Postindustriální krajina Česka

Poloha: Postindustriální krajina Příbramsko byla vymezena na základě rozsahu poddolovaných území, která vznikla v souvislosti s těžbou uranové rudy a v menší míře i některých dalších rud, obsahujících olovo, zinek a stříbro. Nachází se v blízkém jihovýchodním, východním a severovýchodním okolí Příbrami, mezi vesnicemi Kamennou, Lazskem a Milínem na jihu a Trhovými Dušníky, Dubnem a Skalkou na severu.

Přírodní poměry: Z geomorfologického hlediska se postindustriální krajina Příbramsko nachází na rozhraní dvou subprovincií, resp. jejich dvou oblastí, a to Poberounské subprovincie, resp. Brdské oblasti, a Česko-moravské subprovincie, resp. oblasti Středočeské pahorkatiny. Většinu území představuje Příbramská pahorkatina (podcelek, který je součástí celku Brdská vrchovina patřícího do Brdské oblasti). Pouze jihovýchodní okraj území už náleží Březnické pahorkatině (podcelek z celku Benešovská pahorkatina z oblasti Středočeské pahorkatiny). Postindustriální krajina Příbramska se nachází v povodí pěti levostranných přítoků Vltavy, a to (v hydrologickém pořadí) Otavy, Líšnického potoka, Vápenického potoka, Kocáby a Berounky. Z klimatického hlediska se Příbramsko nachází v mírně teplé klimatické oblasti MT7 (podle metodiky E. Quitta, Atlas podnebí Česka, 2007). Průměrné roční srážky se zde pohybují kolem 550 mm a průměrná roční teplota vzduchu kolem 7° C. Půdní pokryv je tvořen kambizeměmi modálními, případně až dystrickými. Území se nalézá na rozhraní dubovobukového a bukového vegetačního stupně a z hlediska fytogeografického ve fytogeografickém obvodu Českomoravské mezofytikum. Téměř celé území náleží k fytogeografickému okresu Podbrdsko (podokres Příbramské Podbrdsko), pouze na východním okraji zasahuje do fytogeografického okresu Střední Povltaví.

Historický vývoj: Postindustriální charakter této krajiny vznikl v souvislosti s těžbou uranu. Celkové množství hornicky zpracovaného uranu zařadilo příbramské uranové ložisko mezi největší ložiska žilného typu ve světě. Až do roku 1956 zdejší průzkumné a báňské práce podléhaly Jáchymovským dolům v Jáchymově. V roce 1956 pak vzniká samostatný národní podnik Jáchymovské doly Příbram, který se v roce 1966 přejmenoval na Uranové doly. Během cca 30 let těžby zde vzniklo více jak 20 šachet, bylo vyhloubeno 23 km jam a 2 188 km chodeb a překopů. Na katastru každé vesnice jihovýchodně a východně od Příbrami, mezi Kamennou na jihu a Ostrovem na severu, se nacházela šachta nebo i několik šachet. Vznikl zde tak souvislý pruh hornické krajiny s jejími typickými symboly, haldami, těžními věžemi, důlními areály. Těžba uranu na Příbramsku dosáhla svého zenitu v 60. letech 20. století. Po vytěžení využitelných zásob uranových rud byly šachty uzavírány. V jižní části revíru k tomu dochází již koncem 50. let, ve střední části revíru (Lešetice, Brod) od poloviny 60. do poloviny 80. let. Nejdéle se uran dobýval v severní části revíru (Háje, Bytíz, Dubenec), kde těžil důl č. 3, který byl uzavřen k 30. červnu 1990. Jako poslední v příbramském uranovém revíru ukončil těžbu důl č. 4, a to v roce 1991. V průběhu těžby uranu na Příbramsku se z vytěžené rudy získalo vedle uranu i nemalé množství olova, zinku a stříbra.

Současné problémy: Nejvíce nápadným dědictvím hornické minulosti Příbramska jsou zdejší haldy. Tam, kde je povrch hald plošší, např. ve vrcholové části, jsou porostlé stromy a keři. Jejich svahy jsou ale většinou natolik strmé a kamenité, že neposkytují vegetaci mnoho šancí, aby se na nich uchytila. Svahy hald tak často představují kamenitou poušť nebo polopoušť se sporadickým výskytem náletových dřevin nebo trsů trav. Některé haldy byly ponechány svému přirozenému vývoji, některé haldy jsou rozebírány a důlní hlušina je zpracovávána na drť a štěrk. Halda průzkumného dolu (šurfu) 2 km severovýchodně od Příbrami, která jako jedna z mála hald na Příbramsku má plochý povrch, byla využita k umístění skládky tuhého komunálního odpadu a pro sluneční elektrárnu. Další významnou postindustriální památkou související s důlní činností jsou na Příbramsku těžní věže, které se zde na několika místech u bývalých dolů dochovaly. Vedle hald a několika těžních věží zůstala také řada důlních areálů.

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Příbramsko

Např. areál bývalého dolu v Lešeticích se stal majetkem Karlovy univerzity, která si zde zřídila depozitář a archiv. U tohoto areálu je bývalé autobusové nádraží s pěti nástupišti, dnes zarostlé vysokou trávou. V areálu bývalého dolu u Kamenné sídlí Státní ústav jaderné, chemické a biologické ochrany. Na katastru sousední obce Lazsko, 1,5 km SSV od Kamenné byl táborem nucených prací Vojna. Dnes je zde muzeum. Některé důlní areály jsou dodnes ve správě státního podniku Diamo, resp. jeho odštěpného závodu Správa uranových ložisek (SUL). Nejrozsáhlejší areál těžby a úpravy uranové rudy se nacházel přibližně 3 km východně od Příbrami na katastrálním území Bytízu a sousedních tří obcí, Dubence, Dubna a Hájí. V tomto souvislém území o ploše zhruba 2 km² se nacházely areály 4 dolů, 5 hald hlušiny, areál úpravny uranové rudy, stovky metrů dlouhé potrubní kalovody a 2 odkaliště. V areálu bývalé úpravny uranové rudy vznikl provoz firmy, která rozebírá okolní haldy a zpracovává hlušinu na drť a štěrk. Dvě odkaliště zaujímají celkovou plochu zhruba 40 hektarů. Postindustriální památkou je areál bývalého překladiště rudy nacházející se u vlakového nádraží v Milíně. Vzhledem k tomuto určení nenašel areál po ukončení těžby jiného uplatnění.

                                                                                                                                                   So