Postindustriální krajina Česka

Poloha: Postindustriální krajina v okolí starého hornického Starého města pod Sněžníkem zahrnuje území o rozloze 6 km². Poloha území má ze sociálně-geografického i ekonomického hlediska velký význam, především s orientací a těžební aktivity, které v minulosti v území probíhaly. Území se nachází v severozápadní části Olomouckého kraje. V severní části probíhá státní hranice s Polskou republikou, v západní části krajská hranice s územím Pardubického kraje. Celé oblasti dominují dva významné artefakty – přírodní (masiv Králického Sněžníku, který přechází v oblasti Kladského sedla v Rychlebské hory) a sídlo Staré Město pod Sněžníkem, jež zahrnuje území o rozloze 3 254 ha, včetně místních částí Malé Vrbno, Velké Vrbno, Štěpánov a zbytek osady Hajmrlov. Staré Město pod Sněžníkem tvoří přirozené spádové centrum oblasti, jsou zde soustředěny správní úřady, obchody, kulturní a sportovní zařízení a školní instituce.

Přírodní poměry: Oblast Staroměstska je předurčena dvěma horskými celky, které z geomorfologického hlediska patří do Jesenické oblasti – Rychlebské hory a Králický Sněžník. Pro tento region je charakteristická velká složitost geologické stavby s pestrým zastoupením hornin, a to jak vyvřelých, usazených, tak i přeměněných. Oblast postindustriální krajiny tvoří území místních částí Malé a Velké Vrbno s výraznými grafovými slojemi. Území Velkovrbenské grafitové série dělíme na Velkovrbenskou klenbu a Šléglovskou kru. Velkovrbenská klenba má charakter brachyantiklinály, porušené jak podélnými, tak příčnými zlomy. Šléglovská kra má charakter synklinály s brachysynklinálním uzávěrem. Obě geologické jednotky jsou od sebe tektonicky odděleny. Geologicky patří celé pohoří k západosudetskému krystaliniku, k jádru orlicko-sněžnické klenby. Tato jednotka je tvořena silně metamorfovanými horninami, převládají ruly a svory. V horní části údolí Moravy vystupují místy na povrch kvarcity, krystalické vápence, v nichž jsou vyvinuty krasové jevy (např. Tvarožné díry, Patzeltova jeskyně), a dolomity (Gawlikowska, Opletal, 1997). Z hydrologického hlediska leží zájmové území v povodí řeky Moravy, která protéká západním směrem od zájmového území. Nejvýznamnějším vodním tokem je řeka Krupá, která se jižně v Hanušovicích vlévá do řeky Moravy. Na území města Starého Města se z levé strany vlévá Kunčický a Vrbenský potok. Klimaticky je zájmové území Staroměstska řazeno do mezoklimatického regionu CH7 (podle metodiky E. Quitta, Atlas podnebí Česka, 2007) s průměrnými ročními srážkami kolem 1 200 mm při průměrné roční teplotě vzduchu do 4–5 ^oC (tamtéž). Z hlediska pedologie se na zájmovém území nacházejí převážně hnědé půdy silně kyselé, které přecházejí výše do zóny půd rezivých. Ve vyšších polohách jsou zastoupeny podzolovité půdy. Podle biogeografického členění ČR (Culek, et al., 1996) leží zájmové území na hranici dvou podprovincií – kontinentální a panonské, a náleží do bioregionů Orlickohorského a Šumperského. Z pohledu fytogeografického leží území v mezofytiku a oerofytiku. Vegetačním stupněm metofytika jsou borové a jedlové doubravy, oerofytika smrkové monokultury vyšších poloh.

Historický vývoj PIK: Hlavním centrem historického hornického území je Staré Město pod Sněžníkem. Do 18. století zůstalo Staroměstsko typickou zemědělsko-řemeslnou oblastí, v níž převládalo plátenictví. Nový rozkvět dolování nastává již kolem roku 1800, kdy se začaly těžit grafitové sloje. Ložiska grafitu ve Velkovrbenské grafitové sérii se rozprostírají mezi obcemi Ostružná, Branná, Šléglov Staré Město pod Sněžníkem, Malé a Velké Vrbno. V první etapě byla tuha těžena mělkými šachtičkami z oxidačních zón. Toto období začíná koncem 18. století a končí v polovině 19. století. Těžaři, většinou vlastníci pozemků, zakládali svislé jámy v nadloží sloje tak, aby zastihli ložisko v hloubce kolem 25 m, což představovalo konečnou hloubku jámy. Lokalizaci těžby nejlépe dokládají důlní míry, které lemují prakticky celý obvod velkovrbenské grafitové klenby a okolí Branné (Šléglovská kra). Od poloviny 19. století přechází těžební režim na ražení štol z nejnižších míst výchozů ložiska. Bylo tak otevřeno 1 500 m dlouhé dolové pole Alois v Malém Vrbně a 1 300 m dlouhé dolové pole Badenberg v Branné, dále ložisko Vohrwerk u Šléglova, ložisko Konstantin a Gustav u Velkého Vrbna a řada dalších lokalit. Velkým přelomem v rozvoji závodu byl přechod z hlubinné na povrchovou těžbu otvírkou ložiska Konstantin (k. ú. Velké Vrbno). Ložisko se nachází v severozápadní části velkovrbenské klenby.

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Staroměstsko  

Současné problémy: Jediným ložiskem, které je stále v provozu, je povrchový důl Konstantin. Území o rozloze více jak 19 ha v k. ú. Velké Vrbno je intenzivně využíváno k těžbě. Povrchový důl zahrnuje etáže v celkové výšce 15 m, šířka těžebních řezů je 15 m a lomové komunikace v šířce 7 m. V současné době je nejspodnější těžební řez na úrovni 785 m n. m. a je postupně odtěžován štolový horizont vyražený v období 1972–1975 na této úrovni. Celý dobývací prostor je spravován firmou Grafitové doly Staré Město, a.s. Firma je však do roku 2011 v likvidaci a celý dobývací prostor je zakonzervován. Současný největší postindustriální prvek v krajině zájmového území lze nalézt v katastru Malé Vrbno, kde se nacházejí pozůstatky těžební činnosti grafitového dolu Alois.   

Další informace:

http://www.muzeum-sumperk.cz/index.php?item=cinnost/publikacni-cinnost/odborne-clanky/&larticle=3070

http://www.grafitovedoly.cz/130_historie.htm

http://www.staremesto.info/cz/indexcz.html                                                                              ll