Postindustriální krajina Česka

Poloha: Hornopočapelská PIK se nachází na spojnici Roudnice nad Labem a Mělníka jižně od stejnojmenné obce nedaleko levého břehu řeky Labe. Krajina vznikla v souvislosti s povrchovou těžbou písků, ukládáním odpadu z elektrárny a tvář krajiny dále silně dotváří nedaleký komplex tří elektráren Mělník.

Přírodní poměry: Území PIK je součástí geomorfologického celku Dolnooharské tabule, který má ráz členité pahorkatiny s výškovou členitostí 50–150 m. Samotné území PIK zasahuje do dvou okrsků. Severovýchodní část náleží okrsku Roudnická brána (podcelek Terezínská kotlina), který je charakterizován homogenním reliéfem strukturně denudačních plošin na svrchnokřídových a permských horninách a jihozápad náleží okrsku Krabčická plošina (podcelek Řípská tabule), což je erozně denudační sníženina při Labi tvořená z nízkých říčních teras, místy přesypů vátých písků, kryjících podloží ze svrchnokřídových slínovců. Hornopočapelská PIK se vyznačuje převážně destrukčním reliéfem, postiženým různě intenzivními neotektonickými pohyby ker, s rozsáhlými strukturně denudačními plošinami, svahy při zlomových liniích a vzácnými neovulkanickými suky. V centrální části se nachází poklesová sníženina vzniklá důlní činností. Ve východní části se uplatňuje akumulační reliéf pleistocenních říčních teras. Východněji Od střednopleistocenní terasy (vzdálenější od vodního toku) je východněji položená mladopleistocenní říční terasa oddělená zlomovým svahem. Je překryta nivními sedimenty. Další kvartérní sedimenty (fluviální sedimenty středního pleistocénu) se nacházejí v západní části PIK. Z prvohorních hornin se na celém území vyskytují jemně klastické sedimenty karbonu a také spodního permu, dále pak mezozoické (svrchnokřídové) slínovce a písčité slínovce. Méně se pak vyskytují třetihorní vulkanity. V regionu jsou rovnoměrně zastoupeny šedozemě a hnědozemě a psefitické kambizemě. Částečně sem mohou zasahovat i modální hnědozemě. Klimaticky leží území v teplé, na srážky chudé klimatické oblasti s průměrnými ročními srážkami kolem 550 mm při průměrné roční teplotě vzduchu do 9–10 ^oC. Reliéfem ovlivněné topoklima rovin odpovídá průměrně vlhkému podloží s normální, ve východní části území vysokou teplotní vodivostí.

Fytogeograficky náleží celá oblast obvodu Českého termofytika, podokresu Podřipská tabule (okres Středočeská tabule), s výskytem teplomilné vegetace s převažujícími nelesními fytocenózami a druhy submeridionální vegetační zóny. V podstatě celá oblast odpovídá vápnitým stanovištím 2. vegetačního stupně, který je ovlivněn teplotnímu inverzemi či srážkovým stínem. Přírodní krajina PIK Hornopočapelska je nížinnou krajinou.

Historický vývoj PIK: Osídlení území obce se datuje do doby pravěku. Jak dokládají archeologické nálezy, území obce bylo osídleno již v neolitu. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1286. Obec tvoří dvě místní části – Horní Počaply a Křivenice, od roku 2000 je vytápěna s pomocí odpadního tepla z Elektrárny Mělník II., která se nachází v bezprostřední blízkosti. V sousedství obce prochází elektrifikovaná dvoukolejná železniční trať Praha–Ústí nad Labem jako součást 1. a 4. koridoru. V sousedství tratě se nachází vytěžené ložisko štěrkopísků v příznivé dopravní poloze u trati. Jeho bývalá těžba a pozůstatky po ní jsou společně s dlouhodobým ukládáním elektrárenského popílku hlavním důvodem k vymezení této PIK.  Vytěžená a popílkem překrytá plocha má rozlohu cca 130 ha. Podél SV a V, zčásti i S okraje je lemována vysokou hrází, za níž je popílek ukládán. Vysoká a plošně rozsáhlá hráz je z valné části terasována a osázena stromovou a keřovou vegetací. Část této plochy v zahrází je stále aktivní pod probíhajícím ukládáním popílku dopravovaného z blízké Elektrárny Mělník dopravníkem. Východní třetina plochy je ponechána více méně samovolnému vývoji a pozvolna sporadicky zarůstá vegetací, vyjma podmáčené části v jejím středu. Vodní plocha při jižním okraji zachycuje přebytečnou vodu z dopravy popílku a ze srážek. V západní části stále probíhá navršování cca 900 m dlouhého valu z ukládaného popílku. Okolní plochy k severu pozvolna zarůstají. Cca třetina plochy odkaliště v jeho JZ výběžku je rekultivována, terén je upraven a osázen stromovou vegetací. Další drobná skládka je lokalizována k úpatí krátkého severního úpatí hráze.

