Postindustriální krajina Česka

Poloha: PIK se nachází severním směrem od Plzně. Jde o typ PIK, jejíž rozvoj je spjat s těžbou kaolinu a produkcí keramických výrobků a rozvojem chemického průmyslu. Vlastní PIK je tvořena územím ovlivněným těžbou kaolinu, které se nachází západně od Kaznějova. Zatímco těžba kaolinu zde dosud probíhá s různou intenzitou již od roku 1904, tak výroba keramického zboží prošla v období po roce 1989 zřetelným útlumem, i když část výrob zůstala zachována. 

Přírodní poměry: Z geomorfologického hlediska náleží sledované území PIK do okrsku Hornobřízské pahorkatiny (podcelek – Kaznějovská pahorkatina, celek Plaská pahorkatina) – jde o zvlněný reliéf s výskytem antropogenních tvarů po povrchové těžbě kaolinu. Geologicky jde o paleozoikum českého masívu – vyskytují se zde zejména šedé a rudé kalovce, pískovce, arkózy a slepence. Území je odvodňována Kaznějovským potokem do řeky Střela – ta se později vlévá do Berounky. Klimaticky je zájmové území Kaznějova na pomezí klimatických regionů MT7 a MT11(podle metodiky E. Quitta, Atlas podnebí Česka, 2007), srážky kolem 550 mm/rok, T_a do 8 C. Půdní pokryv, který reflektuje geologické a klimatické poměry, tvoří převážně kambizemě modální a luvické (mezobazické). Z hlediska vegetačních stupňů jde o území bukovodubového vegetačního stupně. V rámci fytogeografického členění území Kaznějova náleží do fytogeografického obvodu Českomoravské mezofytikum a fytogeografického okresu Plzeňská pahorkatina (fytogeografický podokres Plzeňská pahorkatina vlastní).

Historický vývoj PIK: Je úzce spojen v této oblasti s těžbou kaolinu a rozvojem keramického a chemického průmyslu. Těžba kaolinu, která zde byla zahájena na počátku 20. století (v roce 1904), nejprve probíhala ručně, přičemž se zde kombinoval hlubinný a povrchový způsob těžby. V roce 1905 byla uzavřena smlouva o pronájmu kaznějovské kaolinky rodem Metternichů akciové společnosti „Západočeské továrny kaolinové a šamotové v Horní Bříze“. V roce 1919 Metternichové tuto smlouvu vypověděli a kaolínku dále provozovali ve vlastní režii. Industriální aktivity probíhaly i v meziválečném období, i když v letech velké hospodářské krize došlo k jejich určitému omezení. Na sklonku 2. světové války v roce 1944 byla v Kaznějově zastavena těžba kaolinu z důvodu nedostatku pracovních sil. Po skončení 2. světové války – konkrétně na konci roku 1945 – došlo ke znárodnění Západočeské kaolinky, která se od 1. ledna 1946 změnila na národní podnik „Západočeské závody kaolinové, šamotové a magnesitové“. V roce 1950 Kaznějovská kaolinka přešla pod národní podnik Hornobřízské kaolinové závody a v roce následujícím zde byla obnovena těžba kaolinu. V roce 1957 došlo ke spojení národních podniků Západočeské keramické závody a Hornobřízské kaolinové závody. V období po roce 1989 bylo přikročeno k privatizaci v minulosti znárodněných těžebních a výrobních závodů: v roce 1992 byly založeny Západočeské kaolinové a keramické závody, a.s., v roce 1997 byl název podniku změněn na Keramika Horní Bříza a.s., v roce 1999 proběhl kapitálový vstup společnosti Lasselsberger Holding International a v roce 2007 vznikla akciové společnosti LB MINERALS. V současnosti kaolinove lomy ovládá prostřednictvím LB MINERALS nadnárodní těžební společnost Lasselsberger holding – jeden z velkých dodavatelů jílů a kaolinů ve střední Evropě. Tato společnost plánuje další těžbu v této lokalitě. Ministerstvo životního prostředí v rámci řízení vlivu na životní prostředí (EIA) v roce 2010 rozhodlo, že těžba v oblasti Kaznějova může probíhat až do roku 2030, kdy musí proběhnout nové řízení vlivu na životní prostředí. Rozhodnutí MŽP se týká jak dotěžení stávajících zásob, tak stanovení nového dobývacího prostoru, což znamená postupné odlesnění necelých sto dvaceti hektarů půdy, které musejí být vyjmuty z pozemků určených k plnění funkcí lesa. Záměr společnosti Lasselsberger holding počítá s budoucí maximální těžbou 2,5 milionu tun kaolinu ročně. Proti rozšíření těžby se postavila plzeňská inspekce životního prostředí, podle níž dolování příliš poškodí ŽP v okolí lomu. Ovšem podle studie MŽP bude negativní působení těžby na okolní lesy jen minimální. Žádné námitky proti rozvoji těžby kaolinu naopak nevznesly okolní obce Krašovice, Kaznějov a Kralovice.

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny v oblasti Kaznějovsko

Současné problémy: PIK v oblasti Kaznějova si do značné míry zachovala ještě svůj někdejší těžebně – industriální charakter, neboť těžba kaolinu zde stále pokračuje a pravděpodobně se bude i dále rozvíjet. Přežily zde i některé střední a menší firmy, které jsou spojeny s keramickou výrobou – například společnost Keramika Helus, s.r.o. Samospráva města si uvědomuje význam těžby kaolinu pro místní ekonomiku, a proto se snaží vycházet vstříc současnému vlastníkovi kaolinových dolů – firmě LB MINERALS, s.r.o. Pravděpodobně z tohoto důvodu představitelé města nevznesli žádné námitky při posuzování dopadů budoucích těžebních aktivit na stav životního prostředí. Těžební společnost naopak vychází městu vstříc v jiných oblastech – například nabídla městu spoluúčast na vydání publikace o problematice těžby kaolinu apod. Relativní prosperita místní ekonomiky se odrazila i ve skutečnosti, že počet obyvatel Kaznějova se v prvním desetiletí 21. století mírně zvýšil (z 2999 obyvatel v roce 2001 na 3175 obyvatel v roce 2011). Ovšem i v rámci této PIK některé industriální aktivity byly již utlumeny a v minulosti prosperující areály tak mají charakter brownfields – např. jde o areál bývalých Chemických závodů Kaznějov.

Další informace:

http://zpravy.e15.cz/byznys/prumysl-a-energetika/tezba-kaolinu-ma-zelenou-na-dalsich-20-let

http://fabriky.cz/2008plzdi_kaznejov_chemicka/index.htm

http://www.lb-minerals.cz/cz/o-spolecnosti/3-historie

                                                                                                                                                  pk