Zadavatel projektu: Jméno příjmení
Poloha: PIK Úsovsko se nachází v jižní části okresu Šumperk, v Olomouckém kraji, na severním okraji Hané a v navazující Zábřežské vrchovině. Zájmové území postindustriální krajiny tvoří tři správní a administrativní jednotky – město Úsov a obce Medlov a Hlivice. Širší regionální vazby území jsou především na Mohelnici (cca 36 km), Uničov (cca 40 km), Zábřeh (cca 19 km), Šumperk (cca 28 km) a Olomouc (cca 40 km). Komunikační osu zájmového území tvoří silnice II/444, která prochází řešeným územím ve směru jihovýchod – severozápad. Východním směrem od řešeného území je vedena železniční trať č. 290 (Olomouc – Šumperk), nejbližší stanice se nachází v Troubelicích.
Přírodní poměry: Z geomorfologického hlediska je PIK začleněna do celku Mohelnické brázdy, úzké protáhlé tektonické sníženiny směru SSZ–JJV, široké 3–5 km, mezi Zábřežskou vrchovinou na západě a Hanušovickou vrchovinou na východě. Osu sníženiny, vyplněné pliocenními a čtvrtohorními usazeninami tvoří široká údolní niva řeky Moravy. Geologické podloží zájmového území tvoří hluboká deluvia převážně břidličnatých souvrství kulmu. Dále sem patří svahové hlíny, které vznikly po přemístění dřívějších sprašových hlín a deluvií podložení hornin z vyšších do nižších poloh. Z regionálně geologického hlediska je hlubší podloží budováno ze spodnokarbonských hornin, představované vrstvami břidlic s vložkami drob a drobových pískovců. Z hydrologického hlediska leží zájmové území v povodí řeky Moravy. Hlavním vodním tokem Úsovska je řeka Doubravka, která se vlévá jako levostranný přítok do řeky Moravy. Klimaticky je zájmové území Zábřežska řazeno do mezoklimatického regionu T2 (podle metodiky E. Quitta, Atlas podnebí Česka, 2007) s průměrnými ročními srážkami kolem 650 mm při průměrné roční teplotě vzduchu do 8 oC (tamtéž). V zájmovém území se nacházejí převážně kambizemě, které se vyskytují v nižších nadmořských výškách a častěji také na strmějších svazích. Na úpatí svahů se vyskytují na sprašových hlínách luvizemě, často pseudoglejové. Podle biogeografického členění ČR (Culek, et al., 1996) náleží do bioregionu Šumperského. Potenciální vegetační společenstva náleží do 3. dubobukového, 4. bukového a 5. jedlobukového stupně.
Historický vývoj PIK: První zmínka o obci je z roku 1260. Od poloviny 15. až do poloviny 20. století se nacházely u Úsova a Medlova hamry a dolovala se zde železná ruda v dolech Kretschmer (Barbora) a Větrní na celkové ploše 15,6 ha. Ložisko železných rud patřilo k jedněm z mnoha výskytů rud v Hornomoravském úvalu. Těžba se z počátku realizovala povrchovým způsobem, později se ložiska otvírala dlouhými štolami, začínaly se též hloubit menší šachty. V roce 1823 zahájily hlubinné dobývání Vítkovické železárny (Rotschildové) a dolovaly v této oblasti až do roku 1877. Koncem roku 1939 se začalo s hloubením jámy Kretschmer (později Barbora) a Větrní v Medlově a až v roce 1941 byla zahájena těžba železné rudy. Hloubka jámy byla 120 m, jáma Větrní byla vyhloubena do hloubky 103,63 m a spojena překopem s jámou Kretschmer. V těchto dolech bylo asi 700 zaměstnanců. Na dole Barbora byla zastavena těžba koncem roku 1947. V období 1948–1957 zde střídavě probíhal geologický výzkum a těžba. V těchto letech bylo vytěženo 73 943 t rudy. Jáma Barbora byla roku 1955 prohloubena na úroveň -159,73 m. Od 1. 7. 1957 bylo zahájeno pravidelné dobývání ložisek. Z počátku se ruda vozila auty do Šternberku a později úzkokolejkou do Mladějovic. Jáma Barbora byla se železnicí spojená lanovkou dlouhou 3200 m do Troubelic. Sloučením Moravských tuhových a rudných dolů, n.p., Šumperk s Rudnými doly, n.p., Jeseník byl dnem 20.3.1958 závod Medlov převeden pod Rudné doly, n.p., Jeseník. Rozhodnutím Ministerstva hutního průmyslu a rudných dolů z 6. 3. 1961 byl pro těžbu magnetitových a hematitových rud pro ložisko Medlov stanoven dobývací prostor o výměře 39,6 ha, který byl vytvořen upravením a rozšířením dobývacího prostoru z roku 1957. Zároveň byl stanoven ochranný pilíř jámy Barbora. Těžba na lokalitě Medlov byla ukončena 31. 12. 1965. Důl byl zlikvidován a podzemí zatopeno. Jámy zajištěny železobetonovými ohlubňovými povaly, komín zasypán, propadliny nad ložiskem sanovány hlušinou z odvalu u jámy Barbora. Likvidační práce ukončeny k 1. 7. 1966. Povrch je rekultivován a dnes těžba v krajině není patrná.
Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Úsovsko
Současné problémy: V zájmovém území se nacházejí významná poddolovaná území, která jsou důsledkem těžby rud v 15.–20. století. Dnešní krajina je již rekultivovaná. Všechny tehdejší doly byly zasypány a působením evolučních procesů přírody došlo k postupnému obnovování tehdejší přírodní a zemědělské funkce krajiny. V okolí Medlova a Úsova jsou patrné antropogenní tvary reliéfu po těžbě, které jsou rekultivované. Starou ekologickou zátěž představuje skládka města Úsov, která se nachází v bezprostřední blízkosti zastavěného území města a ochranného pásma vodního zdroje spravovaného vodohospodářskou společností Čerlinka s.r.o. Skládka se nachází cca 0,5 km za Úsovem, po pravé straně silnice směrem na Medlov. Lokalita zařazena mezi rizikové z důvodu překročení limitů Pb. Na skládce probíhají terénní úpravy.
Další informace:
http://www.hornictvi.info/histhor/lokality/medlov/MEDLOV.htm, http://www.usov.cz/uzemni-plan/d-132936, http://www.turistika.cz/mista/doly-zelezne-rudy-na-tzv-barbore-mezi-obcemi-medlov-a-usov?forceLayout=phone
http://lokality.geology.cz/913
ll