Postindustriální krajina Česka

Poloha: Postindustriální krajina Hornobenešovsko se nachází v atraktivním přírodním prostředí Nízkého Jeseníku v jižní části katastru města Horní Benešov. Zájmové území navazuje na zástavbu rodinných a bytových domu, které tvoří jižní okraj města Horní Benešov. Jeho jádro tvoří areál bývalého rudného dolu s flotační úpravnou a přilehlá odkaliště. PIK vznikla v souvislosti s těžbou stříbra, olova, železné rudy, zinku a barytu, která probíhala s přestávkami od středověku až do 90. let 20. století.

Přírodní poměry: Území PIK Hornobenešovsko je součástí Nízkého Jeseníku, konkrétně geomorfologického okrsku Hornobenešovská vrchovina (Czudek, ed., 1973). Jde o plochou vrchovinu budovanou ze spodnokarbonských břidlic, drob, místy i slepenci. Pro její okolí je charakteristická neovulkanická činnost, která zanechala svoje stopy v krajině jednak v podobě výlevů čedičů, tufů a tufitů a jednak také v podobě kuželů sopek, dnes zaoblených kup (např. Velký Roudný, Uhlířský vrch). Klimaticky je zájmové území řazeno do mírně teplé oblasti, na přechod mezi mezoklimatickými regiony MT2 a MT 7 (Quitt, 1973) Klimatická oblast je charakterizována krátkým létem, mírně chladným a vlhkým, s dlouhým přechodným obdobím, mírně chladným jarem a mírně chladným podzimem. Zima je dlouhá, mírná, mírně vlhká, s delším údobím sněhové pokrývky s průměrnými ročními srážkami okolo 750 mm při průměrné roční teplotě vzduchu 6–7 ºC (tamtéž). Pro půdní poměry je typická naprostá převaha kambizemí, středně těžkých, až středně skeletovitých, z  produkčního hlediska jde o půdy méně vhodné k  rostlinné výrobě. PIK Hornobenešovsko je z větší části využívána zemědělsky, zemědělské plochy byly sceleny do velkých bloků, v současnosti jsou z větší části zatravněny. Lesní porosty (smrčiny a borové lesy) jsou výsledkem rekultivací bývalých odkališť. Z hlediska vegetační stupňovitosti jde o území bukového, ve vyšších partiích jedlobukového vegetačního stupně, což odpovídá květeně mezofytika fytogeografického okresu Jesenické podhůří s převažujícím zastoupením vegetace květnatých bučin. Typickými půdami území jsou glejové, rankerové až oglejené kambizemě.

Historický vývoj PIK: Postindustriální krajina Hornobenešovska navazuje na středověkou důlní činnost zaměřenou na těžbu stříbra, a olova. Těžba a částečné zpracování rudy probíhala s přestávkami až do druhé poloviny 19 století, kdy byla zastavena. Od roku 1902 byla nahrazena povrchovou a později i podpovrchovou těžbou barytu, sfaleritu a železné rudy, která byla ukončena 1. světovou válkou. K obnovení těžní činnosti došlo až v roce 1948, kdy bylo nalezeno těžitelné ložisko polymetalických rud. K zintenzivnění těžby došlo po roce 1960, kdy bylo zahájeno hloubení jámy Obránců míru a výstavba flotační úpravny rud s odkališti. V tomto období také došlo ve větší míře k poklesům terénu vlivem poddolování. Z tohoto důvodu byl v roce 1970 zrušen úsek železniční trati č. 314 Svobodné Heřmanice – Horní Benešov, která procházela územím PIK. Na počátku 80. let 20. století byla hloubena nová jáma Josef (hloubka 850 m), která však již nebyla uvedena do provozu. Těžba na ložisku byla ukončena 6. 3. 1992. Vytěženo zde bylo celkem 72 509 t Zn, 27 396 t Pb, 58,7 t Ag, 59,4 kg Au a 21 085 t barytu. Likvidační práce v dole a na povrchu byly provedeny v letech 1992–1996, důl byl zatopen, jáma Josef byla v hloubce 2,5 m pod povrchem zajištěna železobetonovým povalem. Pozemky a využitelné objekty včetně odkališť byly postupně odprodány novým majitelům (Revlan s.r.o. – Břidlicové obklady a dlažba, KSV Ekodivize a.s. – recyklace průmyslových odpadů, van Gansewinkel – odpady).

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Hornobenešovska

Současné problémy: Postindustriální krajina Hornobenešovska je příkladem těžební krajiny, která je ve fázi hledání nového využití. Vzhledem k charakteru původního provozu, lokalitě a regionálnímu kontextu není tato fáze i po dvaceti letech stále u konce. Objekty a areály po těžbě byly po roce 1992 prodány novým vlastníkům podnikajícím v odpadovém hospodářství, nebo kamenovýrobě. Areály odkališť I a II (45 ha), které byly zaplněny 5 400 kt odpadních flotačních písku, byly po roce 1989 rekultivovány na lesní plochy. Areál odkaliště III o rozloze 21,5 ha byl zaplněn 1 000 kt flotačních písků a v současnosti funguje jako skládka komunálního a nebezpečného opadu. Podle recentní studie (Rambousek, Řepka, Mašek, 2010) je odkaliště dostatečně zajištěno a nedochází ke kontaminaci povrchových ani podzemních vod.

Další informace:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Horn%C3%AD_Bene%C5%A1ov

    sm