Postindustriální krajina Česka

Poloha: Postindustriální krajina Nučicko byla vymezena na základě rozsahu poddolovaného území Nučice, které vzniklo v souvislosti s těžbou železné rudy. Nachází se v bezprostředním jihozápadním okolí Prahy převážně na okrese Praha-západ, západním koncem zasahuje i na okres Beroun. Na svém severovýchodním konci začíná na jihozápadním okraji Prahy a směrem k jihozápadu pak pokračuje přes Jinočany, Nučice a Rudnou do Chrustenic a Loděnice, kde končí. Jádrem krajiny je poddolované území nápadně úzkého a protáhlého tvaru, což je dáno rozsahem a tvarem železnorudného ložiska. Poddolované území je v podélném SV–JZ směru dlouhé 9,5 km a v kolmém SZ–JV směru široké jen 350 až 650 metrů.

Přírodní poměry: Z geomorfologického hlediska se PIK nachází v Poberounské subprovincii, a to v její Brdské oblasti, na styku tří celků této oblasti, Pražské plošiny na východě, Křivoklátské vrchoviny na západě a severozápadě a Hořovické pahorkatiny na jihozápadě. Východní část krajiny (mezi Nučicemi a Jinočany) se nachází na Říčanské plošině (podcelek Pražské plošiny), která sem zasahuje svým severozápadním koncem. Západní část krajiny (mezi Nučicemi, Chrustenicemi a Loděnicí) se nachází ve Zbirožské vrchovině (podcelek Křivoklátské vrchoviny), která sem zasahuje svým jihovýchodním koncem. Pouze úzký pruh krajiny na jejím jihozápadním okraji (jihozápadně od Nučic) se nachází v Karlštejnské vrchovině (podcelek Hořovické pahorkatiny), která sem zasahuje svým severovýchodním koncem. Postindustriální krajina se nachází v povodí dvou levostranných přítoků Vltavy, a to Berounky a Dalejského potoka. Z klimatického hlediska se většina Nučicka nachází v mírně teplé klimatické oblasti MT11, na východě zasahuje do mírně teplé oblasti MT7 (podle metodiky E. Quitta, Atlas podnebí Česka, 2007). Průměrné roční srážky se pohybují v intervalu 500 až 550 mm a průměrná roční teplota vzduchu kolem 8 °C (tamtéž). Půdní pokryv je tvořen převážně modálními kambizeměmi. Krajina Nučicka se nalézá v bukovodubovém vegetačním stupni a z hlediska fytogeografického na rozhraní fytogeografických obvodů České termofytikum (okres Český kras a okres Středočeská tabule – podokres Bělohorská tabule) a Českomoravské mezofytikum (okres Křivoklátsko).

Historický vývoj: Postindustriální krajina vznikla v souvislosti s těžbou železné rudy. Ruda se zde těžila na katastrálním území Chrustenic, Nučic a Jinočan. V Chrustenicích se počátek kutání železné rudy klade do roku 1861. V roce 1905 pak začala těžba v lomu a hlubinná těžba byla zahájena 16. února 1908. U dolu byly postaveny pražící pece na úpravu rudy. 4. ledna 1909 zahájila provoz visutá lanová dráha od dolu k nádraží v sousední obci Loděnice, kde byla vybudována skládací stanice. K největšímu rozvoji dolu dochází ve 20. a 30. letech 20. století, kdy zde těžba dosahuje maxima. Nejvíce rudy bylo vytěženo v roce 1929 a po druhé světové válce v roce 1953. Těžilo se zde do roku 1965. Nejvíce dolů se nacházelo v Nučicích, těžilo se v pěti dolech. Těžit se začalo roku 1846 v lokalitě „Na Vinici“ a v lokalitě „Krahulov“. Svého největšího rozvoje dosáhly nučické železnorudné doly v první polovině 20. století. Důl č. X byl posledním dolem, který v Nučicích těžil. Těžba zde byla ukončena k 1. dubnu 1964. Rovněž v Jinočanech se železná ruda těžila již v 19. století na několika místech. V lokalitě „Škroby“ se ruda začala těžit v roce 1856 povrchově lomem. Později se zde přešlo na hlubinné dobývání. Když se tento důl stal majetkem Pražské železářské společnosti, byl označen jako důl č. II. Uzavřen byl v roce 1963.

Současné problémy: Objekty dědictví související s těžbou železné rudy jsou soustředěny do tří oblastí. První oblast (Nučice a okolí) představuje jádro celé PIK, kde se dochovalo nejvíce stop po hornické činnosti. Poddolovaným územím je zde v podstatě Krahulovský svah táhnoucí se přes celý katastr Nučic od severovýchodu k jihozápadu v délce 6 km. Tento poměrně strmý k jihovýchodu orientovaný svah je široký průměrně 300 metrů a má průměrnou výšku 40 metrů. Zde se nacházela důlní díla a ukládala hlušina. Svah je nyní zarostlý lesem a tak tyto výsypky jsou ukryty v jeho hustém porostu. V Nučicích vznikly ještě další dvě haldy a jsou porostlé stromy a keři. Areály bývalých nučických dolů, buď již neexistují, anebo se v průběhu 50 let, které uplynuly od ukončení těžby, přeměnily v dnešní víceúčelové areály. Druhá oblast těžby železné rudy se nacházela u Jinočan. Hlavním dolem byl důl cca 1 km jihozápadně od Jinočan v lokalitě „Na Škrobech“, a to až do jeho uzavření v roce 1963, dnes areál autodopravy. Hornickou minulost zde nejvíce připomíná halda hlušiny z tohoto dolu ukrytá v hustém lesním porostu. U Jinočan se železná ruda dobývala již v 19. století. Stopy po těchto starých důlních aktivitách je možné nalézt i v okolí. Po dolu, který ukončil svoji činnost již v 19. století, zde zůstala na povrchu nehluboká jáma. Třetí oblast těžby železné rudy byla v Chrustenicích. Zdejší důl byl v provozu až do roku 1965, kdy byl uzavřen jako úplně poslední důl v revíru. Zanechal po sobě ve svém okolí haldy hlušiny. V areálu dolu se také ruda upravovala pražením až v 34 pecích (1912). Pražení rudy zde bylo ukončeno v roce 1957. V budově bývalé důlní jídelny a kuchyně vznikla expozice hornického muzea, které zde bylo otevřeno v roce 1997 a zpřístupnilo část podzemních prostor chrustenického dolu. Většinu hald v celém revíru ukryl hustý lesní porost a důlní areály buď už zanikly, anebo se zásadně změnily. Významnou postindustriální památkou tohoto území související s těžbou železné rudy jsou zbytky železniční trati, která spojovala nučické doly č. III a č. IV/východ. Hornickou minulost Nučic připomínají také názvy několika ulic v této obci (Na Trojce, Na Čtyřku, U Desítky). Čísla v názvech znamenají čísla bývalých dolů.

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Nučicko

Další informace:

http://www.hornictvi.info, http://www.chrustenicka-sachta.cz, http://www.db.mineral.cz

     so