Postindustriální krajina Česka

Poloha: Postindustriální krajina Orlovska se rozkládá na území mezi Bohumínem a Karvinou, zahrnuje území obcí Bohumín, Rychvald, Petřvald, Orlová, Doubrava, část Šenova, Havířova, Horní Suché. Páteří území je silnice I. třídy č. 59. Ze severu toto území, jehož integrujícím prvkem je ovlivnění krajiny hlubinnou těžbou černého uhlí, vymezuje státní hranice s Polskem. Jde o severní a východní část ostravské sídelně průmyslové aglomerace.

Přírodní poměry: Geologický podklad území tvoří písky, štěrky a jíly, důležitou součástí jsou slepence, arkózy a pískovce, které obsahují mocné uhelné sloje. Tyto horniny jsou překryty vrstvou spraší a sprašových hlín, v nivách fluviálními sedimenty, významné jsou i pokryvy glaciálních sedimentů. Sledované území PIK nachází v Ostravské pánvi, jen okrajově zasahuje do Podbeskydské pahorkatiny. PIK má plochý až mírně zvlněný reliéf, je významně antropogenně ovlivněna poklesy terénu a řadou montánních tvarů souvisejících s těžbou a úpravou černého uhlí (Havrlant, 1979). Klimaticky je zájmové území Ostravy řazeno do mezoklimatického regionu T2 (podle metodiky E. Quitta, Atlas podnebí Česka, 2007) s průměrnými ročními srážkami 700 až 800 mm, v jihovýchodní části až 1000 mm. Průměrná roční teplota vzduchu dosahuje 7–8 ^oC. Půdní pokryv je tvořen v západní části území fluvizeměmi modálními, většinu území však pokrývají luvizemě glejové, významné plochy zaujímají také člověkem přeměněné antrozemě. Jde o území dubovobukového vegetačního stupně s květenou odpovídající Karpatskému mezofytiku, fytogeografickému okresu Ostravská pánev.

Historický vývoj PIK: Prvky postindustriální krajiny této části Ostravska souvisejí s hlubinnou těžbou černého uhlí a jejími následky jak v přírodním (poddolování, poklesy, změna odtokových poměrů území, kontaminace), tak sociálním prostředí (specifický typ měst – Havířov, Orlová). První prospektorské pokusy o mapování ložisek uhlí jsou registrovány v tomto území v roce 1776. V průběhu 19. století pak následovala dynamická industrializace většiny panství, které v té době vlastnil rod Larisch-Mőnnigů. Nicméně do 30. let 19. století si zdejší důlní činnost lze představovat spíše jako systém povrchových šachtic s jednoduchou těžbou uhlí, zejména v dnešním prostoru Dolu Čs. armády a dále ve směru na obec Doubrava. Zde byla také postavena první koksovna celého revíru (1843). Paradoxní zajímavostí historického osídlení území dnešní Orlové a Karviné jsou opakované neúspěšné pokusy o těžbu solanky (viz místní název Solca) a výrobu soli (v 16. století). Mezi osobnosti gründnerského období důlních činností v oblasti Orlové patřil od 30. let 19. století Jiří Thomke (jámy Stará Mašina, Švábka, Műsham, Kristýna, Gustav, Jiří). Při ražení poslední jmenované jámy došlo v roce 1841 k výbuchu důlních plynů a zasypání jámy, z níž však dále unikaly důlní plyny. Ty se po zapálení staly pro dalších 100 let součástí tváře města (jako tzv. „orlovský věčný oheň“ osvětlovaly až do roku 1942 část Hlavní třídy). V roce 1890 byla v katastrálním území Lazy vyražena tzv. Nová Jáma, později Důl Lazy, dnes v provozu jako část Dolu Karviná. V prostoru Karviné jsou prvními většími historickými doly jáma Gabriela (1852), Františka, Jindřich a Hlubina (1856). Do konce 70. let 19. let zde bylo v provozu dalších 10 těžních jam. Při vrtných průzkumech (financovaných hrabětem Janem Beesem) mezi Darkovem a Stonavou (1862, 1867, 1892) se neobjevilo uhlí, ale vývěry slané vody s vysokým obsahem jódu, dodnes využívané pro lázeňské procedury v lázních Darkov. Dalšími jsou jámy Hohenegger (1883) a Austria–Barbora (1907). Po znárodnění dolů byly jednotlivé provozy spojeny do větších celků (Důl Československé armády, Důl 1. Máj). Po uzavírání na začátku 90. let byla významná část těžby v území soustředěna do Dolu Darkov (v současnosti největším dolem v ČR). Těžba se zde pohybuje kolem 3,8 miliónu tun černého uhlí ročně. Dalším dolem východní části Karvinska je Důl ČSM, který byl založen po 2. světové válce (s produkcí cca 2,7 miliónu tun uhlí ročně). Již výše zmíněný Důl Karviná vznikl sloučením těžby na Dole ČSA a Dole Lazy s celkovou těžbou cca 4,3 miliónu tun uhlí ročně. Z pohledu prvků postindustriální krajiny tohoto celku si zaslouží komentář zejména prostor původní lokace města Karvinná na území její dnešní městské části zvané Doly (Karvinná byla v 50. letech s postupující těžbou zbořena, jméno už jako Karviná přeneseno na sousední Fryštát a obyvatelstvo rozmístěno do panelových sídlišť). Původní městská zástavba Karvinné, část Darkova a Doubravy (s výjimkou kostela sv. Petra z Alcantary – tzv. šikmého, poklesl o více než 60 metrů) zcela zanikla. Postindustriální krajinu území doplňují odvaly a odkaliště, které jsou z větší části kontaminovány. Jižně směrem k Havířovu lokalizované bývalé doly (do roku 1999 Důl František, do roku 2007 Důl Dukla) jsou zčásti využívány jako průmyslová zóna, zčásti chátrají. Mezi prvky postindustriální krajiny lze zařadit i hornické kolonie budované v zázemí rozvíjejících se dolů (Horní Suchá, Karviná – Doly, Orlová, Petřvald atd.), dnes obývané především sociálně slabým obyvatelstvem.

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Orlovsko

Současné problémy: Současné problémy se dotýkají především znečištění odvalů a hald území, dále poddolování, které je patrné zejména v území Doly I, Doly II, Stonava, Darkov a související problémy. Problematické je rovněž nalezení nového využití devastovaných areálů.

Další informace:

http://www.mesto-orlova.cz/meu/

http://www.edb.cz/firma-90617-mesto-orlova

http://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%AFl_Darkov                                                                                                                                                                                                                 sm