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Hornopočapelsko

Současné problémy: V rozsáhlém prostoru po těžbě štěrkopísků probíhá cca na 1/3 plochy ukládání elektrárenského popílku. Třetina plochy je ponechaná samovolnému vývoji a může být zdrojem prachu. Na 1/3 plochy proběhla vcelku úspěšná rekultivace. Z a J okraj lokality lemuje les fungující jako filtr ovzduší. V roce 2009 byla zahájena stavba malé vodní elektrárny Mělník II, která bude vyrábět elektřinu z chladící vody, která vytéká z tepelné elektrárny Mělník. Elektřina se tedy bude vyrábět "dvakrát". Vodní elektrárna by měla mít výkon zhruba 500kW. V současnosti je plán, postavit do roku 2016 na území obce Horní Počaply elektrárnu na zemní plyn o výkonu 840 MW. Odpadní produkty po odsíření jako sádrovec, popílek a struska jsou zde zpracovávány na stavební materiály.

Další informace:

http://www.hornipocaply.cz/

http://cs.wikipedia.org/wiki/Elektr%C3%A1rna_M%C4%9Bln%C3%ADk

en, jk

Poloha: Hornopočapelská PIK se nachází na spojnici Roudnice nad Labem a Mělníka jižně od stejnojmenné obce nedaleko levého břehu řeky Labe. Krajina vznikla v souvislosti s povrchovou těžbou písků, ukládáním odpadu z elektrárny a tvář krajiny dále silně dotváří nedaleký komplex tří elektráren Mělník.

Přírodní poměry: Území PIK je součástí geomorfologického celku Dolnooharské tabule, který má ráz členité pahorkatiny s výškovou členitostí 50–150 m. Samotné území PIK zasahuje do dvou okrsků. Severovýchodní část náleží okrsku Roudnická brána (podcelek Terezínská kotlina), který je charakterizován homogenním reliéfem strukturně denudačních plošin na svrchnokřídových a permských horninách a jihozápad náleží okrsku Krabčická plošina (podcelek Řípská tabule), což je erozně denudační sníženina při Labi tvořená z nízkých říčních teras, místy přesypů vátých písků, kryjících podloží ze svrchnokřídových slínovců. Hornopočapelská PIK se vyznačuje převážně destrukčním reliéfem, postiženým různě intenzivními neotektonickými pohyby ker, s rozsáhlými strukturně denudačními plošinami, svahy při zlomových liniích a vzácnými neovulkanickými suky. V centrální části se nachází poklesová sníženina vzniklá důlní činností. Ve východní části se uplatňuje akumulační reliéf pleistocenních říčních teras. Východněji Od střednopleistocenní terasy (vzdálenější od vodního toku) je východněji položená mladopleistocenní říční terasa oddělená zlomovým svahem. Je překryta nivními sedimenty. Další kvartérní sedimenty (fluviální sedimenty středního pleistocénu) se nacházejí v západní části PIK. Z prvohorních hornin se na celém území vyskytují jemně klastické sedimenty karbonu a také spodního permu, dále pak mezozoické (svrchnokřídové) slínovce a písčité slínovce. Méně se pak vyskytují třetihorní vulkanity. V regionu jsou rovnoměrně zastoupeny šedozemě a hnědozemě a psefitické kambizemě. Částečně sem mohou zasahovat i modální hnědozemě. Klimaticky leží území v teplé, na srážky chudé klimatické oblasti s průměrnými ročními srážkami kolem 550 mm při průměrné roční teplotě vzduchu do 9–10 ^oC. Reliéfem ovlivněné topoklima rovin odpovídá průměrně vlhkému podloží s normální, ve východní části území vysokou teplotní vodivostí.

