Postindustriální krajina Česka

Poloha: Postindustriální krajina Šardicko zahrnuje území V od Čejče, J od Hovoran, obec Šardice a její SV okolí směrem ke Svatobořicím, 15 km SZ od Hodonína. Příčinou vzniku PIK byla těžba lignitu v průběhu 19. a 20. stol. a její pozůstatky, k nimž náleží poddolovaná území a kontaminovaná místa. PIK Šardicko má mnoho společných rysů se sousedním Dubňanskem, kde se rovněž těžil lignit. Ačkoliv těžba lignitu ovlivnila vzhled Šardicka, dokázalo si uchovat i rysy původní zemědělské krajiny s vinohrady.

Přírodní poměry: Šardicko se nachází v J části geomorfologického celku Kyjovská pahorkatina (Mutěnická pahorkatina), v podsoustavě Středomoravské Karpaty. Střední výška zvlněného terénu je 224 m n. m. V nižších polohách údolí území vystupují na povrch nezpevněné miocénní, sladkovodní sedimenty vídeňské pánve, vzniklé v období panonu na konci třetihor – jíly a prachovce, místy se štěrky a slojemi lignitu. Vyšší údolní polohy pahorkatiny pokrývají spraše a sprašové hlíny. PIK leží v teplé až velmi teplé, sušší, klimatické oblasti s průměrným ročním úhrnem srážek do 550 mm s převahou půd černozemního typu v dubovém vegetačním stupni. Kyjovská lignitová sloj, která se nachází i na katastrech Šardic, Hovoran a Čejče, je nejmocnější u Kyjova (přes 3 metry) a na J u Hovoran dosahuje okolo 1 metru. Nad stropovými jíly sloje jsou 30–50 m mocné zvodnělé jílové a pískové vrstvy zvané prašnice, vrstvy zvodněného písku se nazývají kuřavky. Kyjovská sloj se dobývala v hloubkách do 100 m.

Historický vývoj: V okolí Šardic byl lignit objeven okolo roku 1830 při geologickém mapování. Vznikla řada menších šachet s dřevěnou bouou a s rumpálem. Vytěžené uhlí se sypalo na haldy. Po roce 1860 se začalo používat parnídho stroje a dopravních vozíků. Bylo zavedeno klecové těžební zařízení a čerpání vody výtlačným potrubím. Uhlí bylo nalezeno také v blízkých Hovoranech a Čejči. Na čejčských pozemcích se lignit těžil na více místech, např. na Dole Markus. Později se těžilo jen v hovoranské šachtě „Všemoc Boží“. Těžit ve větším množství se začalo roku 1872 postupnou otvírkou malodolů – Barbora, Maria-Anna, Josef a Ludvík, František Josef I. a další. Roku 1891 byl provoz na všech dolech zastaven kvůli zaplavení šachet vodou až do roku 1909. Těžba byla obnovena k pokrytí potřeby kyjovských skláren. Ke zvýšení těžby byla zavedena elektřina. V roce 1913 byl otevřen velký důl Julius a také Ignác, kde se těžilo do roku 1922, kdy došlo k dalšímu zatopení vodou. V roce 1939 zde začala s těžbou firma Baťa ze Zlína, která provedla odvodnění dolu. Provoz pak byl zahájen roku 1940, k dolu byla zbudována betonová silnice a postavena třídírna uhlí. Po válce byla těžba na dole Julius obnovena. Po velkém požáru dolu v roce 1956 byla těžba přesunuta na vedlejší důl Julius II. přejmenovaná na Důl 9. květen. Těžba tam probíhala do roku 1978. SV od Šardic bylo vybudováno Ústřední expediční a úpravnické centrum se zásobníky a železniční vlečkou vedoucí do elektrárny v Hodoníně. V okolí Hovoran se lignit těžil v 19. st. v dolech Všemoc Boží, později také v novém dole Rosa jižně od kostela nad rybníkem a v dole Ivanka náležící k Dubňanům. Později byl zbudován Důl Obránců míru v Šardicích. V roce 1956 se začal v místní části Nivy u silnice ze Šardic do Mistřína stavět důl „D“, nebyl dokončen a stal se zásobárnou pitné vody. Roku 1965 se začalo těžit na posledním nově vybudovaném Dole Dukla cca 1 km V od Šardic. Zde došlo 9. 6. 1970 ke katastrofě, kdy za přívalového deště a zaplavení údolí pronikla vody z povrchu do dolu. Na nejvíce postižených místech vznikly 3–4 m hluboké krátery. Hlavní příčinou katastrofy byla, vedle mimořádné vydatnosti deště, i propustnost nadložních písčitých souvrství. Při zatopení dolu zahynulo 34 horníků. Po odstranění následků katastrofy se v roce 1973 se začalo v dole znovu těžit až do roku 1992. Poté byla těžba lignitu definitivně zastavena a byla zahájena likvidace dolu ukončená v prosinci 1993. Ukončení těžby lignitu v Šardicích bylo i přes veliké zůstatkové zásoby lignitu zdůvodněno stářím Dolu Dukla, a to i přes vysokou výhřevnost lignitu.

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Šardicko

Současné problémy: Pozůstatků po těžbě mnoho nezůstalo. Haldy byly rozvezeny k vyrovnání povrchu, např. při sanaci poklesů povrchu. Již v minulosti docházelo a i v současnosti dochází u vytěžených důlních chodeb na Šardicku v relativně malých hloubkách pod povrchem k poměrně častým poklesům projevujícím se na povrchu. Po opuštění důlního díla nastává vlivem tíže nadloží v období po deštích a hlavně pak po jarním tání sněhu k zavalení a zaplnění vyrubaného prostoru nadložními horninami. Na povrchu se vytvářejí nepravidelné nálevkovité propadliny různé hloubky, šířky a objemu (Kouřil, Tichý, 2006; Navrátil, 2011). Některé propadliny jsou vyplněny vodou a připomínají přírodní jezírka. Není výjimkou, že se propadliny objevují i v lokalitách, kde hornická činnost skončila před 50 až 100 lety. Některé poklesové kotliny mohou mít objem vyšší než 400 m³. Propadliny a poklesové kotliny představují zátěže po těžbě lignitu. Tyto zátěže spravuje s. p. Diamo, o.z. Geam, provoz Jihomoravských lignitových dolů Hodonín (JLD). Na Šardicku byly v letech 2002–2006 provedeny sanační práce u více než 30 propadů v okolí bývalých dolů Obránců míru Hovorany, Dukla Šardice, Ivanka Hovorany, Všemoc Boží Hovorany a Markus Čejč.

Další informace:

Historie Jihomoravských lignitových dolů Hodonín. www.zdarbuh.cz

Jihomoravské lignitové doly. http://diamo.cz/hodonín

KOUŘIL, J., TICHÝ, I. (2006): Propadliny v Jihomoravské lignitové pánvi. Diamo, občasník, roč. 14, č. 9, s. 3 (http://www.diamo.cz/noviny-diamo/view-category)

NAVRÁTIL, P. (2011): Likvidace propadů ve zrušeném DP Šardice, Diamo, občasník, roč. 16, č. 1, s. 3 (http://www.diamo.cz/noviny-diamo/view-category)

http://šardice.cz/

                                                                                                                                              mh