Postindustriální krajina Česka

Poloha: Jádro postindustriální krajiny Hulínska tvoří jihovýchodní průmyslový okraj města Hulína podél rychlostní silnice R55 a silnice první třídy 655. Do zkoumaného území zasahuje Pláňavský rybník, osu území vedle zmíněných komunikací tvoří trať č. 330 v železničním koridoru Přerov – Břeclav.

Přírodní poměry: Geologický podklad území tvoří pliocénní a pleistocénní písky, štěrky a jíly, jež jsou pokryty 3 – 5 m. mocnou vrstvou povodňových hlín a jemných písků s humusovou příměsí. Celková mocnost fluviálních a lakustrinních sedimentů v okolí Hulína je až 91 metrů (Přichystal, et al., 1993). Z geomorfologického hlediska se nachází sledované území PIK v Hornomoravském úvalu, jehož povrch má charakter široké náplavové roviny s mírným sklonem směrem k JZ. Povrch území je významně antropogenně ovlivněn těžbou šterkopísků, která probíhá z hlavní terasy řeky Moravy. Klimaticky je zájmové území PIK Hulínska řazeno do mezoklimatického regionu T2 (podle metodiky E. Quitta, Atlas podnebí Česka, 2007) s průměrnými ročními srážkami v rozmezí 600 a 650 mm při průměrné roční teplotě vzduchu 8–9 ^oC (tamtéž). Půdní pokryv je tvořen převážně fluvizeměmi, v okolí řeky Rusavy černicemi, půdy podléhají procesu oglejení, na trvale převlhčených místech probíhá i glejový proces. Z hlediska vegetační stupňovitosti jde o území bukodubového vegetačního stupně s květenou odpovídající Panonskému termofytiku, fytogeografickému okresu Haná.

Historický vývoj PIK: Postindustriální krajina Hulínska vznikala postupně po napojení města Hulína na železnici. Sama železnice, tedy seřaďovací koleje, nádražní budovy a sklady jsou významnou komponentou PIK. Průmyslová výroba se koncentrovala do okolí železniční tratě, nejdůležitější oblastí bylo strojírenství a cukrovarnictví. Od poloviny 19. století probíhá kontinuálně průmyslová výroba v areálu Pilany (dnes Pilana Tools a.s.). Nejdříve zde byla zavedena výroba generátorového plynu, která probíhala do 30. let 20. století, poté výroba ručních a kotoučových pil a dalších nástrojů na obrábění dřeva. Výroba v areálu pokračuje do současnosti, některé skladové a výrobní prostory v areálu využívají i další menší výroby. Produkce cukru z místní cukrové řepy probíhala ve dvou cukrovarech nedaleko od sebe. Starší z nich – Rolnický akciový cukrovar vznikl v roce 1863 a zanikl až po roce 1990, jeho areál je v současnosti z větší části sanován a připravován jako rozvojová zóna pro vstup nových investorů. Mladší cukrovar vznikl v roce 1910, po druhé světové válce byl přebudován na strojírenský podnik TOS, který se zaměřil na výrobu obráběcích strojů. Součástí areálu PIK je i povrchová těžba stěrkopísků z terasy řeky Moravy, která probíhá v jižní části vymezeného území.

Současné problémy: V souvislosti s produkcí generátorového plynu docházelo k ukládání dehtových odpadů v blízkosti výrobního areálu, sanace této staré ekologické zátěže byly ukončeny v roce 2004 a nyní již nepředstavuje akutní ohrožení okolí.

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Hulínska

Současné problémy: Postindustriální krajina Hulínska čelí problémům spojeným s transformací cukrovarnictví v České republice. Lze předpokládat, že budovy cukrovaru budou sanovány, investice pro další fáze regenerace jsou nezbytné.

Další informace:

PŘICHYSTAL, A., et al. (1993): Geologie Moravy a Slezska. Moravské zemské muzeum. Brno, 168 s.

http://www.hulin.cz/

http://cs.wikipedia.org/wiki/Hul%C3%ADn

http://www.cukrovar-hulin.cz/

    sm