Postindustriální krajina Česka

Poloha: PIK Skalensko je nejzápadnějším postindustriálním územím v ČR. Nachází se asi 5 km severně od Františkových lázní mezi obcí Skalná a Novou Vsí (část obce Křižovatka). Důvodem vymezení této PIK je především povrchová těžba jílů mezi výše zmíněnými sídly a na ni navazující haldy.

Přírodní poměry: Oblast PIK Skalensko patří do mírně teplé klimatické oblasti. Geomorfologicky se řadí tato PIK do Chebské pánve, na západní hranici sledovaného území se však již zvedá Hazlovská pahorkatina. Atlas krajiny (2009) zde uvádí jako typ přírodní krajiny tzv. erozně-denudační pahorkatinu. Geologický podklad tvoří pliocenní písky a jíly, jakožto sedimentární pozůstatky předchozího zaplavení (to se týká nejen vymezeného území PIK, ale mnohem širší oblasti jižně od něj). Převažujícím půdním typem jsou pseudogleje. Fytogeografické členění řadí Skalnou do oblasti Českomoravského mezofytika (Horní Poohří, resp. Chebská pánev). Potenciální přirozenou vegetací jsou zde bikové a jedlové doubravy, území je součástí 4. vegetačního stupně s podmáčenými kyselými stanovišti. Sledované území není prakticky zalesněno a nenachází se zde ani žádná chráněná území. Obojí je však přítomno v bezprostřední blízkosti na bývalých místech těžby u Vonšova, Zelené a Kateřiny – vegetací již zarostlé území bývalých jam a cenné rašeliniště SOOS. 

Historický vývoj PIK: PIK Skalná se nachází poblíž historického lázeňského města Františkovy Lázně v západních Čechách. Jakkoli je studované území pojmenováno po téměř dvoutisícové obci Skalná, samotná PIK je lokalizována mimo intravilán obce. Do PIK zasahuje pouze severovýchodní cíp obce, kde je situována průmyslová zóna a jen minimálně obytné objekty. První záznamy o Skalné jsou spjaty s hradem Vildštejn a váží se k 13. století. Ve středověku se zde rozšířila řemesla, mj. i výroba papíru. Dominantním faktorem rozvoje oblasti je však až nález keramických žáruvzdorných jílů a hlíny na konci 18. století. Rozmach těžby vedl postupně k budování návazné výroby různého zboží (kamenina, šamot) a slučováním místních podnikatelů byly od počátku 20. století budovány velké těžební společnosti. Těžba probíhala neustále jak mezi válkami, tak i po druhé světové válce, kdy byly místní závody zařazeny pod sedleckou kaolinku (Sedlec u Karlových Varů – viz PIK 68). Více než 200 let těžby se odrazilo v plošném rozsahu dotčeného území, kdy za těžbou zasažené můžeme označit celou oblast východně od Skalné (značně rozsáhlejší než vymezená PIK) mezi obcí Křižovatka na severu a cennou přírodní rezervací SOOS na jihu. Po okraji zkoumaného území prochází od r. 1900 železniční trať z Chebu do Lubů (tzv. Halštrovská dráha – viz Humler, 2010), která znamenala další rozvoj oblasti. Na ni mj. navazuje i systém úzkorozchodných drah, který z Vonšova, resp. Nového Drahova (obojí mimo PIK) vede směrem do současné lomové jámy Suchá. Po r. 1991 byla těžba svěřena do samostatného státního podniku, později privatizovaného (firma KEMAT). Přibližně deset let patří uvedený závod do koncernu firmy Lasselsberger, resp. LB-Minerals (dnes asi 100 zaměstnanců).

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Skalensko

Současné problémy: Současný stav sledovaného území nelze označit za čistě postindustriální. Přibližně na třetině území aktivně probíhá těžba jílů a hlíny, konkrétně jde o tři velké lomové jámy a několik menších. Protože těžba probíhá mimo zastavěná území, nelze hovořit o omezování rozvoje obcí – byť v případě Nové Vsi (část obce Křižovatka) již těžba probíhá na samotném okraji intravilánu. Významnější dopady lze očekávat spíše na krajinu. Negativním doprovodným rysem je dominantní automobilová přeprava vytěžených surovin, která tvoří asi 90 % celkového objemu přepravy. Zbylá část je realizována postupně omezovanou sítí úzkorozchodné dráhy směrem na osadu Kateřina. V této souvislosti se o Kateřině hovoří (Český rozhlas, 2011) jako o místě budoucího muzea úzkorozchodné dráhy a technickém skanzenu, který by měl významný dopad na rozvoj cestovního ruchu v oblasti, tím spíše, že se bezprostředně dotýká i chráněné národní přírodní rezervace Soos – zde lze dále uvažovat o rozšíření oblasti tzv. postindustriální krajiny.