Postindustriální krajina Česka

Poloha: PIK Jáchymovsko se rozprostírá v okolí horského města Jáchymova ve vzdálenosti přibližně 20 km SV od krajského města Karlovy Vary. Osu území tvoří Jáchymovský potok. S výjimkou jižního cípu území lze tuto PIK označit za horskou oblast, přičemž důvodem k jejímu vymezení byla především rozsáhlá koncentrace lokalit souvisejících s těžbou rud.

Přírodní poměry: Území PIK je součástí Jáchymovské hornatiny (celek Krušné hory). Jižní část území náleží již do pánevní oblasti (Ostrovská pánev). Oblast se vyznačuje pestrou geologickou stavbou – v západní části ji tvoří granitová a granodioritová tělesa hlubinného magmatitu; největší část – střední a východní – pak metamorfované pararuly a svory krušnohorského krystalinika. Třetím plošně rozsáhlým typem podloží jsou kvarterní hlinito-písčité sedimenty v jižní části PIK. V oblasti jsou také dvě výrazné lokality porfyrů krušnohorského plutonu, JV od Jáchymova potom výskyt ortoruly. Mezi půdami dominují různé typy kambizemí, na severu převažují podzoly. Jáchymovsko (srážky do 1200 mm/rok, T_a do 4–6 °C) leží na hranici chladné a velmi chladné klimatické oblasti (Ostrovská pánev je součástí mírně teplé oblasti). Menší část PIK patří do Českého oreofytika, většina již k Českému mezofytiku; výškově území odpovídá bukovému resp. jedlobukovému vegetačnímu stupni a je z velké části zalesněno. Nezalesněné plochy lze najít západním směrem k Mariánské a v jižním cípu PIK.

Historický vývoj PIK: Rozvoj Jáchymova lze sledovat přibližně od 16. století, a to díky nálezu stříbra. Roku 1520 byl Jáchymov povýšen na svobodné královské horní město a získal i právo razit mince (blíže viz Hornátová, et al., 2000). Rozvoj těžby znamenal i populační růst města a Jáchymov se v 16. století stal druhým populačně největším sídlem v Čechách (po Praze) – např. Jiskra (2008) uvádí počet obyvatel Jáchymova až okolo 18 tisíc. Postupně se přecházelo na hlubinnou těžbu, s čímž souvisel mj. vznik lesního řádu i nález smolince (Burachovič, 2007). Významnou osobností té doby byl Georgius Agricola, považovaný za zakladatele mineralogie. Dalšími významnými milníky těžby bylo zřízení první báňské školy (1717) a poté izolování uranitu ze smolince (19. století). Díky tomu vznikla v r. 1854 první továrna na výrobu uranových barev na světě. S těžbou smolince se otevřela nová možnost rozvoje města – lázeňství. V 60. letech 19. století byl totiž objeven radioaktivní pramen, který vedl k otevření prvních radonových lázní na světě (oficiálně od r. 1911). To mělo dopad i na urbanistickou strukturu města (výstavba lázeňské čtvrti v dolním Jáchymově). Rozkvět lázeňství trval až do začátku druhé světové války. Druhá světová válka znamenala zlom ve využívání smolince díky objevení účinků jaderné bomby. Pro Jáchymov to znamenalo totální uzavření celé oblasti. Již od konce 40. let byly v oblasti Jáchymova zřizovány pracovní tábory pro tisíce politických vězňů (Šedivý, 2010), kteří byli zneužíváni k těžbě uranových rud. O podmínkách v těchto táborech, z nichž řada ležela v nadmořské výšce více než 1 000 m, a taktéž o těžbě samotné, píší např. Pluskal (1998), Šedivý (2005), Bursík (2009) nebo Šedivý (2010). Rozvoj města poznamenala těžba uranu také tím, že došlo k ukončení provozu lázní (v malé míře obnoven v 60. letech). V Jáchymově tak proběhly pokusy o oživení oblasti formou rozšiřování ubytovacích kapacit, přičemž k využití byly mj. nabízeny i objekty bývalých pracovních táborů (např. tábor Mariánská – Hornátová, et al., 2000).

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Jáchymovsko

Současné problémy:

Plocha sledované PIK je značně rozsáhlá a postindustriální krajina je přítomna v celém sledovaném území. Vyšší koncentraci indikátorů PIK lze pozorovat přímo v Jáchymově – v intravilánu města jsou dochovány dva menší těžební areály, včetně těžních věží. Významnější z nich se rozkládá nad jáchymovským kostelem a jde o bývalý důl Svornost, který je dnes stále zdrojem radioaktivní vody pro lázně. Poblíž dolu lze nalézt malé hornické muzeum, jednu z mála připomínek těžby uranu přímo ve městě. Objevily se však již úvahy o Jáchymově jako centru Montanregionu Krušnohoří.

Mimo intravilán Jáchymova existuje pestrá skladba památek na těžbu uranu. Naprostá většina z nich se nachází Z nebo SZ směrem od města. Jde o někdejší šachty s haldami a přilehlými prostory, jakož i místa bývalých pracovních táborů (např. Eliáš nebo Mariánská). Tyto objekty jsou v různém technickém stavu, jakož i využití. Jak bylo zmíněno výše, v osadě Mariánská byla značná část bývalých objektů přebudována k rekreaci. V místě bývalého dolu Eduard dnes funguje biatlonový areál s několika renovovanými objekty a prakticky celoročním využitím. Při silnici směrem na Abertamy se nachází prostor bývalého dolu Barbora s rozsáhlou haldou. V severní části tohoto areálu (rozděleného silnicí) je situován penzion; naproti tomu jižní část – zřejmě také bývalá halda – je využívána jako zdroj stavebního materiálu. Téměř všechna místa bývalé těžby jsou však prakticky bez původních objektů. Také většina hald či terénních úprav je dnes pokryta lesem a jen těžko rozeznatelná. Zde je vhodné zmínit, že výše uvedená místa dnes propojuje naučná stezka „Jáchymovské peklo“.

Za ústřední myšlenku rozvoje území PIK je možno uvažovat kvalitativní i kvantitativní rozvoj lázeňství, který bude impulsem dalším typům služeb. To může zprostředkovaně přispět k širšímu zájmu o historii těžby ve zdejší oblasti. Současný stav využití historického dědictví se totiž omezuje na tvorbu naučných stezek a jen v malé míře využívá praktického propojení s objekty v terénu, byť tyto jsou často ve velmi špatném stavu. Dosavadní vývoj v tomto směru ukazuje jisté pozitivum, kterým je pestrá skladba využití části indikátorů PIK. Tím spíše by bylo vhodné podpořit cílenou aktivitou směřující k historii těžby jak stříbra, tak uranu.   

                                                                                                                                                  Tk