Fytogeograficky náleží celá oblast obvodu Českého termofytika, podokresu Podřipská tabule (okres Středočeská tabule), s výskytem teplomilné vegetace s převažujícími nelesními fytocenózami a druhy submeridionální vegetační zóny. V podstatě celá oblast odpovídá vápnitým stanovištím 2. vegetačního stupně, který je ovlivněn teplotnímu inverzemi či srážkovým stínem. Přírodní krajina PIK Hornopočapelska je nížinnou krajinou.

Historický vývoj PIK: Osídlení území obce se datuje do doby pravěku. Jak dokládají archeologické nálezy, území obce bylo osídleno již v neolitu. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1286. Obec tvoří dvě místní části – Horní Počaply a Křivenice, od roku 2000 je vytápěna s pomocí odpadního tepla z Elektrárny Mělník II., která se nachází v bezprostřední blízkosti. V sousedství obce prochází elektrifikovaná dvoukolejná železniční trať Praha–Ústí nad Labem jako součást 1. a 4. koridoru. V sousedství tratě se nachází vytěžené ložisko štěrkopísků v příznivé dopravní poloze u trati. Jeho bývalá těžba a pozůstatky po ní jsou společně s dlouhodobým ukládáním elektrárenského popílku hlavním důvodem k vymezení této PIK.  Vytěžená a popílkem překrytá plocha má rozlohu cca 130 ha. Podél SV a V, zčásti i S okraje je lemována vysokou hrází, za níž je popílek ukládán. Vysoká a plošně rozsáhlá hráz je z valné části terasována a osázena stromovou a keřovou vegetací. Část této plochy v zahrází je stále aktivní pod probíhajícím ukládáním popílku dopravovaného z blízké Elektrárny Mělník dopravníkem. Východní třetina plochy je ponechána více méně samovolnému vývoji a pozvolna sporadicky zarůstá vegetací, vyjma podmáčené části v jejím středu. Vodní plocha při jižním okraji zachycuje přebytečnou vodu z dopravy popílku a ze srážek. V západní části stále probíhá navršování cca 900 m dlouhého valu z ukládaného popílku. Okolní plochy k severu pozvolna zarůstají. Cca třetina plochy odkaliště v jeho JZ výběžku je rekultivována, terén je upraven a osázen stromovou vegetací. Další drobná skládka je lokalizována k úpatí krátkého severního úpatí hráze.

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Hornopočapelsko

Současné problémy: V rozsáhlém prostoru po těžbě štěrkopísků probíhá cca na 1/3 plochy ukládání elektrárenského popílku. Třetina plochy je ponechaná samovolnému vývoji a může být zdrojem prachu. Na 1/3 plochy proběhla vcelku úspěšná rekultivace. Z a J okraj lokality lemuje les fungující jako filtr ovzduší. V roce 2009 byla zahájena stavba malé vodní elektrárny Mělník II, která bude vyrábět elektřinu z chladící vody, která vytéká z tepelné elektrárny Mělník. Elektřina se tedy bude vyrábět "dvakrát". Vodní elektrárna by měla mít výkon zhruba 500kW. V současnosti je plán, postavit do roku 2016 na území obce Horní Počaply elektrárnu na zemní plyn o výkonu 840 MW. Odpadní produkty po odsíření jako sádrovec, popílek a struska jsou zde zpracovávány na stavební materiály.

Další informace:

http://www.hornipocaply.cz/

http://cs.wikipedia.org/wiki/Elektr%C3%A1rna_M%C4%9Bln%C3%ADk

en, jk