Postindustriální krajina Česka

Poloha: PIK Nýřansko se nachází jihozápadně od Plzně. Jedná se o typ PIK, jejíž rozvoj je spjat s hlubinnou těžbou černého uhlí a navazujícími průmyslovými výrobami. Vlastní PIK, která vznikla v důsledku dolování černého uhlí, se rozprostírá na velmi rozsáhlém území, které se táhne od Blatnice, Nýřan a Tlučné na severu přes Zbůch k Chotěšovu a Dobřanům na jihu. Těžba černého uhlí zde probíhala nepřetržitě s různou intenzitou od druhé poloviny 18. století až do roku 1991.  

Přírodní poměry: Z geomorfologického hlediska náleží sledované území PIK na pomezí okrsků Hornobřízská pahorkatina (podcelek – Kaznějovská pahorkatina, celek Plaská pahorkatina) a Touškovská kotlina (podcelek – Plzeňská kotlina, celek Plaská pahorkatina) – jde o zvlněný reliéf s výskytem některých antropogenních tvarů po těžbě uhlí. Geologicky jde o paleozoikum českého masívu – vyskytují se zde zejména šedé a rudé kalovce, pískovce, arkózy, slepence a uhelné sloje v kombinacemi s miocénními písky, štěrky a jíly. Území je odvodňováno menšími toky (např. Vejprnický potok) na severu a řekou Radbuzou na jihu. Klimaticky spadá zájmové území Nýřanska do klimatického regionu MT11(podle metodiky E. Quitta, Atlas podnebí Česka, 2007), srážky kolem 500 mm/rok, T_a do 9 ^oC. Půdní pokryv tvoří převážně hnědozemě a kambizemě modální, v blízkosti Radbuzy se vyskytují i fluvizemě modální. Z hlediska vegetačních stupňů jde o území bukovodubového vegetačního stupně. V rámci fytogeografického členění území Nýřanska náleží do fytogeografického obvodu Českomoravské mezofytikum a fytogeografického okresu Plzeňská pahorkatina (fytogeografický podokres Plzeňská pahorkatina vlastní).

Historický vývoj PIK: Je úzce spojen v této oblasti s hlubinnou těžbou černého uhlí a navazujícími průmyslovými výrobami. Těžba uhlí v této PIK je zmiňována již v druhé polovině 18. století, ze které pochází zprávy o dolování u Chotěšova. Intenzivnější těžba uhlí byla umožněna až s rozvojem železnice – v říjnu 1861 byla otevřena železnice Plzeň – Brod nad Lesy, krátce poté vybudovala Pražská železářská společnost (PŽS) odbočku z Nýřan do Heřmanovy Hutě, kde měla válcovny železa, hutě a doly. Železnice zajistila odbyt uhlí, průmyslových výrobků a umožnila v druhé polovině  19. století otevření řady dalších šachet v celé studované oblasti. Do mnoha malých sídel nastal příliv obyvatelstva a v některých případech byly vytvářeny speciální byty pro horníky – tzv. kolonie (např. v Nýřanech). Prvním velkým těžařem na Nýřansku byl Dr. Hermann Dittrich Lindheim z Vratislavi, který se později stal akcionářem PŽS, která byla v 60. letech 19. století největším těžařem a těžila celkem 60 % uhlí v nýřanském revíru. Největší těžby dosáhla PŽS v letech 1865, a to 3 390 901 vídeňských centů a v době hospodářské krize 3 365 530 vídeňských centů. V roce 1868 vyhloubila PŽS velkou šachtu Lazarus (také Lazarka) v Nýřanech v místech, kde ještě dnes zůstaly pozůstatky velké odvalové škvárové haldy za rodinnými domky bývalého závodu Tesla. Hloubka dolu až k vodní jímce činila 124 metry. Blízko dnešní železniční zastávky v Kamenném Újezdě vyhloubila PŽS další důl Kamenoújezdský důl. Dalším velkým dolem PŽS v Nýřanech byl důl Hlubina (Tiefbau), který se nacházel několik desítek metrů od současné městské knihovny – i tam lze nalézt pozůstatky zbytku zdiva hlavní jámy. Bouřlivý rozvoj se odrazil i na statutu některých obcí – například roku 1892 rakouský císař František Josef I. povýšil Nýřany na město. Těžba uhlí v celé studované oblasti se rozvíjela i po vzniku Československé republiky v roce 1918. Některé doly byly pouze přejmenovány – například u Zbůchu byl po roce 1918 původní důl Austria přejmenován na Masarykův jubilejní důl – tento název byl poté změněn ještě dvakrát: (a) během druhé světové války, kdy zakladatele Československé republiky nahradilo jméno Adolfa Hitlera a (b) po roce 1948, kdy byl Masarykův jubilejní důl přejmenován na Důl obránců míru. Těžba byla na Nýřansku ukončena na jednotlivých těžených lokalitách různě – např. zmíněný Důl obránců míru byl dotěžen již v roce 1977. Poslední doly zde byly uzavřeny v období po roce 1989 – na základě rozhodnutí vlády ČSFR o útlumu těžby černého uhlí byly zahájeny v roce 1991 likvidační práce na dolu Dobré štěstí u Dobřan a na dolu Krimich v Tlučné.

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny v oblasti Nýřansko

Současné problémy: PIK Nýřansko byla v minulosti intenzivním způsobem využívána pro těžbu uhlí a rozvoj mnoha dalších průmyslových výrob. Jde o rozsáhlé území a lze konstatovat, že různé obce zde mají odlišné předpoklady pro rozvoj. Výhodnější polohu mají obce, které jsou lokalizovány blíže k Plzni, nebo leží na hlavních dopravních tazích (dálnice a silnice 1. třídy). V mnoha obcích se projevuje vliv suburbanizace – například v Dobřanech i ve Zbůchu vzrostl počet obyvatel v období let 2001 a 2011. Suburbanizace je pro obce v zázemí Plzně výhodou, neboť dochází přirozeně i k přesunu komerčních aktivit (služby, nová průmyslová odvětví apod.). Nový rozvoj vede k likvidaci pozůstatků předchozího industriálního období. To je možné dokumentovat na osudu Masarykova jubilejního dolu ze Zbůchu – zde byla převážná část důlních staveb zbořena krátce po skončení provozu a v likvidaci dolu se pokračovalo i v 80. a 90. letech 20. století. Žalostné zbytky kdysi tak výstavného důlního díla dodnes udivují a jsou stále ještě důstojnou připomínkou stavební produkce průmyslových objektů v prvních desetiletích 20. století. Také odvalová halda tohoto dolu, ještě v 70. letech 20. století výrazná krajinná dominanta dosahující úctyhodné výšky 100 m, doznala změn, když byla z části odtěžena a rozhrnutím podstatně snížena. Z areálu někdejšího Masarykova jubilejního dolu se v nových podmínkách stala průmyslová zóna.

Další informace:

http://www.zdarbuh.cz/reviry/zud-reviry/historie-zapadoceskych-uhelnych-dolu-zud-zbuch, http://www.zbuch.cz/historie-obce/,http://www.czso.cz/xp/redakce.nsf/i/charakteristika_ so_orp_nyrany                                                                                                                        pk