Postindustriální krajina Česka

Poloha: PIK Podbořansko se nachází v rovinaté západní části okresu Louny, ve vzdálenosti pěti kilometrů od páteřní komunikace Žatec–Plzeň. Podbořansko je považováno v rámci ČR za tzv. vnitřní periferii. PIK je tvořena územím vlastního města s pouze malým přesahem mimo jeho intravilán. Důvodem vymezení je koncentrace průmyslových a vojenských areálů ve městě.

Přírodní poměry: Geomorfologicky je území Podbořanska součástí Žatecké pánve (část Mostecké pánve). Geologický podklad tvoří eocenní písky a štěrky, v blízkém okolí se vyskytují i bazaltová pyroklastika (výběžky z Doupovských hor) – blíže např. Svejkovský (2009). V půdním pokryvu převažují úrodné luvické černozemě – tomu odpovídá i převažující využití území jako orné půdy, místy jsou trvalé travní porosty. Charakteristické (pro celé Žatecko) je klima – jde o teplou klimatickou oblast velmi chudou na srážky (srážky do 550 mm/rok, T_a do 7 °C) – území totiž leží ve srážkovém stínu Krušných hor (částečně i Doupovských). Potenciální přirozenou vegetací v území je acidofilní doubrava nebo dubohabřina, kdy Podbořany leží přímo na hranici mezi těmito dvěma typy. Výše uvedené reliéfní a klimatické charakteristiky řadí studovanou oblast k Českému termofytiku. 

Historický vývoj PIK: Podbořany byly pravděpodobně osídleny již v neolitu. Jak poznamenává Smetana (2001), rozvoj města se však odehrával v poměrně značné konkurenci okolních sídel, namátkou blízkých Buškovic, Blšan, Lubence nebo Žatce. Nárůst německého obyvatelstva znamenal rozvoj řemesel a zemědělství – Smetana (2001) hovoří o pěstování chmele a významném ovocnářství. Další rozvoj města je spojen s těžbou kaolinů – ačkoli se netěží přímo na jeho území, rozvinula se v Podbořanech návazná výroba. V r. 1874 vznikla v části Hlubany první továrna na výrobu porcelánu s významným exportem do zahraničí, od r. 1895 i výroba kachlů ve firmě Hardtmuth, což byla ve své době největší továrna v oblasti.

Od druhé světové války lze hovořit o úpadku Podbořan i okolí. Odsun Němců vyvrcholil příchodem nových obyvatel v r. 1946, včetně Volyňských Čechů. Úpadek podpořila i následná kolektivizace zemědělství a centrální plánování ekonomiky. I přes obnovení kamnářství či porcelánky (bývalá firma Rako, o prostorových vztazích keramičky píše např. Mištera, 1968) bylo totiž území určeno k zemědělské (živočišné) výrobě. Specifickým elementem vývoje města se stala přítomnost vojenské posádky v místní části Hlubany (mj. tankové jednotky). Její dislokace byla logická vzhledem k blízkosti vojenského újezdu Hradiště (Doupovské hory), který vznikl v r. 1953. Přítomnost armády měla na Podbořany významný dopad jak z hlediska urbanistického, tak i ekonomického. Celková degradace území však pokračovala i po r. 1989 (Kuldová, 2005), ačkoli konkrétně v Podbořanech počet obyvatel postupně přesáhl hodnoty z předválečné doby.

Současné problémy: Po r. 1989 došlo v Podbořanech k rozvinutí řady ekonomických problémů. Rozpad centralizované zemědělské výroby, výrazná propad výroby průmyslové a konečně i nejasné plány české armády znamenaly jisté vakuum ve vývoji města. Řada průmyslových provozů byla opuštěna, což se týká části průmyslové zóny Alpka. Ta je jednou ze tří výrazných (post-)industriálních koncentrací ve vymezeném území, které jsou vzájemně téměř propojeny.

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Podbořansko

Situována je jižně od města ve směru na Lubenec. Východní část průmyslové zóny je funkční, nachází se zde průmyslová i zemědělská výroba. V západní části vybudovalo město infrastrukturu pro rozšíření zóny a dnes jsou zde již přítomni noví zaměstnavatelé – např. firma Conta (výroba ledniček) nebo FTE Automotive (dle registru ekonomických subjektů zaměstnávaly každá na konci r. 2010 více než 250 pracovníků). Druhá oblast výrobních aktivit na jihu Podbořan navazuje na obytné části města. Jejím centrem je rozsáhlý areál bývalé keramičky Hardtmuth přímo u železničního nádraží v Podbořanech – dnes součást koncernu Lasselsberger; v r. 2007 zde byla provedena modernizace (a přesunu výroby dlaždic z Horní Břízy). Západně od nádraží se nachází nový závod firmy Izopol (od r. 2006). Třetí významnou koncentrací zájmových objektů je bývalý rozsáhlý vojenský areál v Hlubanech v západní části města. Ten v době největšího rozšíření zabíral přibližně pětinu zastavěné plochy města a tvořil de facto samostatnou městskou čtvrť. Odchod armády na přelomu století znamenal i možnost nového využití území, město ale areál dostalo k dispozici až v r. 2007. Dnes se hovoří o multifunkčním využití areálu – jižní část armádního prostoru je určena pro průmyslovou výrobu (nutné demolice). Nové prostory by tak územně navázaly na stávající zónu Alpka a současně i na průmyslový areál u nádraží. Nová obytná čtvrť by měla vzniknout ze střední části armádního komplexu – tato rozsahem největší část totiž navazuje na stávající bytovou zástavbu Podbořan. V době terénního průzkumu zde probíhala demolice některých objektů, přičemž v nejvýchodnější části dotčeného území již existuje nová bytová a domovní výstavba. Dle informací z místního tisku (podzim 2011) probíhá v současnosti další etapa demolic a prodeje pozemků pro výstavbu rodinných domů. Nejmenší severní část areálu by měla sloužit jako smíšená výrobně-skladovací zóna. Perspektivně lze očekávat další rozšíření aktivit města směrem na západ od bývalých kasáren, kde již v současnosti stojí nový výrobní závod (firma Logit). Závěrem lze konstatovat, že město Podbořany prochází v současnosti poměrně progresivním rozvojem. Po dlouhé době ekonomického útlumu se daří rozšiřovat nabídku pracovních příležitostí v různých odvětvích. Pozitivním rysem je, že část rozvojových ploch je k dispozici pro bytovou výstavbu a tedy se dá uvažovat i o možném populačním růstu, což je nezbytné pro stabilizaci a další rozvoj města.

                                                                                                                                                   tk