Postindustriální krajina Česka

Poloha: PIK Hornoslavkovsko se nachází ve vzdálenosti přibližně 15 km jihovýchodně od Sokolova. Vlastní území tvoří jak samotné město Horní Slavkov, tak i jeho blízké okolí. Jako předešlá území v regionu i tato PIK byla vymezena v souvislosti s těžbou rud (v tomto případě cínu a uranu) a na ni navazujících průmyslových provozů. 

Přírodní poměry: PIK Hornoslavkovsko se nachází na mírně zvlněné plošině nad údolím řeky Teplá. Geomorfologicky leží na hranici Hornoslavkovské a Bečovské vrchoviny (celek Slavkovský les). Geologický podklad tvoří hlavně pararula, místy granit. Jihovýchodně od obce lze lokalizovat i menší oblast deluviálních sedimentů. S výjimkou okolí vodních toků jsou typickými půdami dystrické kambizemě. PIK patří do chladné klimatické oblasti (dříve mírně teplá s výběžkem chladné oblasti na západní straně). Tomu odpovídá i fytogeografické zařazení do Českého mezofytika (kaňon Teplé), na západní straně však přímo sousedícího s chladnomilnou květenou Slavkovského lesa (srážky 600–700 mm/rok, T_a do 5–6 °C). Středem území probíhá hranice mezi bikovými doubravami (východ) a bikovými bučinami (západ), jako dvěma typy potenciální přirozené vegetace. Území dnes není souvisleji zalesněno (vyjma středu oblasti). Celé je však součástí CHKO Slavkovský les.

Historický vývoj PIK: Významnější rozvoj území PIK se datuje do 16. století, kdy byl Slavkovský les již znám jako naleziště rud, konkrétně cínu a stříbra. Obě lokality spolupracovaly mj. s mincovnou v Kutné Hoře, která jediná zpracovávala stříbro (Tomíček, 2007). Celoevropský význam mělo dobývání cínu (opět Tomíček, 2007 nebo Majer, 1970) – známou lokalitou byl Hubský peň. Specifickým problémem v oblasti se ukázal nedostatek vody, následně řešený budováním rozsáhlých stok a přivaděčů. Na ně navazovaly soustavy báňských rybníků. Tato díla byla značně rozsáhlá, i v délce několik desítek kilometrů (např. Dlouhá stoka z Kladských rybníků). Rozvoj těžby doprovázel i populační růst – koncem 30. let 16. století měl Horní Slavkov asi 9 tis. obyvatel a posléze byl spolu s Krásnem povýšen na svobodné královské horní město. Od krize v 17. století byla hornická činnost nahrazována plátenictvím a cínařstvím. Na konci 18. století se zde do popředí dostává výroba porcelánu – jak uvádějí Beran, et al. (2001), při silnici na Loket byla v r. 1792 založena vůbec první továrna na porcelán v Čechách, tzv. Paulusova porcelánka (mimo PIK).

Roku 1901 byla do Horního Slavkova přivedena železnice, kterou využívala i zmíněná porcelánka, mezi válkami dopravoval vlak místní rudu (cín, wolfram). Po druhé světové válce zde byl objeven uran, jehož těžbě byl podřízen prakticky veškerý život města, byly likvidovány všechny ostatní ekonomické aktivity v obci. Jediným podnikem, který „přežil“ období těžby uranu, byla původní porcelánka (Tomíček, 2000). Stejně jako na Jáchymovsku, i zde nedostatek pracovní síly řešilo využití politických a jiných vězňů (až do poloviny 50. let). Těžba uranu znamenala významné zásahy i do životního prostředí a krajiny – byla poničena vodní síť (zničení báňských rybníků), nebo došlo k vysychání vodních toků. Definitivní ukončení těžby uranu v Horním Slavkově v r. 1962 umožnilo diverzifikovat ekonomickou aktivitu obyvatel. Ve městě vznikly např. strojírenské závody (Stasis, Cheza) nebo se pokračovalo v těžbě cínu (areál Stannum). Obojí však bylo po r. 1989 výrazně utlumeno.

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Hornoslavkovsko

Současné problémy: Horní Slavkov je příkladem obce, v níž je stále patrné historické dědictví související s dřívější těžbou rud. Území je protkáno řadou technických zařízení (vodní stoky), jakož i vlastních nemovitostí s přímým vztahem k těžbě (bývalý důl Stannum). Současný stav těchto zařízení a areálů je různý, nalezneme zde jak zcela rozpadající se prostory, tak i areály zčásti využívané pro nové ekonomické aktivity (případ již zmiňovaného dolu Stannum). Dosud patrné jsou také terénní úpravy v souvislosti s těžbou – jde o haldy či odkaliště ve východní části sledovaného území. Samotné město může sloužit jako příklad živelného urbanistického rozvoje, kdy historické domy na náměstí doplňuje přes ulici socialistická zástavba (obchodní středisko) a v západní části města i sídliště. Jeho výstavba změnila charakter města, paradoxně však dnes tvoří centrum obce. Významným elementem ve městě je věznice.

Ekonomická situace Horního Slavkova je nestabilní. Bývalé velké podniky prošly výrazným zeštíhlením a některé areály začaly chátrat. V současnosti se daří je alespoň částečně oživit. To je příklad rozsáhlého areálu Stasis v místní části Kounice, kde dnes působí firma Legios, vyrábějící železniční vagony. Kromě využití místní pracovní síly uvažuje firma o zprovoznění části železniční tratě Krásný Jez–Loket (mimo provoz od r. 1997). Důvodem je snaha využít vlečku do závodu a její napojení na železniční síť pro dopravu hotových výrobků zákazníkům – plán obnovy se váže k úseku Krásný Jez–Horní Slavkov (např. Cichocki, 2011). Naproti tomu na počátku r. 2011 ukončila provoz výše zmíněná porcelánka (naposledy pod názvem Haas a Czjzek s ruským kapitálem), která na jaře kvůli problémům s odbytem propustila 120 zaměstnanců. Aktuálně se objevují jisté náznaky jejího oživení (Zeman, 2012).

Pro rozvoj krajiny PIK Horní Slavkov se tak jeví jako zásadní stabilizace a rozvoj ekonomiky ve městě a jeho okolí, k čemuž je zde dostatek rozvojových ploch po předchozí těžební a průmyslové činnosti. Horní Slavkov má rovněž potenciál v cestovním ruchu, a to jako vstupní brána do Slavkovského lesa nebo pojící element pro oblast Mariánskolázeňska, Karlovarska (tj. lázeňských center mezinárodního významu) a Loketska. K tomu by bylo možné využít část železniční tratě mezi Horním Slavkovem a Loktem (úvahy o cyklostezce) či dosud existující technické památky z období těžby cínu (Dlouhá stoka, Puškařovská strouha).

      tk