Postindustriální krajina Česka

Poloha: Postindustriální krajina Jílovsko byla vymezena na základě rozsahu poddolovaného území Jílové u Prahy, které vzniklo v souvislosti s těžbou zlata. Krajina se nachází jižně od Prahy, pouhých 10 km od jejího jižního okraje, na okrese Praha-západ. Svým rozsahem se téměř shoduje s územím obce Jílové u Prahy (katastry Borek nad Sázavou, Luka pod Medníkem a Jílové u Prahy). Zasahuje ale odtud i do okrajových částí sousedních katastrů (Petrov na západě, Libeř na severu, Pohoří na východě, Kamenný Přívoz a Hostěradice na jihu). Jádrem krajiny je poddolované území protáhlého tvaru, v podélném SSV–JJZ směru dlouhé přibližně 3,3 km a v kolmém ZSZ–VJV směru široké zhruba 1,8 km.

Přírodní poměry: Postindustriální krajina Jílovska ve své jižní části představuje členitou lesnatou krajinu hlubokých údolí Sázavy a jejích pravostranných přítoků, ve své severní části pak pahorkatinnou zemědělsky využívanou krajinu s četnými malými lesními remízky, které se většinou vyskytují právě v místech, kde se nacházel nějaký starý důl. Z geomorfologického hlediska se krajina nachází v Dobříšské pahorkatině, což je podcelek, který je součástí celku Benešovská pahorkatina patřícího do oblasti Středočeské pahorkatiny z Česko-moravské subprovincie. Krajina se nachází na dolním toku řeky Sázavy, pravostranného přítoku Vltavy, pouhých 10 km od jejich soutoku. Zasahuje od severu až k toku Sázavy, k jejímu pravému severnímu břehu, a svým jižním koncem ho překračuje i na levý jižní břeh. Z klimatického hlediska se Jílovsko nachází na rozhraní mírně teplých klimatických oblastí MT7 a MT11 (podle metodiky E. Quitta, Atlas podnebí Česka, 2007). Průměrné roční srážky se pohybují kolem 600 mm a průměrná roční teplota vzduchu kolem 8 °C (tamtéž). Půdní pokryv je tvořen převážně modálními a rankerovými kambizeměmi a luvizeměmi. Jílovsko se nalézá na rozhraní dubového a bukovodubového vegetačního stupně a z hlediska fytogeografického ve fytogeografickém obvodu Českomoravské mezofytikum a fytogeografickém okrese Střední Povltaví.

Historický vývoj: Postindustriální ráz krajiny vznikl v souvislosti s těžbou zlata. Doba vrcholného rozkvětu dolování zlata v jílovském zlatonosném revíru spadá již do 12. až 14. století a už nikdy později nedosáhla těžba takové úrovně jako tehdy. Období prosperity jílovských dolů definitivně ukončily husitské války ve 20. letech 15. století. Následujících 300 let bylo pro zdejší doly dobou stagnace a úpadku. K oživení těžby došlo až v 18. století, ale jen na několik desítek let. Století 19. a první polovina 20. století představovaly pak pro jílovský revír pouze období intenzivního průzkumu a marných pokusů o obnovu těžby. K té přece jen nakonec došlo, ale až v druhé polovině 20. století v letech 1958–1968. Rok 1968 je pak definitivně posledním rokem těžby zlata v jílovském zlatonosném revíru. Touha po zlatě zde během devíti století vedla ke vzniku úctyhodného počtu důlních děl. Byly jich stovky. O existenci velké části z nich ale v současné době není již nic známo. Muzeum v Jílovém eviduje 116 starých důlních děl, o kterých se dnes ví. Většina důlních děl je soustředěna do tří hlavních pásem, která sledují průběh a polohu zlatonosných rudních žil. Jsou to z historie zdejší těžby zlata dobře známá pásma, a to od západu k východu pásmo Tobolské, Šlojířské a Kocourské. Probíhají víceméně paralelně zhruba ve směru SSV–JJZ. Kromě těchto zlatonosných žil se zlato ještě dobývalo na několika malých zlatonosných žilnících. Zde se většinou těžilo v nevelkých hloubkách pod povrchem.

Současné problémy: Kromě krátkého období v druhé polovině 20. století (1958–1968) je těžba zlata na Jílovsku spjata s předindustriální dobou. Stopy po předindustriální těžbě jsou dodnes na povrchu viditelné, ale ve zdejší členité a lesnaté krajině nejsou příliš znát. Šlo o různé šachty, štoly, šachtice a jiné dobývky, různé kutací jámy, kutiště apod. Řada těchto vchodů do podzemí je už zavalena, některé však nejsou a některé dokonce muzeum v Jílovém zpřístupnilo veřejnosti. Hlušina se ve štolách buď zakládala, anebo byla vynášena ven a ukládána na svazích zpravidla někde blízko vchodu. Často se tyto výsypky podobají přirozeným svahovým sutím. Hlušina byla ukládána také na dnech údolí, kde na ní byly pro nedostatek jiného místa později stavěny domy a vedou po ní cesty. Zlato se také poměrně často dobývalo v nepříliš velkých hloubkách, což se na několika místech projevilo poklesy povrchu v důsledku poddolování. Vznikly zde pinky, drobné poklesové deprese tvaru trychtýře, podobající se krasovým závrtům. Dolování zlata na Jílovsku v druhé polovině 20. století je spjato především s dolem Pepř, který se nacházel 1,5 km jihozápadně od Jílového. Zlato se zde těžilo od roku 1958 do roku 1968. Nové uplatnění našli zaměstnanci a areál dolu ve výrobě stavebního lešení Haki. Po uzavření dolu byla těžní věž odstraněna, dolování zlata zde ale připomínají odvaly hlušiny. Dědictvím hornické minulosti, i když dnes zcela skrytým, je zde také odkaliště. Nachází se přibližně 600 metrů VJV od dolu. Po ukončení těžby bylo odkaliště rekultivováno. Kaly byly překryty vrstvou drtí a písků a upravená plocha odkaliště byla osázena odolnými dřevinami. Dnes na odkališti roste hustý lesní porost.

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Jílovsko

Další informace:

BALÍK, S. et al. (1987): Jílové u Prahy. Historie a současnost. Okresní muzeum Praha-západ, Jílové u Prahy, 237 s.

VELFL, J. et al. (2007): Otisky času. Báňská činnost ve Středočeském kraji. Time tracking. Mining Activities In Central Bohemia. Vydal Středočeský kraj, Praha, 136 s.

                             So