Postindustriální krajina Česka

Poloha: PIK Svatoňovicko je součástí bývalého žacléřsko-svatoňovického černouhelného revíru, který patří k vnitrosudetské (dolnoslezské) pánvi (též Východočeské pánvi). Malou částí zasahuje do východního okraje Krkonošského podhůří, větší území část patří k západnímu okraji Broumovské vrchoviny. Vznik PIK souvisí s ukončenou těžbou černého uhlí a dalšími těžebními a zpracovatelskými aktivitami v této oblasti.

Přírodní poměry: Zásoby černého uhlí byly vázány na vnitrosudetskou (dolnoslezskou) pánev, která do zájmového území zasahuje z Polska (Tásler, et al., 1979). Pánev je na JZ omezena hronovsko-poříčskou poruchou, která ji odděluje od nejvýchodnější části podkrkonošské pánve. Mocnost sedimentární permokarbonské výplně (jílovce, pískovce, slepence, arkózy) spolu s doprovodnými vulkanity je 4 až 5 km. Uhelná sedimentace je na Svatoňovicku soustředěna v žacléřském a odolovském souvrství. Průměrná mocnost těžených slojí se pohybovala kolem 1,4 m a hloubka dobývání až 700 m (Kopecký, et al., 2003, Vejlupek, Sekyra, red., 1990). Podél hronovsko-poříčské poruchy byla oblast v mladších třetihorách vyzvednuta a uhlonosné vrstvy vystupují v JZ svahu geomorfologického okrsku Jestřebích hor (Žacléřská vrchovina). Tvoří reliéf sedimentární stupňoviny, s charakteristickými strukturními hřbety (kuestami) s protažením ve směru SSZ–JJV. Ve vyšších polohách je zastoupen jedlo-bukový vegetační stupeň, v současnosti převažují smrkové a borové lesy s vtroušeným bukem. Směrem na Z a JZ přecházejí Jestřebí hory výrazným úpatím, vázaným z velké části na hronovsko-poříčskou poruchu do tektonické sníženiny Rtyňské brázdy (Balatka, Kalvoda, 2006). Její mírně zvlněný reliéf je vyvinut na sedimentárních křídových prachovcích a pískovcích. Brázda je místy pokryta svahovými sedimenty s eolickou příměsí s půdami typu kambizemí až luvizemí a převážně zemědělsko-sídelní krajinou. Klimaticky je území PIK řazeno do mezoklimatického regionu MT4 (podle metodiky E. Quitta, Atlas podnebí Česka, 2007) s průměrnými ročními srážkami kolem 700–800 mm při průměrné roční teplotě vzduchu do 6–7 ^oC (tamtéž). Při S a SV úpatí brázdy je rozložena řada sídel, která byla spojena s výchozy a dolováním uhelných slojí (např. Markoušovice, Malé Svatoňovice, Strážkovice, Odolov, Rtyně).

Historický vývoj pik: Černé uhlí bylo v oblasti Svatoňovicka objeveno v roce 1590. Podle archivních záznamů náchodského panství se uhlí těžilo na úbočích Jestřebích hor již okolo roku 1634. Výrazný rozvoj hornické činnosti nastává v 18. století, protože nebylo možno uspokojit zvýšenou poptávku po topném dříví. Uhlí se začalo používat při výrobě cihel, vápna, ve sklárnách a kovárnách. V první polovině 19. století při nárůstu zájmu o černé uhlí bylo na Svatoňovicku 7 důlních závodů (různých vlastníků) s řadou dolů např. Josef u Bohdašína, Dorota a Luisa u Rtyně, Ignác u Odolova (Jirásek, 1998, 1999). Postupně dochází na Svatoňovicku k soustřeďování těžby, zejména na štoly Ida (v roce 1865 dokončena ražba) a Xaver (otevřena 1800) a tři další šachty. Uhlí je sváženo svážnými tratěmi s brzdným strojem (tzv. bremstem) ke koňským drahám. Do Svatoňovic vedla důlní koňka z dolu Xaver (postavena 1860–1861) a Rtyňská koňka (postavena 1863–1864) k dolu Ida. Odbytu uhlí napomohla výstavba železnice. Vystavěna v letech 1857–1859, jako odbočka dráhy z Josefova do Svatoňovic. Roku 1868 byla zprovozněna trať Svatoňovice–Poříčí–Královec. Na sklonku 50. let 19. století bylo zahájeno koksování uhlí, prachové uhlí bylo zhodnocováno briketováním. V Malých Svatoňovicích byla postavena první briketárna v Čechách (1878). Do lesní krajiny Jestřebích hor jsou zasazovány různé technické důlní objekty, na řadě míst dochází k poklesům terénu a navršování hald hlušiny. Po znárodnění byly od roku 1946 všechny doly ve vnitrosudetské pánvi sdruženy do podniku Východočeské uhelné doly, na Svatoňovicku se závodem Důl Z. Nejedlý. Od 50. let 20. století začíná na Svatoňovicku nárůst těžby. Ve Rtyni v P. a Malých Svatoňovicích byla postavena hornická sídliště. Koncem 60 let nastává celkový pokles těžby. Ve snaze vylepšit ekonomické podmínky dobývání uhlí byla v zájmové oblasti u Odolova vyhloubena v letech 1975–79 nová jáma. Odolov. V Malých Svatoňovicích byla postavena nová úpravna a vlečka na nádraží. Složitost geologických poměrů, nadále nepříznivá ekonomická a těžební situace vedla k tomu, že v roce 1990 byl Důl Z. Nejedlý uzavřen. Útlum probíhal prakticky až do roku 2009. V zájmové oblasti proběhl i průzkum a příležitostná těžba radioaktivní suroviny – uranu (1947–1961).

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Svatoňovicko

Současné problémy: Jádrový prostor PIK Svatoňovicko je příkladem těžebních brownfields s nevyužitými a opuštěnými stavebními a technickými objekty, plochami, zavalenými ústí štol, haldami hlušiny, poklesy po hlubinné těžbě. Sídliště pro horníky v Malých Svatoňovicích a Rtyni v P. se přizpůsobují novým standardům bydlení. Montánní tvary reliéfu ve svazích Jestřebích hor jsou ještě morfologicky výrazné (např. ve svazích nad Rtyní v P. – haldy Fajfrova dolu, halda u štoly Benigma). Turisticky upraven je vstupní prostor dědičné štoly Kateřina nad Malými Svatoňovicemi. Na části náspu úzkokolejky v Malých Svatoňovicích je expozice důlní techniky. V dědičné štole IDA u Malých Svatoňovic jsou cvičné prostory pro báňskou záchrannou službu. Haldy Dolu Z. Nejedlý jsou postupně rekultivovány a využívány i ke skládkování komunálního odpadu. Areál původní úpravny dolu u Malých Svatoňovic je části využit betonárkou i menšími firmami. V oblasti Svatoňovicka je snaha využít pozůstatků po důlní činnosti k začlenění do naučných stezek a turistických atraktivit.

Další informace:

http://www.zdarbuh.cz/reviry/vud/charakteristika-a-vyvoj-vychodoceskych-uhelnych-dolu-vud/

http://www.hornictvi.info/histhor/lokality/vud/VUD.htm                                                         kk