Postindustriální krajina Česka

Poloha: Paskovskou PIK lze definovat jako oblast mezi Ostravou a Frýdkem-Místkem, převážně na levém, moravském břeku Ostravice, která je ovlivněna důlními činnostmi, v mnohem menší míře dřevozpracujícím a navazujícími odvětvími. PIK zahrnuje území obcí Paskov, Staříč, Žabeň, Řepiště, Fryčovice. PIK vznikla převážně v souvislosti s ukončenou, nicméně v jistých území stále probíhající těžbou černého uhlí. Území protíná rychlostní silnice R56.

Přírodní poměry:  Geologický podklad území tvoří horniny Vnějších Západních Karpat. Jádro území má příkrovovou stavbu s převahou flyšové sedimentace, jež se projevuje typickým střídáním jílovců, slínovců a pískovců, severovýchodní okrajovou část tvoří jíly a vápenné jíly Karpatské předhlubně. Kvartérní pokryv reprezentují spraše a sprašové hlíny, ostrůvky glaciálních sedimentů a nivní sedimenty v okolí vodních toků. Z geomorfologického hlediska se nachází sledované území PIK na kontaktu ploché Ostravské pánve a podhůří Západních Beskyd, kterou reprezentuje okrsek Novobělské roviny, která v části území přechází v členitější pahorkatinu s erozně–denudačním reliéfem. Povrch území je významně antropogenně ovlivněn poklesy terénu a řadou montánních tvarů souvisejících s těžbou a úpravou černého uhlí. Klimaticky je zájmové území Staříče a okolí řazeno do mezoklimatického regionu T2 (Atlas podnebí Česka, 2007), průměrné roční srážky činí 700 až 800 mm, v jižní části území až 1000 mm. Průměrná roční teplotě vzduchu dosahuje 8–9 ^oC. Půdní pokryv je tvořen převážně luvizeměmi glejovými, které přecházejí v nivě řeky Olešná a Ostravice do fluvizemí, v okolí Staříče do pararendzin a pseudoglejů. Z hlediska vegetačních stupňů jde o území na pomezí dubovobukového a bukového vegetačního stupně s květenou odpovídající Karpatskému mezofytiku.

Historický vývoj PIK: Historie těžby černého uhlí v regionu ostravské aglomerace má více než 150letou historii. Nicméně počátky těžby na Staříčsku jsou mnohem mladší, sahají pouze do začátku 60. let 20. století. Jde o první doly Ostravsko-karvinského revíru budované v podbeskydské oblasti, jižně od bludovického výmolu (Dopita, et al., 1997). Zájem o těžbu uhlí se zde datuje již od počátku 20. století, kdy zde byly realizovány zkouškové hlubinné vrty. Extenzivní rozvoj těžby černého uhlí v období socialismu znovu oživil zájem o těžbu v tomto území, koncem roku 1954 byly proto zahájeny průzkumné práce, aby se již o 5 let později začal stavět důl a v roce 1966 se na dole Paskov již těžilo (na dole Staříč od 1969). Nejvyšší těžby bylo dosaženo v dole Paskov v roce 1989 (835 tisíc tun uhlí), ve větším dole Staříč šlo o 1,45 milionu tun uhlí v roce 1988. Dobývací prostor obou dolů se rozkládal na rozloze více než 6300 hektarů a za dobu existence bylo vytěženo více než 60 milionů tun uhlí. Po likvidaci dolu Paskov v roce 1999 je důl Staříč aktuálně jediným činným dolem v ostravské části revíru s těžbou 963 tisíc tun uhlí ročně (údaj k roku 2010) a zaměstnaností cca 2900 osob. Zásoby uhlí jsou odhadovány na cca 25 milionů tun (odhad z roku 2011). Z hydrologického hlediska je zajímavý údaj o 28–43 tisících m³ důlních vod, které jsou měsíčně vypouštěny do Ostravice (údaj k roku 2000 – Černý, et al., 2003). V prostoru této PIK nalezneme v souvislosti s těžbou také 6 odvalů, které tvoří dominantní krajinné prvky, výrazné změny proběhly v posledních dekádách také v sociální struktuře sledovaných obcí (jak industrializací od 60. let 20. století, tak i rezidenční suburbanizací především v posledních letech). V minulosti území PIK působilo jako zemědělské zázemí rozvíjejících se průmyslových center na území dnešní Ostravy a Frýdku-Místku. Teprve výstavba železnice Ostrava-Frýdlant nad Ostravicí v letech 1869–1870 přinesla oblasti impuls pro průmyslový rozvoj. Posledními vlastníky panství Paskov před pozemkovou reformou byli Stolbergové. V té době se v katastru Paskova nacházel i lihovar, elektrárna, sodovkárna a výroba buničiny. Dynamický rozvoj průmyslu zde nastává až s otevřením dolů v 60. letech 20. století. V tomto období zde v důlním průmyslu pracovalo až 8000 zaměstnanců. Vedle dolů zde dále rozvíjela výroba buničiny (nyní firma Biocel Paskov vybudovaná na přelomu 70. a 80. let 20. století, dnes vlastněná německým koncernem Lenzing produkující cca 280 tisíc tun buničiny ročně), potravinářský průmysl (výroba nealko nápojů), zemědělská výroba ve sklenících (produkce zeleniny a květin – dnes zbořeno a zatravněno), panelárna Prefa (dnes již pouze zpracování šrotu). Významným paskovským podnikatelským subjektem je také největší pila v České republice – Mayr-Melnhof Holz Paskov, jejíž areál sousedí s Biocelem a která zpracovává cca 1 mil. m³. V zázemí tohoto dřevozpracujícího provozu (výroba štěpky pro Biocel, dále piliny a hobliny) se rozvíjí navazující nábytkářská výroba, paletárna, výroba pelet a briket a také výroba střešních konstrukcí.      

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Paskovsko

Současné problémy: Nejvýraznějším problémem PIK Paskovska jsou jednak kontaminované plochy na výše zmíněných odvalech, jednak opětovné využití mnoha opuštěných objektů po průmyslových provozech (brownfields), respektive jejich nedostatečné využívání. Otázkou také zůstává budoucnost dolu Paskov.

Další informace:

http://www.mesto-paskov.cz/

http://cs.wikipedia.org/wiki/Paskov

http://www.zdarbuh.cz/reviry/okd/dul-paskov/

http://www.okd.cz/cs/o-nas/kde-pusobi-okd/dul-paskov

                                                                                                                                                  sm