Postindustriální krajina Česka

Poloha: PIK v oblasti Ejpovic se nachází východním směrem od Plzně. Jde o typ PIK, jejíž rozvoj byl v minulosti spjat s povrchovou těžbou železné rudy. Vlastní zájmová oblast, která vznikla v důsledku rozvoje těžebních i zpracovatelských aktivit, se rozprostírá na území mezi Ejpovicemi, Kyšicemi a Klabavou. Železná ruda zde byla těžena již v předindustriální éře (první písemné zmínky pocházejí z 15. století), ale skutečně intenzivní průmyslová těžba probíhala až v první polovině 19. století a poté v období let 1954–1967.

Přírodní poměry: Z geomorfologického hlediska leží sledované území PIK na pomezí okrsků Klabavská pahorkatina a Radnická vrchovina se zvlněným reliéfem a výskytem některých antropogenních tvarů po těžbě železné rudy. Geologicky jde o paleozoikum Českého masívu – Ejpovické spodnoordovické ložisko Fe-rud náleží k jihozápadnímu výběžku Barrandienu. V hlavním ložisku zde převládá hematitová a pelosideritová ruda, která do nadloží přechází do pelokarbonátových břidlic. Plošný rozsah hlavního ložiska je více jak 1200 × 600 m, mocnost kolísá od 6 do 26 m, úklon je mírný 10 º–20 º k jihu. Území je odvodňováno řekou Klabavou, pravostranným přítokem Berounky. Klimaticky spadá zájmové území do klimatického regionu  MT11 (podle metodiky E. Quitta, Atlas podnebí Česka, 2007) s průměrnými ročními srážkami kolem 550 mm při průměrné roční teplotě vzduchu do 8 ^oC (tamtéž). Půdní pokryv tvoří převážně pseudogleje luvické. Z hlediska vegetačních stupňů jde o území bukovodubového vegetačního stupně. V rámci fytogeografického členění území Ejpovicka náleží do fytogeografického obvodu Českomoravské mezofytikum, přičemž leží na hranici fytogeografického okresu Plzeňská pahorkatina (fytogeografický podokres Plzeňská pahorkatina vlastní) a Křivoklátsko.

Historický vývoj PIK: Je úzce spojen v této oblasti s povrchovou těžbou železné rudy a jejím zpracováním. První písemné zmínky o dobývání železné rudy v okolí Ejpovic a Klabavy pocházejí již z preindustriálního období – konkrétně z 15. století. Rozvoj těžby a s ním spojeného železářství pokračoval i v následujících stoletích.  Například v Klabavě byla v roce 1643 postavena huť a roku 1690 zde byla vystavěna dokonce druhá tavící pec na železo. První skutečný rozkvět těžby, který souvisel již s nastupující průmyslovou revolucí, spadá do první poloviny 19. století. V tehdejší době se hutnictví železa a dalších kovů přesunovalo z oblastí s dostatkem dřeva a vodní síly do oblastí, ve kterých se vyskytovala ložiska černého uhlí. K těmto oblastem přirozeně patřila i oblast Plzeňska, což na Ejpovicku iniciovalo zintenzívnění těžby železné rudy v 1. polovině 19. století. Ovšem v druhé polovině 19. století zde došlo k postupnému úpadku dobývacích aktivit. Došlo k vytěžení nejkvalitnějších částí ložisek a dostupná tak zůstala pouze méně kvalitní železná ruda. Navíc rozvoj železnic v tomto období umožnil dovoz surovin z větších vzdáleností a železná ruda ze studované oblasti nebyla schopna v nových podmínkách plnohodnotně konkurovat. V meziválečném období (v roce 1926) byla těžba železné rudy v Ejpovicích dokonce zcela ukončena. Krátce byla těžba obnovena za 2. světové války v časech, kdy se začal projevovat zřetelný nedostatek strategických surovin nezbytných pro chod válečného průmyslu (Mergl, Vohradský, 2000). Poslední rozmach dolování spadá do éry centrálně řízené ekonomiky. V letech 1950–1952 bylo provedeno geologické mapování oblasti a byly realizovány první vrtné práce. Roku 1953 převzaly část ložiska Železnorudné doly a hrudkovny Ejpovice. Po provedené podrobného průzkumu bylo přikročeno ke skrývkovým a otvírkovým pracím pro lomovou těžbu železných rud. Ta byla zahájena roku 1954. Maximální výše dosáhla v roce 1960 – přibližně 600 tisíc tun. K ukončení veškerých prací v rámci tehdejšího národního podniku Rudné a nerudné doly Ejpovice došlo v roce 1967. Z celkového množství ověřených zásob Fe-rud zde bylo období let 1954–1967 vytěženo necelých 5 %, přičemž celkové množství vytěžené železné rudy v této éře činilo 5720762 tun (Kolektiv, 2003).

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Ejpovicko

Současné problémy: PIK v oblasti Ejpovic do značné míry ztratila svůj někdejší těžebně-industriální charakter, neboť těžba železné rudy a její zpracování bylo ukončeno již v roce 1967. Poté byl důl zatopen a byla zde vytvořena vodní nádrž. Po skončení těžby došlo k poklesu počtu obyvatelstva v oblasti – zatímco ještě v roce 1961 žilo v Ejpovicích celkem 709 obyvatel, tak ostatní censy až do počátku 21. století ukazují na setrvalý pokles (568 obyvatel v roce 1970, 523 obyvatel v roce 1980, 520 obyvatel v roce 1991 a dokonce jen 497 obyvatel v roce 2001). V prvním desetiletí 21. století však počet obyvatel opět narostl (na 632 obyvatel v roce 2011), což souviselo s rozvojem suburbanizačních procesů v zázemí Plzně a Rokycan.  Studovaná oblast má dobré předpoklady pro rozvoj, neboť může jednak nabídnout kvalitní prostředí pro rozvoj bydlení i rekreace (s výskytem vodních ploch a lesů), a jednak je také velmi příznivě dopravně lokalizována (především díky napojení na dálnici Plzeň–Praha). 

Další informace:

http://geologie.vsb.cz/loziska/exkurze/exkurze%202006/index.htm#Ejpovice

http://www.kysice.eu/                                                                                             

pk