Postindustriální krajina Česka

Poloha: PIK se nachází severozápadním směrem od Plzně. Jde se o typ PIK, jejíž rozvoj byl v minulosti spjat s hlubinnou těžbou kaolinu (lokalita Nevřeň), těžbou písků (lokality Chotíkov, Přísov apod.) a těžbou uhlí (lokalita Chotíkov). Vlastní PIK je tvořena dvěma částmi, jejichž rozvoj byl ovlivněn těžbou nerostných surovin (kaolinu, písků, uhlí) a navazujícími průmyslovými aktivitami: (1) území od Všerub k Nevřeni, (2) území od Přísova k Chotíkovu. Zatímco těžba černého uhlí a kaolínu je momentálně již minulostí, tak těžba písků v rámci dané PIK stále pokračuje. 

Přírodní poměry: Z geomorfologického hlediska náleží sledované území PIK do okrsku Hornobřízské pahorkatiny (podcelek – Kaznějovská pahorkatina, celek Plaská pahorkatina) – jde o zvlněný reliéf s výskytem antropogenních tvarů po těžbě kaolinu a písků. Geologicky jde o paleozoikum českého masívu – vyskytují se zde zejména šedé a rudé kalovce, pískovce, arkózy, slepence a uhelné sloje v kombinacemi s miocénními písky, štěrky, jíly. Většina území je odvodňována řekou Třemošnou, která se vlévá do Berounky. Menší část území odvodňuje Chotíkovský potok, který se vlévá do Mže. Klimaticky je zájmové území řazeno mezi klimatické regiony MT11(podle metodiky E. Quitta, Atlas podnebí Česka, 2007), srážky kolem 500 mm/rok, T_a do 8 ^oC. Půdní pokryv, který reflektuje geologické a klimatické poměry, tvoří převážně kambizemě modální a luvické (mezobazické). Z hlediska vegetačních stupňů jde o území bukovodubového vegetačního stupně. V rámci fytogeografického členění území Nevřeňska náleží do fytogeografického obvodu Českomoravské mezofytikum a fytogeografického okresu Plzeňská pahorkatina (fytogeografický podokres Plzeňská pahorkatina vlastní).

Historický vývoj PIK: Je úzce spojen v této oblasti s těžbou nerostných surovin (kaolinu, písků a uhlí) a s rozvojem některých navazujících industriálních aktivit. V centrální části PIK u Nevřeně se těžil v 19. století kaolin. Těžba kaolinu probíhala v ložisku, které se nachází v lesním porostu severovýchodně od obce Nevřeň. Dolování, které bylo zahájeno podnikatelem Süsschem v roce 1870, bylo nejprve prováděno velmi primitivním způsobem. Ručně vykopaný pískovec s kaolínem byl v kolečkách vyvážen z jednotlivých štol a dopravován do drtičů, tzv. ježků, poháněných koňskou silou. Rozdrcená surovina byla dále rozplavena a ručně lisována. V roce 1884 se stal majitelem ložiska Leo Wedeles, který způsob těžby kaolínu podstatně zmechanizoval zavedením parní lokomobily. Zřízením dvojkolejné trati ve štole došlo ke značnému zrychlení těžby, když byl současně tažen plný vůz ven a prázdný do štoly. Kaolin byl těžen v chodbách o šířce až 6 m a výšce až 18 m. Vytěžená surovina byla povozy odvážena na nádraží do Kozolup, později do Třemošné u Plzně, přičemž tehdejší denní výroba činila 2–3 vagony. Ložisko bylo uzavřeno již v roce 1897, kdy byly podnikateli nabídnuty důlní míry v Ledcích u Plzně, které měly oproti Nevřeni výhodnější polohu. Celé zařízení z Nevřeně bylo poté demontováno a odvezeno do Ledců. Těžba uhlí probíhala v oblasti již v 19. století (podle Kárníkové, 1960). V tehdejší době byly dobyvatelné sloje na Plzeňsku rozděleny na tři pásma, přičemž jedno z nich vedlo od Líně přes Nýřany k Vlkýši a na sever až k Všerubům, kde doloval Dr. Lindheim a potom Pražská železářská společnost v Kladně. V pozdějších obdobích byla intenzita těžby utlumována. Nové aktivity související s těžbou uhlí byly podniknuty v období centrálně řízené ekonomiky – např. v roce 1962 vznikla studie otvírky dolových polí v lokalitě Chotíkov, v roce 1970 zde byl proveden průzkum, v letech 1980–1983 následovala výstavba dolu a otvírka ložiska. Ovšem tyto těžební aktivity byly zcela utlumeny s návratem k tržní ekonomice v období po roce 1989. Mnohem životaschopnější se ukázala v nových podmínkách těžba písků – například u Přísova je činná pískovna ve vlastnictví společnosti Plzeňské štěrkopísky s.r.o., která se specializuje na produkci maltových a omítkových písků. 

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Nevřeňsko

Současné problémy: PIK v oblasti Nevřeňska je poměrně rozsáhlý a lze konstatovat, že různé obce zde mají odlišné předpoklady pro rozvoj. Výhodnější polohu mají obce, které jsou lokalizovány blíže k Plzni nebo leží na dopravních tazích, které umožňují snadné a rychlé spojení s Plzní. Příkladem takové obce může být Chotíkov, ve kterém se díky suburbanizaci významně zvýšil počet obyvatel – v roce 2001 zde žilo 751 obyvatel, zatímco v roce 2011 to bylo již 1044 obyvatel. V obcích lokalizovaných ve větší vzdálenosti od Plzně (Nevřeň, Všeruby) se vliv suburbanizace stále projevuje, ale je již podstatně slabší. Všechny obce studovaného území hledají v současnosti nové možnosti svého budoucího rozvoje, který by byly oproti minulosti více diverzifikovány. Projevuje se snaha podporovat nejen rozvoj obytné funkce, ale rozvíjet i cestovní ruch spojený s industriálním dědictvím (např. na západním okraji Chrtíkova se nachází zbytky okrouhlé cihelny, která má statut technické památky). Těžební charakter oblasti zůstal zčásti zachován díky těžbě písků, zčásti někdejší slavnou minulost místního dolování připomínají již jen opuštěné doly, jako např. důl po hlubinné těžbě kaolinu u Nevřeně.

Další informace:

http://www.hormag.cz/?module=chronicle14

http://www.kbi.zcu.cz/studium/geo/frvs/www_frvs/09_ter/Ter_ex02.htm

http://www.betonserver.cz/plzenske-sterkopisky-chotikov

http://www.hornictvi.info/histhor/lokality/nevren/NEVREN.htm

http://kanal.mysteria.cz/Podzemi/Nevren.htm

                                                                                                                                                 pk