Postindustriální krajina Česka

Poloha: Postindustriální krajina Dubňansko se nachází v prostoru vymezeném městem Dubňany a obcemi Ratíškovice, Vacenovice, Milovice a údolím Kyjovky, 9 km na S od Hodonína. PIK vznikla po ukončené těžbě lignitu na konci 20. stol. K typickým rysům náleží poddolovaní území.

Přírodní poměry: Krajina se nachází v J části Dolnomoravského úvalu, který náleží k teplé až velmi teplé klimatické oblasti s průměrným úhrnem srážek do 500 mm/rok a s půdami typu luvisolu na V a černozemě na Z. Mírně zvlněný povrch Dubňanska náleží k Dyjsko-moravské pahorkatině. Typickým rysem krajiny je široce rozevřené údolí Kyjovky na Z a ploše se zvedající vyvýšenina Náklo 265 m na V. Mezi Milovicemi a Ratíškovicemi prochází rozvodí mezi Kyjovkou a řekou Moravou. Zvláštností PIK jsou váté písky, které jsou nejlépe patrné v rozsáhlém lesním komplexu Doubrava zvaném Moravská Sahara. Původní doubrava byla na přelomu 17. a 18. století vážně narušena těžbou dřeva a lesní pastvou, které otevřely cestu větrné erozi a písečným bouřím. Váté písky s přesypy se podařilo stabilizovat v l. 1823–1853 výsadbou borovice. Nížinné území Dubňanska náleží k mladé soustavě Vídeňské pánve, která vznikla během alpsko-karpatské orogeneze v třetihorách. Geologický podklad tvoří neogenní- panonské sedimenty, převážně jíly s vložkami písků. Vrstvy lignitu jsou vázány na souvrství z období panonu, kdy byla mořská sedimentace postupně nahrazována sedimentací jezerní. Hromaděním organické hmoty bažin na okrajích jezerní pánve vznikly lignitové sloje. Na Dubňansko zasahuje převážně dubňanská sloj, místy až 4 m mocná, s proplástky jílu a písku. Jemnozrnný písek je místně označován jako „tekutý písek“ nebo „kuřavka“ a je často zdrojem rizika zavalení chodeb.

Historický vývoj PIK: Těžba lignitu probíhala od počátku 19. do 30. let 20. stol. v malodolech u výchozů slojí na povrch. Použití parního stroje, mechanizace a čerpání důlních vod umožnily těžbu ve větší hloubce. Během 170 let byla sloj v katastru Dubňan z větší části vyrubána až na ochranný pilíř pod městem. Zvodnělé horizonty kuřavek vedly k častým průvalům vody do důlních chodeb. V důsledku poklesů v údolí Kyjovky vlivem dolování byl povrch nivy po roce 1950 zatopen Jarohněvickým rybníkem. Jako první začal s těžbou lignitu hodonínský císařský statek (Vaishar, et al., 2004) v S části katastru Dubňan v dolech Stefan, Adolf, Kumbálek aj. Na těžbě se podílely i vídeňské firmy, odběratelem lignitu byla i společnost Severní dráhy. Po roce 1860 byl lignit vytlačen z trhů ostravským černým uhlím a hlavními odběrateli lignitu se staly místní závody (cihelny, sklárny, cukrovary. K další konjunktuře lignitu došlo na přelomu 19. a 20. stol. po zvýšení technické úrovně dolů. V roce1896 vznikla první česká důlní společnost – Hnědouhelný závod Pomoc Boží a v roce 1899 byla do blízkých Jarohněvic zavedena železnice. Významný impuls na počátku 30. let 20. stol. vnesla do hornického podnikání firma Baťa, která vybudovala moderní doly, např. Tomáš (1933) v Ratíškovicích, odkoupila další doly (Theodor, Alberti a Josef S od Dubňan) a zahájila stavbu Dolu Žofie, J od Milotic. Doly Josef a Tomáš byly spojeny lanovou dráhou. Pro přepravu levného paliva k elektrárně v Otrokovicích se uvedla do provozu (1934) důlní Ratíškovická železnice a plavební kanál Rohatec–Otrokovice. Po znárodnění dolů v roce 1945 vznikly na Dubňansku Rosické a jihomoravské doly n. p. a v roce 1950 Jihomoravské lignitové závody n. p. v Ratíškovicích. V roce 1951 byl na okraji Doubravy zahájen provoz Dolu 1. máj I, jehož těžba byla ukončena v roce1983, JZ od Dubňan byl uveden do provozu moderní velkodůl 1. máj II, V od Dubňan těžil ještě Důl Osvobození Ratíškovice. Po roce 1989 došlo v souvislosti s nižší perspektivou lignitu k útlumu a posléze k zániku těžby lignitu na Dubňansku. Likvidační práce na Dole 1. máj II a Dole Osvobození začaly v roce 1991. Dobývání na Dole 1. máj II v Dubňanech skončilo k 31. 5. 1994, likvidace podzemí byla ukončena 31. 8. 1996.

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Dubňansko

Současné problémy: Důlní haldy a odvaly spojené s těžbou lignitu nejsou v terénu patrné, jejich materiál byl použit při stavbě komunikací a při rekultivacích. Halda Dolu 1. máj I v trati Díly pod Náklem byla využita k výstavbě motokrosové trati. Historickými památkami z doby těžby lignitu zůstává v PIK pouze Ratíškovická železnice využívaná v sezoně jako turistická atrakce. Průvodním znakem PIK jsou i podolovaná území, která se projevují vznikem poklesových kotlin i drobnějších průvalů, často zamokřených či vyplněných vodou a zarůstající rákosem, nejlépe patrných v údolích Kyjovky a jejích přítoků. Tato místa vyžadují zvláštní přístup – sanaci povrchu, jeho vyrovnání či odvodnění a monitoring, zajišťovaný s. p. Diamo, o. z. Geam, následník Jihomoravských lignitových dolů Hodonín (JLD). Nejvíce průvalů bylo evidováno u Ratíškovic (bývalé doly Vlasta a Theodor (Kouřil, Tichý, 2006). Vedle náhle, obvykle na jaře, vytvořených propadlin dochází i k celoplošným poklesům terénu, což je nejlépe patrné na lokalitě Náklo. Úpadek zaznamenaly i sklárny, které byly dříve významným odběratelem lignitu. Avšak ani sklářská huť v Dubňanech se neudržela a její areál v průmyslové zóně převzala rozsáhlá fotovoltaická elektrárna.

Další informace:

VAISHAR, A., et al. (2004): Dubňany, Geografie malých měst. Ústav geoniky AV ČR, pobočka Brno, CD-ROM.

Jihomoravské lignitové doly. http://diamo.cz/hodonín

http://www.mesto-dubnany.cz/index.php?cat=23                 

                                                                                                                                                 mh