Postindustriální krajina Česka

Poloha: Šternberská PIK s centrem s přibližně 14 tisíci obyvateli se nachází cca 15 kilometrů severně od Olomouce na přechodu nížiny Hornomoravského úvalu a vysočiny Nízkého Jeseníku. Vznik této postindustriální krajiny souvisí s útlumem textilního a strojírenského průmyslu ve městě Šternberku.

Přírodní poměry: Geomorfologický celek Nízký Jeseník v území přechází v kvartérní sedimenty Hornomoravského úvalu. Kvartér je zastoupen převážně jílovitopísčitými štěrky a jílovitými hlínami s příměsí štěrku, pod nimiž je uloženo zvětralé kulmské paleozoikum. Kopcovitá severní a východní část města se k jihu mění v rovinu, nadmořská výška terénu se pohybuje v rozmezí 250–280 metrů nad mořem. Městem protéká řeka Sitka. Šternberk se nachází v klimatické oblasti mírně teplé MT 10 s průměrnou teplotou 8,2ºC a ročním úhrnem srážek 642 mm (podle Quitta, 1971). Typickými půdami území jsou hnědozemě a kambizemě. Z hlediska vegetační stupňovitosti jde o území bukodubového až bukového vegetačního stupně odpovídající květeně přechodu Panonského termofytika v Českomoravské mezofytikum.

Historický vývoj PIK: Hrad Šternberk i samotné město bylo založeno ve 2. polovině 13. století na křižovatce obchodních cest. Počátky industrializace města spadají do druhé poloviny 18. století, kdy bylo centrem tkalcovství (domáckých tkalců) pro celou oblast Nízkého Jeseníku. Založení první tkalcovny se ve Šternberku datuje do roku 1790 (tkalcovna Norberta Langera), již však o několik let dříve podpořil císař Josef II. povolením konání pravidelných trhů. Ekonomickou prosperitu Šternberka založenou na textilnictví, která byla přerušena napoleonskými válkami, odrážela výstavba nových předměstí. V první polovině 19. století se ve městě uvádí 30 textilek, barvíren a bělíren (například firmy Grohmann, Grőger Fiedler, Mikulaschek a další), které dávaly práce tisícům domácích tkalců ze širokého okolí. Štenberk byl tehdy městem s majoritou německého obyvatelstva, české obyvatelstvo bylo spíše v okolních obcích. Technologický rozvoj textilního průmyslu, reprezentovaný přechodem od produkce lněného plátna k produkci bavlněného textilu, učinil ze Šternberka v polovině 19. století významné centrum moderního textilního průmyslu. Nicméně občanská válka v USA první poloviny 60. let 19. století a jejich hospodářská opatření, která způsobila přerušení dodávek bavlny jako základní suroviny pro textilní výrobu do Evropy, postupně ochromila textilnictví ve městě. Pozůstatkem textilnictví jsou dnes již jen klasicistní budovy (bývalé muzeum hodin, Národní dům, Kiosk). Památky průmyslu druhé poloviny 19. století reprezentuji vily průmyslníků v Opavské a Jívavské ulici a dále budova tabákové továrny, která se největším zaměstnavatelem ve městě stála v roce 1873 (později areál Chronotechny). Postupně se ve městě i jeho okolí rozvíjí i důlní činnosti (těžba železné rudy) – 5 dolů evidováno v 19. století přímo v rámci katastru města, další v blízkých Babicích, Krákořicích, Mladějovicích, Hlásnici, Chabičově, Lipině a Horní Loděnici. Průmyslové aktivity byly umísťovány v zázemí města, které postupně rozrůstalo, průmyslové areály se tak staly součástí urbanismu města. V důsledku 2. světové války bylo ze Šternberka odsunuto německé obyvatelstvo, které bylo vystřídáno českým obyvatelstvem z vnitrozemí. Po roce 1948 dochází k likvidaci soukromých firem. Rozhodnutím z centra mizí ze Šternberka tradiční textilní výroba. Ve městě zůstal lehký průmysl (výroba nábytku, výroba hodin – továrna Chronotechna zřízená v prostoru zrušené tabákové továrny v roce 1947, v 80. letech 20. st. měla až 2000 zaměstnanců). Počátkem 50. let je také do města lokalizován vojenský opravárenský závod, později také vojenská výroba, po roce 1990 i strojírenství (dnes armádní firma VOP 026, s. p. a pobočkami v Novém Jičíně, Vyškově, Slavičíně a Brně s celkovými cca 1400 zaměstnanci). V rámci strojírenské divize se zde vyrábějí stavební stroje a manipulační technika. V areálu vymezeném ulicemi Nádražní, Olomoucká a Věžní se nacházela výše zmíněná tabáková továrna, nahrazená později výrobou hodin (Eutech, a.s.), která se po ukončení této výroby v roce 2001 zaměřuje na díly pro jemnou mechaniku. Větší část areálu společnost Eutech se pronajímá asi 20 firmám, část areálu byla v roce 2000 zbořena (a postaven supermarket Albert). Další z problematických výrobních areálů na území města nalezneme v severní části podél ulice Hvězdné údolí. Areál Moravia byl využíván od 50. let 20. století pro výrobu průtokových ohřívačů, kohoutů a hořáků Junkers. Ve strojírenství zde v současné době působí společnost Peveko, s.r.o., která vyrábí regulační techniku. V průmyslovém areálu podél ulice Uničovská navazuje na výrobu nábytku ve Šternberku firma H-nábytek, s.r.o. (75 zaměstnanců). V Dlouhé ulici v západní části města provozuje firma Invensys Appliance Controls, s. r. o. výrobu součástí chladících zařízení. Významným průmyslovým areálem ve městě je i území západně od ulice Věžní – zde i přes útlum průmyslových aktivit podniká společnost Třídič, s.r.o. – probíhá zde výroba drtících strojů značky Keestrack.

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Šternbersko

Současné problémy: Šternberk se v současné době potýká s postindustriálními plochami, které jsou silně kontaminovány: jde zejména o areál firmy Eutech, a.s. (ropné látky) vymezený ulicemi Věžní, Olomoucká a Nádražní, dále areál Moravia (odmašťovací prostředky) situovaný v severní části města podél ulice Hvězdné údolí. 

Další informace:        

http://www.sternberk.eu/

http://www.sternberk.org/

                                                                                                                                                sm