Postindustriální krajina Česka

Poloha: Oblast vymezené PIK Džbánska se nachází mezi obcemi Kounov a Řevničov. Z administrativního hlediska je PIK situována do Středočeského kraje, respektive okresu Rakovník cca 12 km severně od Rakovníka. Územím prochází regionální komunikace II/425 (Kounov – Mutějovice – Hředle) a v širším okruhu dále II/486 Řevničovem. Železniční trať spojující Rakovník a Louny prochází pouze obcí Kounov.

Přírodní poměry: Lokalita popisované postindustriální krajiny náleží z pohledu geomorfologického členění do celku Rakovnická pahorkatina (okolí Kounova) a Džbán, v jehož dalším členění zasahuje do podcelků Ročovská vrchovina a Řevničovská pahorkatina. Celkově jde o plochou vrchovinu v severozápadní části středních Čech, která je součástí tektonicky vyzdvižené tabule z křídových usazenin ukloněná k severovýchodu a na jihozápadě omezená zlomovým svahem. Převážná část katastru obce Kounova je součástí Ročovské vrchoviny, západní část pak Řevničovské pahorkatiny. Z geologického hlediska se jde o kladensko–rakovnickou limnickou pánev těsně sousedící s pánví mšensko-roudnickou. Nadloží tvoří líňské vrstvy červených jílů s intenzivně červeně zbarvenými jíly ve střídavém uložení s prachovci a jílovcemi. Následující slánské souvrství tvoří tmavošedé jemně laminované jílovce. To obsahuje také kounovské uhelné souslojí s přítomnou hořlavou bitumenní břidlici tzv. švartnou – jílovcem se sideritem a vysokým podílem organického uhlíku značné pevnosti a pružnosti o mocnosti 8–15 cm. Kounovská sloj je mocná 14–82 metrů a je vyvinutá a uložená v dlouhém územním pruhu o šířce cca 2,5 km a délce cca 50 km táhnoucím se od Přílep přes Slaný ke Knovízi a Zvoleněvsi. Severním směrem se také prováděl geologický průzkum. Jižní ohraničení je dáno přirozeným výchozem sloje na povrchu a dále je vyznačeno již opuštěnými důlními díly a odvaly. Dále následuje týnecké souvrství s červeně zbarvenými jemnozrnnými sedimenty. Nejstarší radnické vrstvy jsou budovány zejména slepenci, arkózami a jílovci. Území je tak ve výsledku na povrchu budováno převážně permskými jílovci a pískovci a spodnoturonskými opukami. Klimaticky je zájmové území Džbánska řazeno do mezoklimatického regionu MT4 (podle metodiky E. Quitta, Atlas podnebí Česka, 2007) s průměrnými ročními srážkami kolem 550 mm při průměrné roční teplotě vzduchu do 8–9 ^oC. Vzhledově je krajina stupňovitě rozčleněná širokými a hlubokými údolími izolujícími jednotlivé strukturní plošiny. Z půdních typů dominují v oblasti kambizemě, v okolí Kounova a Hředle se ostrůvkovitě vyskytují rendziny a hnědozemě. Krajina má ryze zemědělský charakter s převažujícím podílem zemědělské půdy. Ostrůvkovitá lesní vegetace má charakter smíšených lesů, kterým kromě smrkových porostů dominují acidofilní a subxerofilní doubravy s vložkami dubohabrových hájů a podél vodních toků postupujících lužních lesů s olšinami. S ohledem na zemědělský potenciál oblasti je sídelní struktura tvořena větším počtem malých obcí.

Historický vývoj PIK: V oblasti PIK Džbánsko se těžily kaolinické a sklářské písky, opuka, jíly pro keramickou výrobu a uhlí. Až na malý lom na opuku se dnes suroviny netěží. V roce 1948 byla vyhloubena na svahu Pískovcového vrchu průzkumná šachtice, která potvrdila výskyt bílých, slabě kaolinických písků. V oblasti se dále těžily sklářské písky, těžba je doložena ještě v roce 1926. Těžba stavebního kamene opuky byla prováděna lomovým způsobem. V oblasti je několik pozůstatků lomu na opuku (spongilit), jeden lom malého rozměru nad obcí Hředle je aktivní. První zpráva o zamýšlené těžbě uhlí je doložena z roku 1550. V 19. století se oblasti těžilo v přibližně osmi malolomech na výchozech uhlí k povrchu. Toto méně kvalitní uhlí jen stěží konkurovalo uhlí kladenskému a následně levnému uhlí hnědému z Mostecka. Na stránce http://www.mining.cz se uvádí, že produktivita malodolů ke konci 70. let 19. století činila ve slabě až středně mocných slojích (např. mocnost kounovské sloje byla 70–80 cm) jen 800–900 q uhlí na horníka za rok. Některé doly na Rakovnicku těžily z hloubky 15–20 m ročně jen okolo 1000 tun uhlí, a to bez použití parních těžních strojů. Z historie rakovnického dolování uhlí se uvádí, že v polovině 19. století se uhlí ze Hředel přepravovalo koňskými povozy po cestě zvané "Čejkovka" do Kačice, kde se překládalo na koněspřežní železnici.

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Džbánsko

Současné problémy: V lokalitě se nachází dva v současnosti již nevyužívané lomy (bývalý důl Perun, bývalý důl Richard). Jelikož zde nejsou ekologické zátěže, lomy postupně zarůstají modříny a borovicemi. V lomu Třeboc Hředle dosud těžba a prodej opuky a štěrkopísků probíhá (firma Spongilit: www.spongilit.cz). Těžba opuky je prováděna povrchovým způsobem, materiál je těžen za pomocí těžebních strojů, tudíž jsou v krajině viditelné zásahy, ovšem ne zásadního rozsahu. Kámen je prodáván neopracovaný v surovém stavu a nabízené druhy materiálu jdou velice snadno upravit odbornými řemeslníky. Kámen opuka je vhodný pro interiéry i exteriéry bytových jednotek a domů, což je patrné v obcích přiléhajících k těžební oblasti. Problémem těžby je následné využití odpadního kamene, štěpků a drtí, které při těžbě a výrobě. Výsledky výzkumu Ústavu geologie a pedologie Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně (Laštovička, 1999) ukazují, že odpad při těžbě kamene lze obecně označit za významný zdroj minerálních živin (draslíku, vápníku, hořčíku a fosforu). Drtě a moučky z bazických hornin mohou být pomalu, avšak trvale působícími minerálními hnojivy, přičemž ani při použití vysokých dávek horniny nehrozí přehnojení.

Další informace:

SPONGILIT PP s.r.o.: Opuka si hledá cestu k širšímu uplatnění. Časopis Kámen. ISSN 1210-9452. URL <http://www.revuekamen.cz/spongilit.htm> [cit. 8. 10. 2011]

http://www.mining.cz [cit. 11. 10. 2011]

ar, hsa, hso