Postindustriální krajina Česka

Poloha: Postindustriální krajina Zlaté Hory tvoří katastrální území města Zlaté Hory. Město je lokalizováno v severní části Olomouckého kraje, v okrese Jeseník. Správní území města Zlaté hory zahrnuje mimo samotného města také místní části Ondřejovice, Horní a Dolní údolí a Rejvíz. Staré hornické město, které si zachovalo svůj image těžebního sídla, tvoří důležitý prvek osídlení okresu Jeseník. Komunikační vazby tvořené silniční sítí – silnice II/445 (Šternberk – Vrbno pod Pradědem – Zlaté Hory – Glucholazy /PL/), silnice II/453 (Jeseník – Město Albrechtice) a silnicí II/457 (Osoblaha – Zlaté Hory – Mikulovice – Javorník – Lądek Zdrój /PL/) jsou doplněny železničním spojením tratí č. 297 (Mikulovice – Zlaté Hory). Město je obklopeno západně, severně a východně hranicí s Polskou republikou, v blízkosti města východním směrem prochází krajská hranice s územím Moravskoslezského kraje.

Přírodní poměry: Do jižní části PIK Zlatohorsko zasahuje Zlatohorská pahorkatina, konkrétně podcelkem Rejvízské hornatiny. Dominantu oblasti tvoří jižně od města Příčný vrch (974 m n. m.) a východně Biskupská kupa (891 m n. m.) s rozhlednou. Severovýchodním směrem pokračuje Zlatohorská pahorkatina do Polské republiky, kde nese název Góry Opawskie. Území postindustriální krajiny je ovlivněna geologickou stavbou, která předurčila pozdější těžební činnost. Oblast je tvořena devonskými horninami vrbenské skupiny, která je vnější součástí desenské jednotky. V podloží a na západním okraji to jsou převážně blastomylonity a metagranitoidy. Na východě se vyskytují hladší horniny andělsko-horského souvrství (břidlice, prachovce). V severní části jsou horniny vrbenské skupiny překryty mocnými kvartérními sedimenty, částečně ledovcového původu. Zlatohorský rudní revír je jedním z nejvýznamnějších ložiskových prostorů na území Českého masivu. Hlavním tokem Zlatý potok, který patří do povodí řeky Odry. Zájmovým územím protéká od jihu na sever. Klimaticky je zájmové území PIK Zlatohorsko řazeno do mezoklimatického regionu MT2 (podle metodiky E. Quitta, Atlas podnebí Česka, 2007) s průměrnými ročními srážkami kolem 1 200 mm při průměrné roční teplotě vzduchu do 8–9 ^oC (tamtéž). V zájmovém území nacházejí převážně kambizemě a jejich subtypy. V západní části Zlatých Hor se vyskytuje pseudoglej modální. V údolní nivě Zlatého potoka lze nalézt fluvizem glejovou. Podle biogeografického členění ČR (Culek, et al., 1996) leží zájmové území na hranici dvou podprovincií – Hercynské a Polonské a náleží do bioregionů Jesenického a Vidnavského. Na území převažuje biota 4. a 5. vegetačního stupně – bukové a jedlo-bukové lesy. Z pohledu fytogeografického leží území v mezofytiku (Karpatské metofytikum).  

Historický vývoj PIK: Hlavním centrem historického hornického území je město Zlaté Hory, dříve nazývané Zuckmantel. Město samotné je zmiňováno již v první polovině 13. století. Kolem roku 1220 zde byla objevena ložiska zlaté rudy, nacházející se blízko povrchu a umožňující dobývání v povrchových, tzv. "měkkých" dolech. S rozvojem těžby získal Zuckmantel již v roce 1306 městská práva podle magdeburského vzoru. Zlatohorsko, které leželo na periferii Opavského knížectví, oddělené horami od intenzivněji osídlených oblastí, se stalo v 15. století okrajovou částí spravovanou vratislavským biskupstvím. Komunikační přístupnost do hustěji osídlené slezské roviny a bohatství zdejších zlatorudných dolů podnítily intenzivní rozvoj města a okolí. Přestože hlavní ložiska byla soustředěna jižně od města kolem Příčné hory, západně a jižně od města byly situovány tzv. měkké doly, především v okolí Zlatého potoka. Předmětem těžby byly fluviální sedimenty, překryté až 100 m vrstvou glacifluviálních štěrkopísků a hlín. Proto se této těžbě říkalo měkké dolování. Vlastní těžba probíhala pomocí jam a v polovině 16. století byly prohloubeny první štoly – štola sv. Tří králů, která měla celý prostor mezi Zlatými Horami a polskými Glucholazy odvodnit. Další lokalitou měkkého dolování je prostor kolem Zlatého potoka, kde se zachovala šachticová pole (jámy o průměru 3–4 m). Šachtice jsou nepravidelně roztroušeny nebo tvoří shluky. V blízkosti železnice se nachází jeden, cca 60 m dlouhý zářez. V okolí se nachází dalších 6 různých lokalit, které byly těženy měkkým dolováním (Háj, Žebrácký potok, Podlesí – sever, Podlesí – hájovna, Podlesí – jih a odkaliště. Postindustriální prvky v krajině tvoří zasypané štoly a haldy, které připomínají dobovou slávu těžby v tomto regionu.  

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Zlatohorsko  

Současné problémy: Oblast západním směrem od Zlatých Hor je v dnešní době intenzivně využívána jako zemědělská krajina. Pozemky vlastní firma MDM, s.r.o. se sídlem ve Zlatých Horách. Částečně jsou patrné rekultivační práce v terénu. V severozápadní lokalitě je zřízena skládka tuhého komunálního odpadu o objemu 35 tis. m³, která je ve správě služeb města Zlaté Hory. Jako úložiště byl využit viditelný zářez bývalého odkaliště o rozloze 1,78 ha. Na území sládky jsou dodnes patrné zatopené vodní šachty v místech přirozeného výskytu orobince širokolistého. Západně od města dochází k rozvoji nové průmyslové zóny o rozloze 8,33 ha. Hlavním podnikem je Česko-slezská výrobní, a.s. (286 zaměstnanců). Firma se specializuje na výrobu obytných a sanitárních kontejnerů a objektů složených z kontejnerových modulů (roční produkce 7 185 kontejnerů) a navázala na historickou tradici výroby maringotek ve Zlatých Horách. Mimo průmyslovou zónu je ve městě situován podnik Velobel, s.r.o., jež se specializuje na výrobu součástek a příslušenství pro jízdní kola. Výrobní areál firmy je lokalizován v severní části města a mimo průmyslové haly se zde nachází přes 30 m vysoký komín, který tvoří viditelnou dominantu města.

Další informace:

http://www.zlate-hory.cz/, http://www.hornictvi.info/cteni/zhory/03.htm, http://www.zlatehory.cz/ryzovani-zlata/ms-36189/p1=36186                                                    ll