Postindustriální krajina Česka

Poloha: PIK Sušicko se nachází na severovýchodním okraji tohoto města. Jde o typ PIK, jejíž rozvoj byl v minulosti úzce spjat s rozvojem dřevozpracujícího průmyslu – konkrétně zde šlo zejména o výrobu sirek v závodě SOLO Sušice. Vlastní výrobní aktivity zde probíhaly nepřetržitě s různou intenzitou od roku 1839 až do 2008, kdy byly místní výrobní závody uzavřeny a produkce sirek se značkou SOLO byla přesunuta do Indie.  

Přírodní poměry: Z geomorfologického hlediska leží sledované území PIK v rámci okrsku Sušická vrchovina – jde o území s výskytem brownfields. Geologicky jde o paleozoikum Českého masívu – vyskytují se zde biotitické ruly, místy s cordieritem, dílem jsou magmatizované. Území je odvodňováno řekou Otavou. Klimaticky spadá zájmové území Sušice do klimatického regionu  MT2 (podle metodiky E. Quitta, Atlas podnebí Česka, 2007) s průměrnými ročními srážkami kolem 700 mm při průměrné roční teplotě vzduchu do 7 ^oC. Půdní pokryv tvoří převážně kambizemě modální (eubazické až mezobazické). Z hlediska vegetačních stupňů jde o území bukového vegetačního stupně. V rámci fytogeografického členění území Sušicka náleží do fytogeografického obvodu Českomoravské mezofytikum a fytogeografického okresu Šumavsko-Novohradské podhůří (fytogeografický podokres Sušicko-Horažďovické vápence).

Historický vývoj PIK: Je úzce svázán v této oblasti s rozvojem dřevozpracujícího průmyslu – zejména zde šlo o výrobu sirek v závodě SOLO Sušice. Počátky sirkařství v Sušici spadají do 1. poloviny 19. století. V roce 1839 získal truhlář Vojtěch Scheinost od městského magistrátu v Sušici oficiální jmenování výrobcem zápalek. Protože mu pro větší rozvoj výroby chyběl kapitál, tak se spojil s místním obchodníkem Bernardem Fürthem. V roce 1843 se stal Bernard Fürth majitelem podniku a pan Vojtěch Scheinost jeho ředitelem a technickým vedoucím. V roce 1844 získal Bernard Fürth povolení stavby továrny při silnici do Dobršína, na místě dnešní společnosti SOLO SIRKÁRNA a.s. V letech 1847 a 1849 byla vydána další dvě povolení na rozšíření této továrny. V roce 1849 umírá Bernard Fürth a v roce 1865 se Vojtěch Scheinost nepohodl s rodinou Fürthů a založil si v Sušici vlastní tzv. horní sirkárnu. V roce 1894 zemřel i Vojtěch Scheinost – druhý ze zakladatelů zdejší sirkařské tradice.  V roce 1903 vznikl koncern SOLO Zündwaren und Wichselfabriken Aktien Gesellschaft se sídlem ve Vídni, který sdružoval šest největších rakousko-uherských sirkáren a jehož součástí byly i obě sušické sirkárny. Tento koncern měl za úkol v podmínkách sílící konkurence koncentrovat produkci sirek, zvýšit efektivitu produkce a zajistit odbyt výrobků ze šesti závodů na domácích i světových trzích. Po vzniku Československa v roce 1918 obě sirkárny v Sušici působily společně. Výroba prosperovala nejen v meziválečném období, ale i v časech 2. světové války – například koncem září 1942 pracovalo v dolní továrně 817 zaměstnanců a v horní továrně 678 zaměstnanců. Po válce v roce 1946 byly oba závody znárodněny a vznikl podnik SOLO, závody na zápalky, národní podnik se sídlem v Sušici. V éře centrálně řízené ekonomiky došlo k rozšíření sortimentu produkce – kromě sirek se zde vyráběly dřevovláknité desky a některé další produkty. Výroba zápalek měla až do roku 1969 charakter ruční výroby na poloautomatických strojích pořízených v letech 1903–1922. To vedlo k zaostávání za konkurencí na světových trzích. Proto byly v 70. letech 20. století investice zaměřeny na modernizaci výroby (např. v roce 1970 byl zakoupen plnoautomatický stroj Hering 313 nebo v roce 1979 byla instalována sirkařská linka ARENCO KL-4). V období po roce 1989 proběhla privatizace státního podniku, ze které v roce 1996 vyšla společnost s názvem SOLO SIRKÁRNA, a.s. Od této doby pokračovala modernizace výroby zápalek a rostl i exportní prodej společnosti až na hodnotu 400 milionů krabiček v roce 2006. V roce 2007 nastal obrat a byl zaznamenán první pokles exportních tržeb – jednak z důvodu poklesu všeobecné spotřeby zápalek ve světě a jednak ztrátou některých trhů v důsledku posilování měnového kurzu koruny. Proto byla na konci roku 2008 ukončena výroby v Sušici a došlo k jejímu přesunutí do Indie – společnost se transformovala z výrobní na obchodní. Po 170 letech tak v Sušici skončila tradiční výroba zápalek.

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Sušicko

Současné problémy: PIK v oblasti Sušice si do značné míry zachovala ještě svůj někdejší industriální charakter, neboť výrobní aktivity zde byly zastaveny v relativně v nedávné době (na konci roku 2008). Celý příklad sušického sirkařství dobře ilustruje dopady prohlubující se globalizace na tradiční průmyslová odvětví v České republice. Výroba, která zajištovala prosperitu zájmového území téměř 170 let, musela být po roce 2008 přesunuta do Indie, neboť výrobky ze Sušice nebyly schopny obstát v konkurenci s produkty vyrobenými v zemích s levnější pracovní silou. V Sušici zůstalo zachováno pouze obchodní ústředí firmy, ale pracovní místa spojená přímo s výrobou zde zanikla. Rozlehlý areál, který v minulosti sloužil pro výrobu sirek a některých dalších dřevařských výrobků, je momentálně využitý zčásti pro zbytkové činnosti. Dosud pouze některé části areálu byly rozprodány pro výrobu či obchod a služby. Situaci komplikuje fakt, že část budov uvnitř rozsáhlého areálu je obtížně přístupná a využitelná. Představitelé samosprávy města Sušice se snaží podporovat plány na změnu funkce areálu na smíšené území výroby a služeb.

Další informace:

http://www.kr-plzensky.cz/brownfield.asp?IdBrown=20

http://www.novinky.cz/ekonomika/151913-jedina-ceska-sirkarna-solo-susice-v-zemi-konci.html

http://www.novinky.cz/ekonomika/157735-solo-susice-konci-s-vyrobou-zapalek-presune-ji-do-indie.html

http://www.solosirkarna.cz/cs/historie-solo/                                                                             pk