lze vzhledem k izolovanosti města považovat spolupráci se saskou stranou, jejíž přínos byl podpořen zřízením silničního přechodu v r. 2005. Paradoxně však byla utlumena obnovená přeshraniční železniční doprava, od r. 2007 prakticky nulová. Díky příhraniční poloze se na rozvoji ekonomiky v posledních letech výrazně podílí sektor obchodu a služeb v pohostinství a ubytování. Ve městě však schází zaměstnavatelé z řad středních a větších podniků.

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Vejprtsko

Ve vztahu k postindustriální krajině lze konstatovat, že na území Vejprt se nachází několik zájmových objektů, nikoli však ve větší koncentraci. S ohledem na výše uvedené je vhodné na prvním místě zmínit budovu vejprtského nádraží, jež dominuje severní části města a je spolu s rozsáhlým kolejištěm dokladem dřívějšího významu zdejšího spojení mezi Německem a ČR. Současný stav nádraží je velmi špatný. Ačkoli severní část budovy stanice byla v minulých letech rekonstruována a je využívána, větší část byla v srpnu 2011 nepoužitelná k jakýmkoli účelům. V listopadu 2011 byla podle některých informací nevyhovující část zdemolována (viz http://trat137.unas.cz/). Celý prostor nádraží však má poměrně významný potenciál budoucího využití. 

Další významnou postindustriální lokalitou jsou dva výrobní areály přímo na pravém břehu Polavy, jižně od silničního přechodu (ulice B. Němcové). Větší z nich je v současné době nevyužívaný (naposledy polygrafická výroba) a je určen k prodeji. Třetí oblastí s výskytem postindustriálních objektů je jižní část města při silnici směrem na Nové Zvolání. Zde se nachází několik výrobních objektů v různém funkčním stavu – např. na západní straně silnice je to fungující areál se skladištěm, naproti němu, při ústí Pivovarské ulice, je situován opuštěný objekt továrny (dříve výroba textilu a plastů). Lokality, uvedené v databázi kontaminovaných míst jako skládky, jsou zarostlé a nejsou již v terénu prakticky patrné.

Přestože Vejprty i na počátku 21. století zůstávají částečně izolovaným pohraničním horským městečkem, lze dnes hovořit o pozitivním vývoji obce. Nejvhodnějším řešením pro další rozvoj se jeví postupné budování a oživování ekonomických aktivit ve městě, k čemuž mohou velmi dobře posloužit aktuálně zmapované objekty postindustriální krajiny v místě. Ve vztahu k okolní krajině je možné jako o dílčí aktivitě hovořit o rozvoji cestovního ruchu, který ve spolupráci s německou stranou dosáhl v posledních letech značného pokroku. Další potenciální impuls lze spatřovat v současné demolici nádražní budovy ve Vejprtech – ve spolupráci více subjektů by totiž železniční trať Chomutov–Vejprty (potažmo směr Sasko) mohla existovat jako tzv.  „vyhlídková železnice“ (http://trat137.unas.cz/), tedy koncept běžně využívaný např. ve Švýcarsku.

                                                                                                                                               Tk