Postindustriální krajina Česka

Poloha: Kamenická PIK zaujímá území v údolích řek Desná a Kamenice, pravostranného přítoku Jizery. Vyplňuje údolí Desné od Merklova na severu po ústí do Kamenice v Tanvaldu a údolí vlastní Kamenice od Horního Tanvaldu a Dolní Smržovky na západě po její výtok z území PIK po Plavy na jihovýchodě. PIK vznikla v souvislosti s rozvojem sklářství, textilního průmyslu a strojírenství v 19. století a industrializací v období socialismu.

Přírodní poměry: PIK Kamenicka se nachází v údolích řek Desné a Kamenice na jižních sklonech Jizerských hor. Vesměs leží v prostoru krkonošsko-jizerského plutonu s porfyrickými žulami až granodiority (Chaloupský, red., 1988). Ploché závěry bočních údolí jsou v blízkosti terciérních rozvodních plošin (Demek, et al., 1965) a mírně sklonité úpatní polohy svahů jsou překryty zrnitostně rozmanitými svahovinami. V poměrně široké údolní nivě Kamenice i Desné se uložily fluviální písčité hlíny, místy s velkými balvany místních hornin. Z orografického hlediska se PIK nachází na území Jizerských hor, Jizerské hornatiny (Czudek, ed., 1973). Vertikální rozpětí území je značné: od cca 700 m n. m. pod kótou Špičák na západě zájmového území území u Horního Tanvaldu po cca 430 m n. m. při výtoku Kamenice z PIK. Klimaticky je zájmové území Kamenicka řazeno do mezoklimatického regionu CH7 (podle metodiky E. Quitta, Atlas podnebí Česka, 2007), srážky do 1200 mm/rok, T_a 6–7 ^oC (tamtéž). Půdní pokryv zejména odráží vertikální stupňovitost místního podnebí, od kyselých kambizemí, přes podzolované kambizemě po kryptopodzoly, na příkrých svazích s rankery a litozemí (Tomášek, red., 1995). Nivy Kamenice a Desné jsou pokryty štěrkovitými fluvizeměmi. Lesní porosty reprezentují nejčastěji druhotné smrčiny, segmenty listnatých porostů jsou zpravidla rovněž druhotné v místech opuštěných agrárních a sídelních ploch (rumiště). Louky jsou vesměs kulturní, jen v lesních enklávách a periferních polohách jsou druhově bohatší.

Historický vývoj PIK: Postindustriální krajina Kamenicka navazuje na drobné sklářství (brusírna skla v Tanvaldu – 1795) a lnářství z konce 18. století v této tehdy silně zalesněné oblasti. Bělírny lněného plátna byly postaveny na přelomů století při soutoku Kamenice a Desné. V roce 1828 byla dána do provozu strojní přádelna bavlny poháněná vodní energií. Parní tkalcovna byla v Tanvaldu otevřena v roce 1845. V té době už odlesňování údolí Kamenice od původního jádra v Horním Tanvaldu výrazně pokročilo a podobně také v údolí Desné. Ve stejné době Johann Liebig zřizuje velkou prádelnu (1844) a tkalcovnu (1845) ve Svárově, dnes součásti Velkých Hamrů a Josef Riedel sklárnu (1849) v Desné (Beran, Valchářová, 2007). Teprve v roce 1875 je přivedena od Železného Brodu do Šumburku železniční trať, v roce 1894 prodloužená do Jablonce nad Nisou a v roce 1902 do Kořenova a Jelení Hory ve Slezsku (ozubnicová). Z původní osady se postupně stává průmyslový městys (1895) a nakonec město (1905) Tanvald. Podobný vývoj zaznamenal i Šumburk (od roku 1942 součást Tanvaldu) a Smržovka (přádelna bavlny od 1842). Desná proti toku stejnojmenné řeky se výrobně specializovala na sklářskou produkci. Sídla charakterizovalo rozptýlené osídlení s nevýraznými centry. V roce 1916 došlo k protržení přehrady na Bílé Desné. Za hospodářské krize 1929–33 byla řada podniků uzavřena a v roce 1938 zabrala území Třetí říše. V roce 1946 následoval odsun Němců a dosídlení z vnitrozemí. Zaměstnavateli byly podniky se státní správou (později n. p.): SEBA (textil), TOTEX (strojírenství) a Elektro-Praga (elektrotechnika). V roce 1947 zde bylo provedeno první televizní vysílání v Československu. Období socialismu přineslo jak další industrializaci, tak velkoblokovou cihlovou či panelovou sídlištní výstavbu v řadě lokalit (sídliště Výšina v Tanvaldu, Šumburk nad Desnou, Desná). Zajímavostí byla plošná výstavba typizovaných rodinných (tzv. „finských“) domků v Desné.

Tabulka: Základní vlastnosti postindustriální krajiny Kamenicko

Současné problémy: Postindustriální krajina Kamenicka je představuje území s výraznou sektorovou konverzí. V průběhu posledních 200 proběhla změna z krajiny lesní na dřevařsko-zemědělskou, následovanou krajinou průmyslově sídelní se stavebně srostlými intravilány a posléze rekreační. Každé toto strukturálně odlišné období však zanechalo stopy v současné krajině. Množství objektů a areálů průmyslového dědictví ji řadí mezi PIK. Dědictví jednotlivých historických vývojových epoch průmyslu od poloviny 19. st. po období postsocialistické jsou rozmístěny v údolní zástavbě všech obcí a to promíseně rezidenční, výrobní, servisní a dopravní jednotky. Přibližně původní textilní výroba je zachována v Tanvaldu (SEBA), tamtéž částečně i elektrotechnická, v Plavech (za okrajem PIK) a sklářská (Ornela, a.s.) a keramická (Jizerská porcelánka, s.r.o.) v Desné. Ostatní bývalé textilky ve Velkých Hamrech (Svárově), zčásti v Tanvaldu a Smržovce jsou nefunkční (řada objektů disponuje vynikajícím architektonickým stylem a dobrým stavebním stavem). V roce 2010 byl po 65 letech obnoven provoz na železniční ozubnicové trati do Slezska. Území PIK disponuje značným turistickým potenciálem. Na území PIK probíhá v poválečném období intenzivní zalesňování, zpravidla spontánní sukcesí na opuštěné plochy. Ráz krajiny, nehledě na rostoucí zástavbu výrazně ovlivňuje zapojená i rozptýlená stromová vegetace.

Další informace:

http://www.tanvald.cz/, http://www.tanvaldsko.info/cs/, http://www.mesto-desna.cz/                                                                                                                                                         jk