Postindustriální krajina Česka

Poloha: Novoborská PIK se nachází na rozhraní dvou CHKO – České středohoří a Lužické hory a zasahuje do okrajové průmyslové části Nového Boru. Krajina vznikla v návaznosti na průmysl strojírenský a hlavně sklářský, jež však v dřívější podobě velkovýroby takřka úplně zanikl v roce 2009.

Přírodní poměry: Území PIK je součástí geomorfologického celku Ralská pahorkatina. Novoborská PIK spadá do okrsku Cvikovská pahorkatina. Hluboké podloží je budováno spodnopermskými hrubě klastickými sedimenty, překrytými mezozoickými křídovými souvrstvími. Převažují hlavně křemenné pískovce, méně zastoupeny jsou jílovito-prachové kaolinické pískovce. Povrch pokrývají pleistocenní spraše a sprašové hlíny. Místy se vyskytují třetihorní bazaltické andezity a trachytové metatufy. V erozně-denudačním reliéfu PIK jsou hojné erozní glacis, jsou obklopeny eolicky akumulovanými sprašovými povrchy a na severu částečně i gravitačně akumulovanými suťovými haldami či plášti. V území dominují pseudogleje, místy kambizemě převážně vytvořené z polygenetických hlín. Klimaticky leží území v mírně teplé oblasti s průměrnými ročními srážkami kolem 800–1000 mm při průměrné roční teplotě vzduchu kolem 7–8 ^oC. Reliéfem ovlivněné topoklima náleží k vrchovinnému klimatu jehličnatých lesů. Fytogeograficky náleží celé území obvodu Českomoravského mezofytika s výskytem vegetace temperátní zóny, opadavými lesy, poli a loukami v odlesněných územích. Přesnějším zařazením území PIK je podokres Českolipská kotlina (okres Podještědí). Území k převážně středně kyselým stanovištím 4. vegetačního stupně. Současný typ krajiny je lesně-polně-luční se sídly v mírně teplých kotlinách.

Historický vývoj PIK: V polovině 17. století se začalo místní obyvatelstvo orientovat více na zušlechťovatelské profese a obchod se sklem, než na samotnou hutní výrobu skla. O narůstající vyhraněnosti oblasti svědčí i fakt, že v průběhu 18. století již produkce místních hutí nestačila a skleněné polotovary. Ty se pro ně museli dovážet až z velmi vzdálených oblastí Čech a Moravy. Sklářství směle konkurovalo tradičnímu tkalcovství a práci v zemědělství. Po vleklé obchodní krizi na přelomu 18. a 19. století došlo po roce 1820 k oživení. Již v této době se zde odborně připravovali žáci pro export a sklářství, což vedlo v roce 1870 k založení sklářské školy. Od 60. let 19. století však začal systém rodinných obchodních společností měnit v prodej prostřednictvím vlastní nabídky nebo obchodních zástupců. V 19. a 20. století zdejší vývozci zajistili městu technologický pokrok díky pobytům ve vyspělých evropských státech. Město se modernizovalo (silniční a poštovní spojení, telegraf, železnice, telefon, elektrárna, veřejné osvětlení, vodovod, městské lázně, veřejná nemocnice, kino atd.). Poslední čtvrtina 19. století je považována za období rozkvětu sklářského průmyslu – vznikaly nové továrny, hutě, rafinérie i exportní domy. Počtem obyvatel se město během 19. st. zčtyřnásobilo. Přes útlum v letech 1. světové války se výrobou, zušlechťováním a exportem skla zabývala téměř stovka větších firem. Pro zjednodušení vývozu byl v Boru roku 1892 otevřen konzulát Spojených států amerických, 1893 Sklářské muzeum a v roce 1905 zřízen celní úřad. Byla vybudována česká čtvrť s českou měšťanskou školou otevřenou v roce 1928, nebo zaveden český vyučovací jazyk ve sklářské škole roku 1934. Příznivý vývoj ve sklářství kulminoval kolem roku 1930 a již v následujících dvou letech se zoufale potýkal s hospodářskou krizí. V důsledku okupace pohraničí musela pak většina Čechů odejít do vnitrozemí. Sklářská výroba byla omezena na minimum. Po válce byla německá populace většinou odsunuta a postupně nahrazována osídlenci českými, z části i slovenskými. Úkol urychleně obnovit výrobu ve sklárnách ztěžoval nedostatek surovin a energetických zdrojů. Přesto už na začátku roku 1946 odcházely z Boru první exportní zakázky. Kvůli státní podpoře těžkého průmyslu zaostávalo sklářství a sklářští dělníci byli odváděni do preferovaných odvětví. V zaměstnanosti obyvatel Nového Boru se začala uplatňovat i strojírenská výroba. Teprve v 60. letech 20. století se díky výhodnému exportu z národního podniku Borské sklo rehabilitovala tradiční sklářská výroba. Zřízením kombinátu a generálního ředitelství podniků zabývajících se u nás výrobou užitkového skla v roce 1972 (od roku 1974 s názvem Crystalex, nyní Crystalex CZ) v Novém Boru, se dostalo městu titulu metropole československého sklářství. Až do 80. let pak probíhala rozsáhlá výstavba obytných a hlavně panelových domů. V roce 1982 se zde konalo první IGS – Mezinárodní sklářské sympozium (Dvořák, 2012). Po roce 1989 došlo k zatím poslední výrazné změně organizační struktury zdejšího sklářství. Vznikly soukromé firmy (např. Ajeto, Slavia a další), které navázaly na svou předválečnou tradici, nebo budovaly svou existenci od základů. Město se stalo střediskem desítek drobných sklářských studií a rodinných rafinačních dílen s osobitou řemeslně náročnou výrobou tradičního a moderního skla (Aleš Zvěřina, Galerie Jiří Pačinek, Smutný, Astera, Studio Glass Štěpánek, Galerie Wünsch, Zikmundová a Bartko, v sousedním Polevsku – Ave Clara, Arno Čančik). V roce 1996 byla v Novém Boru otevřena Vyšší odborná škola sklářská a Střední škola (původní sklářská vzdělávací tradice přes 140 let) a dále funguje Sklářské muzeum Nový Bor.

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Novoborsko

Současné problémy: V současnosti se město Nový Bor snaží podporovat kulturní a volnočasové aktivity svých obyvatel. V návaznosti na sklářský průmysl a okolní malebnou krajinu se také snaží o rozvoj turismu. Problémem zůstává nové využití částí areálů bývalých velkých sklářských podniků. Pokračuje tradice IGS (za podpory magistrátu a zejména sklárny Ajeto) rozvíjející uměleckou stránku sklářství a vývoj moderních přístupů a technologií.

Další informace:

http://www.novy-bor.cz/, www.glassschool.cz, www.sklarna-slavia.cz, www.ajetoglass,com

DVOŘÁK, S. (2012): IGS 1982. Novoborský měsíčník, říjen 2012, s. 26–27.                  

en, jk